29 ICdo 135/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 76 INS 2762/2011 176 ICm 5188/2017 29 ICdo 135/2023-94 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalovanému CRUZ DEL SUR, a. s., se sídlem v Praze 7, Farského 1121/9, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04408764, zastoupeného Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 176 ICm 5188/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023, č. j. 176 ICm 5188/2017, 101 VSPH 114/2023-49 (MSPH 76 INS 2762/2011), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. 176 ICm 5188/2017-32, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že se v řízení pokračuje (bod I. výroku), odmítl žalobu (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení, soudním poplatku a složené jistotě (body III., IV. a V. výroku). 2. Insolvenční soud takto rozhodl po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (OLEO CHEMICAL, a. s.) před insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, a to ve sporu o určení pravosti přihlášené pohledávky žalovaného (CRUZ DEL SUR, a. s.), kterou žalobce (RAVAK a. s.) popřel coby přihlášený věřitel dne 4. května 2017 (B-31); insolvenční soud přitom vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 25. května 2019, č. j. 176 ICm 5188/2017-29, přerušil incidenční spor „po dobu trvání reorganizace dlužníka“. [2] Usnesením ze dne 29. července 2022, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-1169, které nabylo právní moci téhož dne, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu. 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 159 odst. 3, 4 a 5, § 160 odst. 4, § 336 odst. 4 a § 364 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že „reorganizace i insolvenční řízení skončily“, přičemž „při úspěšné reorganizaci“ a po skončení insolvenčního řízení nemůže žaloba vyvolat žádné účinky, respektive žalobce ztratil aktivní legitimaci k podání žaloby; proto jeho žalobu odmítl jako podanou osobou, která k tomu není oprávněna. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. dubna 2023, č. j. 176 ICm 5188/2017, 101 VSPH 114/2023-49 (MSPH 76 INS 2762/2011), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. až V. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 159, § 160 odst. 4, § 200 a § 336 odst. 4 insolvenčního zákona a ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1063 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 6. Insolvenční řízení je skončeno tím, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka. Rozsudky o incidenčních žalobách „platí a jsou účinné“ jen po dobu do skončení insolvenčního řízení a nezakládají práva a povinnosti po jeho skončení; žalobce jako přihlášený věřitel není po skončení insolvenčního řízení osobou aktivně legitimovanou k podání incidenční žaloby podle § 200 insolvenčního zákona (insolvenční řízení je skončeno a insolvenční soud v jeho průběhu nerozhodl o tom, že povolená a schválená reorganizace dlužníka se ruší a na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs). Za této situace „platí“ § 336 odst. 4 insolvenčního zákona, popěrný úkon žalobce přestal mít vliv „na určení pravosti popření pohledávky“ přihlášené žalovaným, takže je správný závěr o odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona; i kdyby tomu tak nebylo, musel by insolvenční soud řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení, protože „zákonnou podmínkou“ pro projednání žaloby je „trvání insolvenčního řízení“. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Konkrétně dovolatel předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku, zda je skončení reorganizace splněním podstatných částí reorganizačního plánu „důvodem pro odmítnutí“ jeho popěrného úkonu, jestliže pohledávka žalovaného byla přezkoumána insolvenčním správcem jmenovaným na návrh dlužníka postupem podle § 25 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona, přičemž „popíraný věřitel“ hlasoval pro povolení reorganizace dlužníka. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel podotýká, že v případě, kdy dlužník předkládá „předbalený“ reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a polovinou všech nezajištěných věřitelů (§ 148 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumává pohledávky přihlášených věřitelů insolvenční správce, který byl ustanoven jen „díky tomu“, že tito věřitelé „jmenování“ takového insolvenčního správce „sami podpořili“; v takovém případě není insolvenční správce „dostatečně nestranný a nezávislý“, takže nemůže platit § 336 odst. 4 insolvenčního zákona (věřitel popírající pohledávku jinou přihlášeného věřitele má mít možnost „obrátit se na soud“). 10. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, popřípadě nepřípustné. 11. Dovolatel v replice setrvává na dovolání a své argumentaci. 12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 13. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním otevřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou. 14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona: § 159 (1) Incidenčními spory jsou a/ spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, (…) (4) V incidenčních sporech podle odstavce 1 písm. a/ až c/ a e/ až g/ lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c/ nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Incidenční spory podle odstavce 1 písm. a/ se v takovém případě považují za spory o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, a incidenční spory podle odstavce 1 písm. b/, s výjimkou sporů o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, za spory o určení, zda věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota náležela do majetkové podstaty dlužníka ke dni skončení insolvenčního řízení. (…) § 160 (1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. (…) (4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat. § 192 Popření přihlášených pohledávek (1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. (…) § 200 Popření pohledávky přihlášeným věřitelem (1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohl