29 ICdo 14/2016 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 21573/2013 179 ICm 2819/201429 ICdo 14/2016-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Pavla Klána, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 40, PSČ 170 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně TESLAMP Holešovice a. s., identifikační číslo osoby 00009784, zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, proti žalované JUDr. Vlastě Houdkové, se sídlem v Praze 1, Betlémské nám. 251/2, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužnice INKAM, s. r. o., identifikační číslo osoby 60203242, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm 2819/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice INKAM, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Kutnohorská 10/55, PSČ 109 00, identifikační číslo osoby 60203242, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 21573/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2015, č. j. 179 ICm 2819/2014, 103 VSPH 520/2015-66 (MSPH 79 INS 21573/2013), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2015, č. j. 179 ICm 2819/2014, 103 VSPH 520/2015-66 (MSPH 79 INS 21573/2013), se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 17. dubna 2015, č. j. 179 ICm 2819/2014-36, zamítl žalobu o určení, že pohledávka uplatněná žalobcem ve výši 391.832 Kč v insolvenčním řízení dlužnice INKAM, s. r. o. je pohledávkou za majetkovou podstatou (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Dne 8. dubna 2005 uzavřel žalobce coby „mandant“ s INKAM, s. r. o. coby „mandatářem“ (nynější insolvenční dlužnice; dále jen „dlužnice“) smlouvu o zpracování, evidenci, archivaci, vytěžování a skartaci firemních dokumentů a písemností úpadce č. S 5254, na jejímž základě se dlužnice zavázala poskytnout žalobci „odbornou pomoc v podobě služeb a prací souvisejících s archivací, správou a řádnou péčí o firemní dokumenty a písemnosti“ úpadkyně TESLAMP Holešovice a. s. a jejích případných právních předchůdců „dle zásad a povinností stanovených obecně platnou legislativou, zejména zák. č. 97/1974 Sb., o archivnictví“ a navazujícími prováděcími předpisy (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o archivaci a skartaci“). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 45 let. 2) Povinnosti žalobce sjednané ve smlouvě (v článku V.) spočívaly zejména v jeho součinnosti při přípravě a přebírání archiválií a v závazku zaplatit dlužnici dohodnutou cenu za služby. Splnění těchto závazků žalobcem strany smlouvy nezpochybnily. 3) Smlouva byla změněna, resp. doplněna, dodatkem č. 1 ze dne 12. září 2005 a dodatkem č. 2 ze dne 27. března 2007. 4) Usnesením ze dne 7. listopadu 2013, č. j. MSPH 79 INS 21573/2013-A-19 (jež nabylo právní moci téhož dne), zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice, prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ing. Davida Zimandla. 5) Usnesením ze dne 3. prosince 2013, č. j. MSPH 79 INS 21573/2013-B-14 (jež nabylo právní moci 24. prosince 2013), insolvenční soud odvolal JUDr. Ing. Davida Zimandla z funkce insolvenčního správce a na jeho místo ustanovil žalovanou. 6) Žalobce požádal žalovanou přípisem ze dne 28. ledna 2014 o umožnění odvozu archiválií s odůvodněním, že nemá možnost nakládat jednak s personálními doklady, jednak s účetními a smluvními podklady, které potřebuje pro vedení sporů. 7) Žalovaná přípisem ze dne 31. ledna 2014 adresovaným společnosti ESA s. r. o. souhlasila s tím, aby žalobce převzal veškerou dokumentaci úpadkyně, kterou dlužnice uskladnila v prostorách uvedené společnosti. Žalobce tak následně učinil. 8) Přípisem ze dne 19. června 2014 uplatnil žalobce u žalované pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 391.832 Kč (dále též jen „pohledávka“), jakožto pohledávku na vrácení plnění ze smlouvy o archivaci a skartaci, od níž bylo podle názoru žalobce odstoupeno „zákonnou fikcí“ [jde o nevyvratitelnou právní domněnku dle § 253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2013]. 9) Žalovaná 3. července 2014 navrhla insolvenčnímu soudu, aby postupoval podle § 203a odst. 1 insolvenčního zákona. 10) Usnesením ze dne 22. července 2014, č. j. MSPH 79 INS 21573/2013-B-69, vyzval insolvenční soud žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů podal proti žalované u insolvenčního soudu žalobu o určení pořadí jím uplatněné pohledávky. 11) Žaloba v projednávané věci byla u soudu podána 21. srpna 2014. Insolvenční soud - poté, co shledal, že žaloba byla podána v souladu s § 203a odst. 1 insolvenčního zákona ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k jejímu podání - dovodil, že smlouva o archivaci a skartaci, označená za mandátní smlouvu podle § 566 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jež nese podstatné náležitosti smlouvy o skladování dle § 527 obch. zák., je nepochybně smlouvou upravující vzájemné plnění stran ve smyslu § 253 insolvenčního zákona. Smlouva nebyla podle insolvenčního soudu splněna toliko dlužnicí; povinnosti, ke kterým se žalobce zavázal, resp. které vyplývají ze zákona, byly žalobcem zcela splněny, neboť spočívaly v poskytnutí součinnosti při přípravě a přebírání archiválií, tj. v úkonech činěných v počátku tohoto právního vztahu, a v zaplacení dohodnuté ceny za služby, což žalobce dle svých vlastních tvrzení (žalovanou nezpochybněných) učinil. Insolvenční soud uzavřel, že žalobce splnil závazky ze smlouvy zcela, resp. „v podstatné míře“ sledující předmět smlouvy; tvrzení žalobce týkající se úkonů, které jím údajně nebyly provedeny, považoval za účelové. K nastolení „fikce“ předpokládané § 253 odst. 2 insolvenčního zákona nedošlo, žalovaná sama od smlouvy nikdy neodstoupila a další plnění smluvních povinností dlužnice se následně stalo nemožným, a to zaviněním žalobce, jenž si převzal veškerý spisový materiál, jehož správu měla dlužnice dle smlouvy zajišťovat. Předmětná pohledávka proto není pohledávkou za majetkovou podstatou. Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že pohledávka žalobce ve výši 391.832 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužnice v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 79 INS 21573/2013 (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel (nad rámec zjištění insolvenčního soudu) dále z toho, že: 1) Žalobce se v článku V. odst. 1 písm. a) až e) smlouvy zavázal: - zpřístupnit pracovníkům dlužnice všechny prostory vyhrazené pro krátkodobé a dlouhodobé uložení firemních dokumentů a písemností úpadkyně a umožnit jí s nimi nakládat v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě, - hradit řádně a včas platby za poskytnuté služby a práce, - poskytovat po celou dobu platnosti a účinnosti smlouvy účinnou a nezbytně nutnou součinnost pro dosažení účelu smlouvy, hladké plnění jejího předmětu a včasné plnění smluvních povinností dlužnice, - bez zbytečného odkladu upozornit dlužnici na vady jí poskytovaných služeb a - dodržovat a dbát na důsledné dodržování podmínek, pravidel a zásad předarchivní péče o písemnosti stanovené obecně platnými právními předpisy. 2) Dodatkem č. 1 ze dne 12. září 2005 si strany smlouvy sjednaly další povinnosti v souvislosti s potřebou zajistit a připravit mimořádné skartační řízení a fyzickou likvidaci zaplavených a plísní nakažených firemních dokumentů a archiválií úpadkyně. 3) Dodatkem č. 2 ze dne 27. března 2007 si strany smlouvy sjednaly další povinnosti v souvislosti s pokračujícím konkursem na majetek úpadkyně a předáním dalších dokumentů žalobcem, jež je povinen archivovat (právní a soudní spisy, osobní spisy zaměstnanců úpadkyně, písemnosti týkající se jejího účetnictví, jejích nemovitostí a souborů movitých věcí, stavebních zakázek a další podklady potřebné pro samotné konkursní řízení). Odvolací soud uzavřel, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice tato nepochybně nesplnila veškeré své smluvní povinnosti (již) vzhledem k době, na kterou byla smlouva uzavřena (45 let). Všechny své povinnosti ze smlouvy (ve znění dodatků) nesplnil podle odvolacího soudu k uvedenému okamžiku ani žalobce, neboť tyto nespočívaly pouze v zaplacení sjednané odměny a počáteční součinnosti poskytnuté dlužnici. O tom svědčí dodatek č. 2 ke smlouvě, z něhož plyne, že i po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně vznikaly další dokumenty v souvislosti s probíhajícím konkursním řízením, jež bylo třeba archivovat, pročež byl žalobce povinen dlužnici tyto archiválie předat. Žalobce měl řadu povinností zakotvených v článku V. smlouvy, jež nemohl dle názoru odvolacího soudu zcela splnit dříve, než smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, resp. okamžike