29 ICdo 152/2022 – Nejvyšší soud

KSPH 65 INS 18921/2020 77 ICm 331/2022 29 ICdo 152/2022-64 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Prona, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Olštýnská 607/1, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 61467677, proti žalované Mgr. Ladislavě Kolínové, se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298, PSČ 500 04, jako insolvenční správkyni dlužníka O. T., o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 331/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka O. T., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 INS 18921/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022, 105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022, 105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 21. února 2022, č. j. 77 ICm 331/2022-7, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl žalobu, kterou se žalobce (Prona, s. r. o.) domáhal vůči žalované (Mgr. Ladislavě Kolínové, jako insolvenční správkyni dlužníků M. T. a O. T.) vyloučení (v žalobě specifikovaných) nemovitých věcí (dále jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníků (bod I. výroku). [2] Zamítl žádost o prominutí (zmeškání) lhůty (bod II. výroku). [3] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1, § 225 odst. 1, 2, a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 3. Žalobce podal vylučovací žalobu [doručenou insolvenčnímu soudu dne 9. února „2021“ (správně 2022)] po uplynutí „propadné hmotněprávní třicetidenní lhůty“. Pro počátek běhu lhůty bylo rozhodné datum 4. ledna 2022, kdy žalovaná doručila žalobci vyrozumění datované dne 17. prosince 2021 o soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků (dále jen „vyrozumění“). Vyrozumění přitom obsahovalo poučení o „případné procesní obraně“ žalobce a zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout (bez ohledu na důvody žádosti). Insolvenční soud proto opožděně podanou žalobu „v celém rozsahu“ odmítl. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022, 105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se žaloba neodmítá. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1 a 4, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, z ustanovení § 21 odst. 1, § 46b písm. e/, § 50a odst. 2 a § 134 o. s. ř. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 6. Vyrozumění obsahuje požadované náležitosti včetně označení insolvenčního soudu, u něhož má být vylučovací žaloba (případně) podána. Žalovaná zaslala žalobci vyrozumění poštou, přičemž podle dodejky byla poštovní zásilka doslána (přeposlána) JUDr. Tomáši Dvořákovi (dále jen „T. D.“) na adresu: Praha 1, Kaprova 11; T. D. je jediným jednatelem jediného společníka žalobce (společnosti MAGMEDICAL, s. r. o.), nikoliv však jednatelem žalobce (tím je Jiří Koníček). Vyrozumění mělo být doručeno jednateli žalobce, případně „k rukám jím zmocněné osoby“, nikoliv T. D. jako jednateli společníka žalobce. Doručující orgán „pochybil“ při doručování vyrozumění, které nebylo žalobci řádně doručeno, lhůta k podání vylučovací žaloby proto nezačala plynout a důvody pro odmítnutí žaloby „nebyly dány“. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek dovolacím soudem doposud neřešených, jakož i právních otázek, které odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu otázku, zda se přičítá k její tíži (coby odesílatelky), je-li písemnost adresovaná do sídla právnické osoby (žalobce) přeposlána na jiné místo na základě žalobcem (adresátem) sjednané změny místa dodání („dosílky“). Podle dovolatelky platí v českém právu „striktní požadavek“, aby bylo sídlo právnické osoby „skutečné a existentní“. Do skutečného sídla právnické osoby pak mohou být mimo jiné doručovány písemnosti; jestliže žalobce tuto zákonnou povinnosti „ignoruje“ a svou doručovací adresu „modifikuje“ pomocí dosílky, nelze tím zpochybnit řádné doručení a běh „prekluzivních a jiných lhůt“. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda se vyrozumění dostalo do dispozice žalobce a nezabýval se ani tím, v jakém vztahu je k žalobci T. D. a paní J., která převzala zásilku za žalobce. 9. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. 10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 11. V průběhu dovolacího řízení dlužnice zemřela (XY) a insolvenční řízení nadále pokračuje jen s dlužníkem (srov. i usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. ledna 2023, č. j. KSPH 65 INS 18921/2020-B-56), což se promítlo i v označení dovolatelky a v označení věci v záhlaví tohoto usnesení. 12. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek se odvolací soud odchýlil (od níže) označené ustálené rozhodovací praxe soudu. 13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákona o poštovních službách), a vyhlášky č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování: § 76 (insolvenčního zákona) (1) Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele. (2) Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta. (3) Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud. § 224 (insolvenčního zákona) (1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. (2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. (…) § 225 (insolvenčního zákona) (1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. (2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. (3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu poj