29 ICdo 153/2023 – Nejvyšší soud

KSBR 40 INS 4398/2021 73 ICm 1860/2021 29 ICdo 153/2023-199 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce LP Wine s. r. o., se sídlem v Otrokovicích, tř. Osvobození 92, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 28308492, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, PSČ 692 01, proti žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Vinařství Pfeffer s. r. o., zastoupenému JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem, se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, a 2/ Vinařství Pfeffer s. r. o., se sídlem v Rakvicích, Dolní 922, PSČ 691 03, identifikační číslo osoby 27703550, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 1860/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 4398/2021, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2023, č. j. 73 ICm 1860/2021, 11 VSOL 26/2023-171 (KSBR 40 INS 4398/2021), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2023, č. j. 73 ICm 1860/2021, 11 VSOL 26/2023-171 (KSBR 40 INS 4398/2021), se s výjimkou třetího výroku, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání druhého žalovaného, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 14. září 2022, č. j. 73 ICm 1860/2021-127, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce (LP Wine s. r. o.) přihlášená do insolvenčního řízení druhého žalovaného (Vinařství Pfeffer s. r. o.) přihláškou č. P47 (dále jen „sporná pohledávka“) je ve výši 2.581.564 Kč po právu (bod I. výroku), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, jako insolvenčním správcem druhého žalovaného) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38.699,80 Kč (bod III. výroku). 2. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem: [1] změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že se žaloba odmítá (první výrok), [2] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku rozsudku insolvenčního soudu (druhý výrok), [3] odmítl odvolání druhého žalovaného proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu (třetí výrok), a [4] uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9.835 Kč (čtvrtý výrok). 3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: [1] Oba žalovaní popřeli na přezkumném jednání konaném dne 2. června 2021 [první žalovaný co do pravosti a výše, druhý žalovaný co do pravosti] (nevykonatelnou) pohledávku žalobce přihlášenou do insolvenčního řízení druhého žalovaného přihláškou č. P47 (B-14 ve spojení s B-8/44). [2] Usnesením ze dne 7. června 2021, č. j. KSBR 40 INS 4398/2021-B-21, insolvenční soud (mimo jiné) povolil reorganizaci jako způsob řešení úpadku druhého žalovaného. [3] Žalobou ze dne 2. července 2021 směřující proti oběma žalovaným se žalobce domáhal určení pravosti a výše sporné pohledávky. [4] Rozsudkem ze dne 14. září 2022 insolvenční soud vyhověl žalobě a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [5] Odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu ze dne 14. září 2022 podal pouze druhý žalovaný; vůči prvnímu žalovanému nabylo označené rozhodnutí právní moci. [6] Usnesením ze dne 22. února 2023, č. j. KSBR 40 INS 4398/2021-B-158, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 23. února 2023, insolvenční soud (mimo jiné) zamítl reorganizační plán předložený věřitelem č. 7 a přeměnil reorganizaci v konkurs. 4. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 89 odst. 1, § 159 odst. 1 písm. a/, § 160 odst. 1 a 4, § 192 odst. 1 a 3, § 198 odst. 1, § 201 odst. 1, § 245 odst. 1, § 336 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, uveřejněný pod číslem 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 117/2019“) – dospěl (mimo jiné) k následujícím závěrům: [1] Odvolání druhého žalovaného směřující proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným, je odvoláním podaným osobou neoprávněnou; tudíž je namístě je odmítnout (§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“). [2] V důsledku přeměny způsobu řešení úpadku druhého žalovaného, a to z reorganizace na konkurs, přestal mít popěrný úkon druhého žalovaného vliv na zjištění sporné pohledávky (žalobě na určení pravosti a výše sporné pohledávky směřující proti prvnímu žalovaného bylo pravomocně vyhověno; sporná pohledávka je tedy zjištěna). Žalobu na určení pravosti sporné pohledávky směřující proti druhému žalovanému je proto třeba odmítnout (§ 160 odst. 4 ve spojení s § 198 odst. 1 insolvenčního zákona). Skutečnost, že rozhodnutí o přeměně reorganizace na konkurs dosud nenabylo právní moci (s ohledem na podané odvolání druhým žalovaným proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. února 2023), přitom není rozhodná (srov. § 245 odst. 1 insolvenčního zákona). 5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu (posuzováno potud podle obsahu) podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „jaký vliv má následné zrušení rozhodnutí o přeměně reorganizace dlužníka na konkurs (a zánik jeho účinnosti) na účinky popření pohledávky přihlášeného věřitele dlužníkem v insolvenčním řízení a jeho následnou aktivní či pasivní legitimaci v incidenčním sporu o určení takto popřené pohledávky“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Dovolatel – poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2023, č. j. KSBR 40 INS 4398/2021, 3 VSOL 229/2023-B-201, kterým bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. února 2023, č. j. KSBR 40 INS 4398/2021-B-158, v rozsahu, ve kterém insolvenční soud přeměnil reorganizaci druhého žalovaného v konkurs, zrušeno – má za to, že jelikož pominuly účinky prohlášení konkursu na jeho majetek a opětovně nastaly účinky povolení jeho reorganizace (tzn. že jeho popěrný úkon má i nadále tytéž právní účinky jako popěrný úkon insolvenčního správce), nemůže napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát. 7. Opačný výklad by dle dovolatele vedl k popření smyslu a účelu zákonné úpravy, neboť v důsledku (nepravomocného) rozhodnutí insolvenčního soudu o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs by popěrnému úkonu dlužníka byly navždy odňaty účinky, které mu přiznává ustanovení § 336 odst. 2 insolvenčního zákona, bez ohledu na to, že uvedené rozhodnutí insolvenčního soudu by bylo následně odklizeno (jako věcně nesprávné) rozhodnutím soudu vyššího stupně. 8. Dle dovolatele (přestože zákon přiznává nepravomocnému rozhodnutí insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs účinnost již okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku) je tak třeba, aby soud rozhodující v souvisejícím odporovém incidenčním sporu vždy vzal v úvahu skutečnost, že účinky rozhodnutí o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs nemusí být definitivní (zejména tehdy, je-li vedeno řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs), resp. aby na tuto skutečnost adekvátním způsobem zareagoval (např. přerušením řízení do doby nabytí právní moci rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem). „Pokud tak totiž neučiní, nemá dlužník jinou možnost (v případě zrušení rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs) než řešit věc podáním dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku.“ 9. Proto má dovolatel za to, že samotnou účinností přeměny reorganizace dlužníka v konkurs nedochází ke změně účinků popření pohledávky dlužníkem vyplývajících z § 336 odst. 2 insolvenčního zákona, ale k uvedenému důsledku dochází až okamžikem, kdy uvedené rozhodnutí soudu nabude právní moci. 10. Žalobce navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné s tím, že závěry odvolacího soudu považuje za věcně správné. 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Dovolání je přípustné podle ustanovení