29 ICdo 157/2019 – Nejvyšší soud

KSBR 54 INS 5352/2018 71 ICm 1351/2019 29 ICdo 157/2019-100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky – Ministerstva pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, PSČ 110 15, proti žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, se sídlem Brně, Vranovská 45/1, PSČ 614 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Jihomoravské akciové, a. s., zastoupené Mgr. Leonou Hartman, advokátkou, se sídlem v Brně, Vranovská 45/1, PSČ 614 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71 ICm 1351/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jihomoravské akciové, a. s., se sídlem v Brně, Durďákova 1786/5, PSČ 613 00, identifikační číslo osoby 26969220, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 5352/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2019, č. j. 71 ICm 1351/2019, 13 VSOL 946/2019-77 (KSBR 54 INS 5352/2018), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalované. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 9. července 2019, č. j. 71 ICm 1351/2019, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka Jihomoravské akciové, a. s.) vyloučení pozemku parcelní č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území XY, obec XY, jehož součástí je stavba č. p. XY – bytový dům, obec XY, část obce XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY (dále též jen „sporný pozemek“ a „sporný bytový dům“) z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 2. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. října 2019, č. j. 71 ICm 1351/2019, 13 VSOL 946/2019-77 (KSBR 54 INS 5352/2018), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Odvolací soud (poté, co zčásti zopakoval dokazování provedené insolvenčním soudem) vyšel zejména z toho, že: [1] Rozhodnutím žalobce (jako poskytovatele dotace) ze dne 11. června 2012, č. j. 22532/2012-84, ve znění rozhodnutí ze dne 30. května 2013, č. j. 19077/2013-84, a ze dne 4. března 2014, č. j. 8727/2014-84/1, byla dlužníkovi (jako příjemci dotace) poskytnuta ze státního rozpočtu dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), dotace ve výši 4.900.000 Kč, a to v programu 11751 – „Podpora rozvoje bydlení“, podpora výstavby bytových domů (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí účelové dotace“). [2] Podpisem na rozhodnutí o poskytnutí účelové dotace se dlužník zavázal dodržovat veškeré podmínky vyplývající ze znění textu podprogramu „Podpora výstavby podporovaných bytů pro rok 2012“ (dále jen „podmínky programu“). Z nich se (mimo jiné) podává, že podmínkou pro použití dotace a nakládání s podporovanými byty je, že příjemce dotace neprovede změnu užívání podporovaného bytu k jiným účelům než k bydlení a podporovaný byt bude užíván právem nájmu osobami z cílové skupiny po dobu 20 let ode dne, kdy byla stavba dotovaného bytu dokončena a schopna užívání, nebo v případě pořízení bytu ode dne zápisu vkladu do katastru nemovitostí (čl. VII. písm. d/ podmínek programu). Příjemce dotace se dále zavázal, že nepřevede bez souhlasu poskytovatele dotace vlastnické ani spoluvlastnické právo k podporovanému bytu, případně k bytovému domu, ve kterém vznikly podporované byty, na jinou osobu po dobu 20 let ode dne, kdy byla stavba dotovaných bytů dokončena a schopna užívání, nebo v případě pořízení bytu ode dne zápisu vkladu do katastru nemovitostí (čl. VII. písm. e/ podmínek programu). K podporovaným bytům pořízeným z dotace bude zřízeno zástavní právo ve prospěch ministerstva (čl. VII. písm. f/ podmínek programu). [3] Poskytnutou účelovou dotaci ve výši 4.900.000 Kč dlužník použil k výstavbě bytového domu s devíti nájemními byty na sporném pozemku, přičemž vlastníkem tohoto pozemku je dlužník. [4] Usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. KSBR 39 INS 5352/2018-A-29, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenční správkyní žalovanou. [5] Dne 18. prosince 2018 zapsala insolvenční správkyně do soupisu majetkové podstaty dlužníka sporný pozemek (jehož součástí je též sporný bytový dům), o čemž vyrozuměla žalobce dne 24. dubna 2019. 4. Na takto ustaveném základě odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) uzavřel, že žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, není důvodná. 5. Přitom zdůraznil, že důvod, pro který by neměl být sporný pozemek zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužníka, spatřoval žalobce ve skutečnosti, že jde o majetek, se kterým lze ve smyslu § 208 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), naložit podle zvláštního právního předpisu pouze způsobem, k němuž byl určen. Dlužníku byla na výstavbu bytového domu poskytnuta dotace ze státního rozpočtu, přičemž dlužník se zavázal dodržovat veškeré podmínky programu, včetně podmínek týkajících se užívání jednotlivých bytů osobami z cílové skupiny po vymezenou dobu a dalšího nakládání s bytovým domem. Podle odvolacího soudu však výše uvedené skutečnosti nejsou důvodem pro vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. 6. Jen z toho, že stát schválil určitý program financování s jeho účastí (§ 12 rozpočtových pravidel), na jehož základě žalobce rozhodl o poskytnutí dotace dlužníkovi rozhodnutím, ve kterém uvedl účel, na který je poskytovaná částka určena, a podmínky, které musí příjemce dotace splnit (§ 14 odst. 4 písm. d/ a g/ rozpočtových pravidel), nelze podle odvolacího soudu dovozovat, že způsob nakládání s majetkem pořízeným za poskytnutou dotaci (v daném případě s bytovým domem) je upraven zvláštním právním předpisem ve smyslu § 208 insolvenčního zákona. Způsob nakládání s majetkem (užívání ke stanovenému účelu a dispozice s ním) je určen rozhodnutím žalobce jako správního orgánu, tedy individuálním správním aktem, vydaným podle § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel. Toto ustanovení však žádná pravidla pro způsob nakládání s majetkem pořízeným za poskytnutou dotaci nestanoví a taková pravidla nelze dovozovat ani z ustanovení § 44 odst. 1 písm. j) a § 44a odst. 3 rozpočtových pravidel, upravujících sankce za nesplnění podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace. Výluku obdobnou té, kterou stanoví § 37a odst. 6 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), rozpočtová pravidla neupravují. 7. Závěr, že sporný pozemek nepatří do majetkové podstaty dlužníka, nelze dovodit ani z jiného právního předpisu (např. z vyhlášky č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, nebo ze zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). 8. Pojem „účelová dotace“ použitý v ustanovení § 208 insolvenčního zákona je podle přesvědčení odvolacího soudu třeba vykládat restriktivně, tedy tak, že jde pouze o státem poskytnuté finanční prostředky, nikoli o majetek za ně pořízený. 9. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 10. Podle dovolatele jde o právní otázku, zda majetek pořízený za poskytnutou finanční dotaci podle rozpočtových pravidel, jehož způsob nakládání je omezen individuálním správním aktem vydaným na základě tohoto zákona, je ve smyslu § 208 insolvenčního zákona majetkem, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen a jako takový je proto vyloučen z majetkové podstaty dlužníka. 11. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, podle kterého účelová dotace poskytnutá podle rozpočtových pravidel je majetkem, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen (jak má na mysli § 208 insolvenčního zákona), přičemž „zvláštním právním předpisem“ jsou právě rozpočtová pravidla, byť tento zákon úpravu konkrétních pravidel nakládání s účelovou dotací nestanoví a předpokládá vydání individuálního správního aktu. Stejný princip pak musí dle názoru dovolatele platit i u majetku pořízeného za poskytnutou účelovou dotaci. 12. V poměrech dan