29 ICdo 19/2024 – Nejvyšší soud

KSHK 35 INS 4696/2015 35 ICm 3684/2020 29 ICdo 19/2024-176USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce F. F., zastoupeného Mgr. Danielem Milićem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Humpolecká 4348, PSČ 580 01, proti žalované J. Š., zastoupené JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o určení pravosti a pořadí pohledávek po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm 3684/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci žalované, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 4696/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2023, č. j. 35 ICm 3684/2020, 102 VSPH 766/2022-128 (KSHK 35 INS 4696/2015), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 16. června 2022, č. j. 35 ICm 3684/2020-93, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že pohledávka žalobce (Františka Fulína) P1/1, přihlášená do insolvenčního řízení žalované (J. Š.) ve výši 3 797 011 Kč, zajištěná podle zástavní smlouvy ze dne 1. srpna 2012 blíže označenými nemovitostmi, je po právu a je zjištěna jako zajištěná (bod I. výroku). [2] Určil, že pohledávky žalobce P1/2 ve výši 401 535,30 Kč, P1/3 ve výši 112 328,71 Kč, P1/4 ve výši 285 288 Kč a P1/5 ve výši 195 840 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení žalované, zajištěné podle zástavní smlouvy ze dne 8. listopadu 2010 blíže označenými nemovitostmi, jsou po právu a jsou zjištěny jako zajištěné (bod II. výroku). [3] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud, odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 4. Ve vztahu k určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky P1/1 je správný závěr insolvenčního soudu, podle kterého se platností smlouvy o půjčce ze dne 1. srpna 2012 a uznání dluhu ze dne 1. září 2012 soudy dostatečně zabývaly již v incidenčním sporu o pravost a výši pohledávky P1/6, vedeném pod sp. zn. 35 ICm 3751/2015. V onom řízení soudy dospěly k závěru, že smlouva o půjčce byla uzavřena platně, neodporovala dobrým mravům a nebyla uzavřena pod nátlakem nebo v tísni a nesvobodě. Smlouva o půjčce „byla naplněna“ reálným poskytnutím finančních prostředků dlužnici, když bylo prokázáno, že dlužnice přijala od žalobce finanční prostředky ve výši 3 300 000 Kč v době před podpisem smlouvy o půjčce. 5. Ohledně určení pořadí pohledávky P1/1 se odvolací soud ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že dlužnice nevznesla žádné relevantní námitky vůči tomu, že pohledávka P1/1 je (byla) na základě zástavní smlouvy ze dne 1. srpna 2012 zajištěna zástavním právem k označeným nemovitostem. 6. Námitka žalované, že insolvenční soud překročil petit žaloby, jestliže rozhodl (vedle pravosti) i o určení pořadí pohledávky P1/1, je nedůvodná. Z textu žaloby ze dne 23. října 2020 včetně petitu [„Určuje se, že zajištěná pohledávka P1/1 žalobce za žalovanou, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 4696/2015 ve výši 3 797 011 Kč, zajištěná nemovitými věcmi - pozemky č. parc. XY - zahrada, č. parc. st. XY - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, (dále i pozemkem č. parc. XY – jehož prodej se dle zástavní smlouvy ze dne 1. 8. 2020 nerealizoval) vše v KU XY na základě zástavní smlouvy ze dne 1. srpna 2012, je po právu a zjištěna.“] je zřejmé, že žalobou je požadováno i určení pořadí (právo na uspokojení ze zajištění) pohledávky P1/1. 7. Vykonatelné pohledávky P1/1 (správně P1/2) až P1/4 a nevykonatelnou pohledávku P1/5 žalobce jako zástavní věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice, jež je jeho zástavním (nikoliv osobním) dlužníkem. Žalobce prokázal pravost (vznik a existenci) těchto pohledávek [pohledávek P1/1 (správně P1/2) až P1/4 rozsudky Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a pohledávky P1/5 ujednáním o smluvní pokutě obsaženým ve smlouvě o půjčce ze dne 8. listopadu 2010]. Správný je i závěr insolvenčního soudu, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. listopadu 2010 je platná a zástavní smlouvou zřízené zástavní právo zajišťovalo uspokojení pohledávek P1/1 (správně P1/2) až P1/5. 8. Námitka, že insolvenční soud pochybil, „pokud neprovedl důkaz znaleckým zkoumáním žalované stran její způsobilosti vůbec (právně) jednat“, není opodstatněná. Žalovaná (kterou tížilo břemeno tvrzení a důkazní) v řízení před insolvenčním soudem ani netvrdila, že (za situace, kdy nebyla zbavena či omezena ve svéprávnosti) činila posuzovaná právní jednání (uzavírala smlouvu o půjčce a zástavní smlouvy) v duševní (psychické) poruše, jež ji činila k těmto právním jednáním neschopnou. U jednání dne 17. února 2022 zástupce žalované přitom uvedl, že „je možné“, že její rozpoznávací schopnost byla ovlivněna (zúžena) i v době uzavření předmětných smluv. K tomu odvolací soud (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3614/2009) dodal, že je vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše (jen) na základě pravděpodobnosti. 9. Správný je též závěr insolvenčního soudu, že v kontextu dosavadního průběhu řízení a dosud zjištěného skutkového stavu (žalovaná potvrdila, že podepsala smlouvu o půjčce a zástavní smlouvy, přičemž nikdy netvrdila, že tak učinila v psychické poruše) zástupce žalované navrhl tento důkaz účelově. Poukazoval-li v odvolání na to, že žalovaná se o podezření ohledně její (ne) způsobilosti jednat dozvěděla až z lékařské zprávy ze dne 8. listopadu 2019, pak je podle odvolacího soudu s podivem, že návrh na znalecké zkoumání žalované byl učiněn až 17. února 2022, tedy asi dva a půl roku po vystavení lékařské zprávy a jeden a půl roku po podání žaloby. 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, popřípadě je změnil tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky se zamítá. 11. Přípustnost dovolání dovolatelka vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Konkrétně jde o otázku překročení petitu žaloby a neprovedení navrženého důkazu v incidenčních sporech. 12. Dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů v rozporu s dispoziční zásadou rozhodly i o určení pořadí pohledávky P1/1, ačkoli žaloba ze dne 23. října 2020 „zněla pouze na pravost a výši“. Dále oběma soudům vytýká neprovedení důkazu znaleckým zkoumáním její způsobilosti právně jednat (smluvně se zavazovat). 13. Žalobce ve vyjádření považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. 14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 15. Dovolání výslovně směřuje proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí, tedy i proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 16. Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti podle § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 17. Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu dovolatelkou vymezeného důvodu přípustnosti dovolání a dovolacích důvodů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k náležitostem žaloby, podle nichž: [1] Žaloba musí obsahovat − jak plyne z § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. – (mimo jiné) též vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. (…) Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti než jsou navrhovány, musí žalobní