29 ICdo 23/2020 – Nejvyšší soud

KSBR 44 INS 25386/2014 44 ICm 799/2016 29 ICdo 23/2020-154 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Ivo Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka Čefi s. r. o., proti žalovanému JaroNet s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Lannova 2061/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26969866, o odpůrčí žalobě, o přistoupení dalších žalovaných do řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 ICm 799/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Čefi s. r. o., se sídlem v Třebíči, Jejkov, Hrotovická 160, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27739741, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 25386/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2019, č. j. 44 ICm 799/2016, 11 VSOL 929/2019-130 (KSBR 44 INS 25386/2014), t a k t o: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou 10. března 2016 se žalobce (Mgr. Ivo Šotek, jako insolvenční správce dlužníka Čefi s. r. o.) domáhá vůči žalovanému (JaroNet s. r. o. v likvidaci): [1] Určení neúčinnosti dvou (označených) kupních smluv z 30. prosince 2013. [2] Vydání předmětů koupě (dvou označených vozidel) do majetkové podstaty dlužníka a pro případ, že žalovaný již vozidla nevlastní, zaplacení částek 250.000 Kč a 150.000 Kč do majetkové podstaty dlužníka. 2. Usnesením ze dne 16. května 2019, č. j. (71) 44 ICm 799/2016-110, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) připustil, aby na straně žalovaného vstoupily do řízení společnosti JaroNet - doprava s. r. o. (dále jen „společnost JD“), JaroNet - reality s. r. o. (dále jen „společnost JR“), a JaroNet - services s. r. o. (dále jen „společnost JS“). 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – poukázal na to, že tak činí k návrhu žalobce (odůvodněnému tím, že žalovaný vložil do oněch společností část svého jmění), jenž mu došel 10. dubna 2019. 4. K odvolání žalovaného a společností JD, JR a JS, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. října 2019, č. j. 44 ICm 799/2016, 11 VSOL 929/2019-130 (KSBR 44 INS 25386/2014), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že přistoupení uvedených společností do řízení nepřipustil. 5. Odvolací soud – vycházeje ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sp. zn. 26 Cdo 2042/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněného pod číslem 12/2008 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 12/2008“) [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že nebyly splněny podmínky pro přistoupení do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., když postup podle uvedeného ustanovení má žalobce k dispozici za účelem odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. V posuzované věci však o takový případ nejde, když rozdělení žalovaného odštěpením (s tím, že část jmění přešla na nově vzniklé společnosti JD, JR a JS) bylo zapsáno ve veřejném rejstříku až 20. června 2018, kdy byly tamtéž zapsány i nově vzniklé společnosti. Žalovaný (coby smluvní strana kupních smluv) neztratil způsobilost být účastníkem řízení a podle § 237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je nadále osobou povinnou vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tomu duchu, že připustí přistoupení dalších žalovaných do řízení. 7. V mezích ohlášeného dovolacího důvodu má dovolatel závěry odvolacího soudu za nesprávné, spatřuje důvod, pro který měl soud přistoupení připustit, v tom, že společnosti, které vznikly rozdělením formou odštěpení žalovaného, ručí za dluhy žalovaného podle ustanovení § 257 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. 8. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje za to, že podání dovolání má vést pouze k účelovému protahování řízení, když i jinak se chování žalobce vyznačuje pasivitou a formálností. 9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává (vzhledem k datu vydání napadeného usnesení) z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 10. Dovolání v dané věci je přípustné dle § 237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od dále označené judikatury dovolacího soudu. 11. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 13. Ve skutkové rovině vycházejí rozhodnutí soudů nižších stupňů z následujících skutečností (jak se podávají ze spisu a z obchodního rejstříku): [1] S účinností k 20. červnu 2018 bylo zapsáno v oddílu C, vložce 223480, obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen „rejstříkový soud“), že žalovaný se jako rozdělovaná společnost rozdělil formou rozdělení odštěpením se vznikem nových společností s tím, že část jeho jmění přešla na nové společnosti s ručením omezeným, a to společnosti JD, JR a JS. [2] Společnosti JD, JR a JS jsou zapsány v obchodním rejstříku, vedeném rejstříkovým soudem, oddílu C (ve vložkách 297080, 297081 a 297079) od 20. června 2018, vždy jako nové společnosti, na které z žalovaného (coby rozdělované společnosti rozdělené formou rozdělení odštěpením) přešla část jmění žalovaného. [3] Usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. (71) 44 ICm 799/2016-100, vyzval insolvenční soud žalobce, aby mu do 15 dnů sdělil, zda žalobu bere zpět, nebo zda na ni trvá, když z veřejného rejstříku vyplývá, že žalovaný vložil část svého jmění do nových obchodních společností. [4] Podání žalobce (dovolatele) datované 10. dubna 2019 (č. l. 103) [ve znění opravy provedené podáním datovaným 15. května 2019 (č. l. 108)] obsahuje pouze sdělení, že v reakci na výzvu insolvenčního soudu žalobce trvá na podané žalobě o určení neúčinnosti právního úkonu (článek I.) a současně navrhuje, aby soud ve smyslu ustanovení § 92 o. s. ř. připustil vstup obchodních společností JD, JR a JS, do nichž žalovaný vložil část svého jmění, do řízení na straně žalované [„článek III.“ (správně má jít o článek II.)]. 14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu, zákona č. 125/2008 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a insolvenčního zákona: § 92 (o. s. ř.) (1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. (…) (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a. § 243 (zákona č. 125/2008 Sb.) Formy rozdělení (1) Rozdělení může mít formu a/ rozštěpení, v jehož důsledku rozdělovaná společnost nebo družstvo zaniká a její jmění přechází 1. na více nově vznikajících společností nebo družstev (dále jen „rozštěpení se vznikem nových společností nebo družstev“), 2. na více již existujících společností nebo družstev (dále jen „rozštěpení sloučením“), nebo 3. kombinací forem uvedených v bodech 1 a 2, nebo b/ odštěpení, v jehož důsledku rozdělovaná společnost nebo družstvo nezaniká a část jejího jmění přechází 1. na jednu nebo více nově vznikajících společností nebo družstev (dále jen „odštěpení se vznikem nové nebo nových společností nebo družstev“), 2. na jednu nebo více již existujících společností nebo družstev (dále jen „odštěpení sloučením“), nebo 3. kombinací forem uvedených v bodech 1 a 2. (2) Rozdělením se vznikem nových společností nebo družstev se rozumí rozštěpení se vznikem nových společnos