Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Usti Oilseed Processing s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem - Střekově, Žukovova 1658/27A, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 24764884, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační …
MSPH 88 INS 3043/2010
88 ICm 2383/2011
29 ICdo 24/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Usti Oilseed Processing s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem - Střekově, Žukovova 1658/27A, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 24764884, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28398483, jako insolvenčnímu správci dlužníka Oleofin, a. s., zastoupenému Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 88 ICm 2383/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oleofin, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem - Střekově, Žukovova 100, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 27167658, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 3043/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 88 ICm 2383/2011, 101 VSPH 131/2013-120 (MSPH 88 INS 3043/2010), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 88 ICm 2383/2011, 101 VSPH 131/2013-120 (MSPH 88 INS 3043/2010), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 11. února 2013, č. j. 88 ICm 2383/2011-75, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o vylučovací žalobě žalobce GHN Assets a. s., směřující proti žalovanému INSOLV, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka Oleofin, a. s. (dále jen „dlužník O“), tak, že:
[1] Vyloučil z majetkové podstaty dlužníka O:
1/ ochrannou známku LUKANA, registrovanou u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) pod reg. č. 200634, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 1“),
2/ ochrannou známku LUKANA, registrovanou u Úřadu průmyslového vlastnictví Slovenské republiky (dále jen „ÚPV SR“) pod reg. č. 186735A, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 2“),
3/ ochrannou známku LUKANA, registrovanou u Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen „WIPO“) pod reg. č. 676938, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 3“),
4/ ochrannou známku LUKANA, registrovanou u WIPO pod reg. č. 828346, typ kombinovaná (dále jen „ochranná známka č. 4“),
5/ ochrannou známku CERESOL, registrovanou u ÚPV pod reg. č. 110216A, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 5“),
6/ ochrannou známku CERESOL, registrovanou u ÚPV SR pod reg. č. 181480, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 6“),
7/ ochrannou známku VEGETOL, registrovanou u ÚPV pod reg. č. 160815, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 7“),
8/ ochrannou známku VEGETOL, registrovanou u ÚPV SR pod reg. č. 160815, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 8“),
9/ ochrannou známku VEGETOL, registrovanou u WIPO pod reg. č. 671961, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 9“),
10/ ochrannou známku EPAVIT, registrovanou u ÚPV pod reg. č. 172400A, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 10“),
11/ ochrannou známku EPAVIT, registrovanou u ÚPV SR pod reg. č. 176096A, typ slovní (dále jen „ochranná známka č. 11“),
12/ ochrannou známku 3rozměrná láhev široká, registrovanou u ÚPV pod reg. č. 213337, typ 3-rozměrná (dále jen „ochranná známka č. 12“), a
13/ ochrannou známku 3rozměrná láhev široká, registrovanou u ÚPV pod reg. č. 213336, typ 3-rozměrná (dále jen „ochranná známka č. 13“) [bod I. výroku].
[2] Zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení o vyloučení dalších (ve výroku označených) ochranných známek z majetkové podstaty dlužníka O (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 29. července 2010, č. j. MSPH 88 INS 3043/2010-A-29, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka O a insolvenčním správcem dlužníka O ustanovil žalovaného.
[2] K 22. září 2010 sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka O pod jedinou položkou podnik dlužníka O.
[3] Usnesením ze dne 24. září 2010, č. j. MSPH 88 INS 3043/2010-B-15, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka O a účinky konkursu dosud trvají.
[4] K 6. dubnu 2011 zapsala Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková (dále též jen „V. J.), insolvenční správkyně dlužníka SETUZA, a. s. (dále též jen „dlužník S“) ochranné známky do majetkové podstaty dlužníka S.
[5] Žalovaný dne 28. července 2011 aktualizoval a doplnil soupis majetkové podstaty dlužníka O o přílohu č. 6 Ochranné známky (dále jen „příloha č. 6);
[6] Smlouvou o převodu ochranných známek ze dne 24. srpna 2011 (dále též jen „kupní smlouva“) převedla V. J. (jako insolvenční správkyně dlužníka S) ochranné známky do vlastnictví žalobce.
[7] Žalobce podal vylučovací žalobu (6. září 2011), aniž byl předtím žalovaným vyrozuměn o soupisu ochranných známek do majetkové podstaty dlužníka O.
[8] Žalovaný podal dne 30. září 2011 proti V. J. žalobu o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty dlužníka S (věc je vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 ICm 2584/2011).
[9] Podle osvědčení ÚPV byl žalobce ke 2. září 2011 veden jako vlastník ochranných známek č. 1, 5, 7, 10, 12 a 13.
[10] Podle databáze ÚPV SR je žalobce veden jako vlastník ochranných známek č. 2, 6, 8 a 11.
[11] Podle databáze WIPO je žalobce veden jako vlastník ochranných známek č. 3, 4 a 9.
Na tomto základě dospěl insolvenční soud - vycházeje z ustanovení § 217, § 218 a § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - k následujícím závěrům:
[1] V mezích posouzení předpokladů úspěšnosti excindační žaloby je pro rozhodnutí ve věci podstatné, zda bylo prokázáno, že věc neměla být do soupisu zařazena a že žalobci svědčí právo vylučující soupis.
[3] Z ustanovení § 217 a § 218 insolvenčního zákona vyplývá, že je nezbytné zcela přesně určit zapisovaný majetek, aby ve vztazích k němu nedocházelo k nepřípustné právní nejistotě. Proto není možné dovozovat, že zápisem podniku jedinou položkou dochází automaticky k zápisu všech věcí podniku, tj. i těch, které nejsou výslovně označeny. Odtud plyne, že ochranné známky byly zapsány do majetkové podstaty dlužníka O teprve doplněním soupisu podniku k 28. červenci 2011. Insolvenční správkyně dlužníka S tedy zapsala ochranné známky do majetkové podstaty dlužníka S jako první.
[4] Podle ustálené judikatury [srov. např. „NSČR 29 Cdo 2086/2000“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu), „NSČR 29 Odo 1005/2004“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2005, pod číslem 113) a další] svědčí práva a povinnosti spojené se zápisem majetku do konkursní (majetkové) podstaty tomu správci konkursní (majetkové) podstaty, který majetek sepsal jako první. V pořadí druhý zápis tak sám o sobě žádným způsobem neomezuje správce konkursní (majetkové) podstaty, který zápis provedl jako první, co do jeho možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, popř. tuto věc zpeněžit nebo s ní jinak nakládat.
[5] Insolvenční správkyně dlužníka S tak nebyla omezena v nakládání s ochrannými známkami jejich (v pořadí až druhým) zápisem do majetkové podstaty dlužníka O.
[6] Žalobu o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty dlužníka S podal žalovaný až 30. září 2011, tedy až po zpeněžení ochranných známek prodejem žalobci.
[7] Co do žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou podle tvrzení žalovaného podala 16. ledna 2012 společnost ZZN Pelhřimov a. s. (dále jen „společnost Z“), soud míní, že nelze předjímat výsledek sporu a na prodej známek je třeba pohlížet jako na platný. Neplatnost prodeje mimo dražbu totiž může být prohlášena jediným způsobem, a to pravomocným rozhodnutím soudu o žalobě napadající platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, podanou u insolvenčního soudu. V jiném řízení neplatnost prodeje mimo dražbu vyslovit nelze, a to ani prejudicielně.
[8] Kupní smlouvou a registrací ochranných známek v příslušných rejstřících žalobce dostatečně prokázal, že mu svědčí vlastnické právo k ochranným známkám (č. 1 až 13), proto je insolvenční soud v souladu ustanovením § 225 odst. 1 insolvenčního zákona vyloučil z majetkové podstaty dlužníka O.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 88 ICm 2383/2011, 101 VSPH 131/2013-120 (MSPH 88 INS 3043/2010), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v napadených bodech I. a III. výroku (první výrok). Dále odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.342 Kč (druhý výrok).
Odvolací soud dospěl po