29 ICdo 27/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 53 INS 4403/2012 24 ICm 3027/2012 29 ICdo 27/2022-638 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ JOMAX SK s. r. o., identifikační číslo osoby 44766181, se sídlem v Bratislavě, Špitálska 55, PSČ 811 08, Slovenská republika, b/ TAMAX SK s. r. o., identifikační číslo osoby 44766734, se sídlem v Bratislavě, Tomášikova 45C, PSČ 831 04, Slovenská republika, a c/ KOMAX SK s. r. o., identifikační číslo osoby 44765878, se sídlem v Bratislavě, Špitálska 55, PSČ 811 08, Slovenská republika, všech zastoupených Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi, se sídlem v Přerově, Kosmákova 29, PSČ 750 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka EKOSOLARIS, a. s., zastoupenému JUDr. Josefem Haščákem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, PSČ 357 51, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 3027/2012, jako incidenční spor v insolvenčním věci dlužníka EKOSOLARIS, a. s., se sídlem v Kroměříži, Jožky Silného 2684/3, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 25535668, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 4403/2012, o dovolání žalobců  a/ a c/ proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2021, č. j. 24 ICm 3027/2012, 11 VSOL 113/2021-588 (KSBR 53 INS 4403/2012), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci a/ a c/ jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí každý částku 2.057 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 19. srpna 2020, č. j. (53) 24 ICm 3027/2012-210, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ JOMAX SK s. r. o., b/ TAMAX SK s. r. o., a c/ KOMAX SK s. r. o.) domáhali vůči žalovanému (Ing. Robertu Benešovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka EKOSOLARIS, a. s.) určení pravosti pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka, a to konkrétně: 1) žalobce a/ určení pravosti pohledávek ve výši 333.733 Kč (dílčí pohledávka č. 1), 1.748.896,16 Kč (dílčí pohledávka č. 2), 166.866,75 Kč (dílčí pohledávka č. 3), 50.064 Kč (dílčí pohledávka č. 4), 41.850,16 Kč (dílčí pohledávka č. 5) a ve výši 1.714.824,07 Kč (dílčí pohledávka č. 7), přihlášené do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem 54 (bod I. výroku); 2) žalobce b/ určení pravosti pohledávek ve výši 333.733 Kč (dílčí pohledávka č. 1), 1.748.896,16 Kč (dílčí pohledávka č. 2), 166.866,75 Kč (dílčí pohledávka č. 3), 49.651,01 Kč (dílčí pohledávka č. 4), 41.850,16 Kč (dílčí pohledávka č. 5) a ve výši 1.714.824,07 Kč (dílčí pohledávka č. 7), přihlášené do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem 53 (bod II. výroku); 3) žalobce c/ určení pravosti pohledávek ve výši 333.733 Kč (dílčí pohledávka č. 1), 1.748.896,16 Kč (dílčí pohledávka č. 2), 166.866,75 Kč (dílčí pohledávka č. 3), 49.651,01 Kč (dílčí pohledávka č. 4), 41.850,16 Kč (dílčí pohledávka č. 5) a ve výši 1.714.824,07 Kč (dílčí pohledávka č. 7), přihlášené do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem 55 (bod III. výroku). [3] Rozhodl o nákladech řízení mezi: 1) žalobcem a/ a žalovaným (bod IV. výroku); 2) žalobcem b/ a žalovaným (bod V. výroku); 3) žalobcem c/ a žalovaným (bod VI. výroku). 2. V procesní rovině  insolvenční soud (mimo jiné) v důvodech svého rozhodnutí (str. 6 odst. 2 shora) poukázal na to, že k jednání soudu, které se konalo 19. srpna 2020, se žalobci bez omluvy nedostavili, ač byli k jednání řádně obesláni (předvolání k jednání bylo doručeno jejich tehdejší právní zástupkyni dne 30. června 2020, která až dne 5. srpna 2020 oznámila insolvenčnímu soudu, že ukončila jejich právní zastupování). Jelikož žalobci nepožádali o odročení jednání, insolvenční soud projednal věc v jejich nepřítomnosti. 3. K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. června 2021, č. j. 24 ICm 3027/2012, 11 VSOL 113/2021-588 (KSBR 53 INS 4403/2012): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé: 1) ve vztahu k žalobci a/ ohledně dílčích  pohledávek č.  1 až 4 (první výrok); 2) ve vztahu k žalobci b/ ohledně dílčích  pohledávek č. 1 až 4 (třetí výrok); 3) ve vztahu k žalobci c/ ohledně dílčích  pohledávek č. 1 až 4 (pátý výrok). [2] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé tak, že žaloba se zamítá pro předčasnost: 1) ve vztahu k žalobci a/ ohledně dílčích  pohledávek č.  5 a 7 (druhý výrok); 2) ve vztahu k žalobci b/ ohledně dílčích  pohledávek č. 5 a 7 (čtvrtý výrok); 3) ve vztahu k žalobci c/ ohledně dílčích  pohledávek č. 5 a 7 (šestý výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi: 1) žalobcem a/ a žalovaným (sedmý a desátý výrok); 2) žalobcem b/ a žalovaným (osmý a jedenáctý výrok); 3) žalobcem c/ a žalovaným (devátý a dvanáctý výrok). 4. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí k procesním odvolacím námitkám (mimo jiné) v důvodech svého rozhodnutí (odstavce 30. až 49.) – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 25 odst. 1, § 28 odst. 2, § 32 odst. 3, § 50b odst. 2, § 101 odst. 1 a 3, § 118a odst. 1 a 3, § 119a odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) –  přijal následující závěry: 5. Odvolací námitky žalobců směřovaly primárně vůči postupu insolvenčního soudu, který na jednání konaném dne 19. srpna 2020 věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Insolvenčnímu soudu vytýkali, že poté, co mu jejich předchozí zástupkyně [advokátka Mgr. Hedvika Hartmanová (dále jen „H. H.“)] dne 5. srpna 2020 oznámila, že právní zastoupení ukončila, je nepředvolal k jednání. Mínili, že (proto) nebyly splněny podmínky pro postup dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. V přezkoumávané věci připojili žalobci k podaným žalobám procesní plnou moc udělenou H. H. Předvolání k jednání nařízenému na 19. srpna 2020 doručil insolvenční soud H. H. do datové schránky 30. června 2020, s tím, že předvolání platí i pro žalobce, a s poučením, že nedostaví-li se k jednání a (ani) včas z důležitého důvodu nepožádají o odročení jednání, může insolvenční soud věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Následně (5. srpna 2020) sdělila H. H. insolvenčnímu soudu, že právní zastoupení žalobců ukončila; o odročení nařízeného jednání však nepožádala. Na jednání konaném 19. srpna 2020 insolvenční soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobců, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili. 7. Podle závěru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2001 sp. zn. 21 Cdo 1094/2000, uveřejněném pod číslem 3/2003 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 3/2003“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jestliže účastník řízení oznámil soudu vypovězení procesní plné moci svému zástupci poté, co tento zástupce byl  řádně a včas vyrozuměn o termínu soudního jednání, při kterém nebylo zapotřebí osobní účasti zastoupeného (§ 49 odst. 1 o. s. ř.), neměl soud povinnost vyrozumět účastníka znovu o termínu jednání. 8. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002 sp. zn. 29 Odo 303/2001 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 101), pak vyplývá, že vypověděl-li účastník řízení procesní plnou moc svému zástupci ještě před doručením soudního rozhodnutí, avšak oznámení o tom došlo soudu až po doručení rozhodnutí takovému zástupci, šlo o účinné doručení. 9. Insolvenční soud postupoval správně, když předvolání k nařízenému jednání (u kterého nebylo zapotřebí osobní účasti žalobců) doručil pouze jejich zástupkyni s procesní plnou mocí. Jestliže tato zástupkyně následně insolvenčnímu soudu pouze sdělila, že právní zastoupení žalobců ukončila, aniž současně požádala o odročení jednání, nebyl insolvenční soud povinen znovu vyrozumět žalobce o termínu jednání (znovu je předvolat). 10. Odvolací soud rovněž připomíná, že předvolání k jednání bylo současně zveřejněno v insolvenčním rejstříku (30. června 2020) a žalobcům tak nic nebránilo, aby se s termínem nařízeného jednání i touto cestou seznámili. 11. Jestliže se řádně předvolaní žalobci k nařízenému jednání nedostavili, přičemž o odročení jednání nepožádali, pak insolvenční soud nepochybil, jestliže věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, neboť byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 12. K výtce, že insolvenční soud neposkytl žalobcům poučení podle § 118a o. s. ř. a podle § 119a o. s. ř., odvolací soud uvádí, že ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soud