29 ICdo 4/2019 – Nejvyšší soud

KSPA 48 INS XY 60 ICm XY 29 ICdo 4/2019-81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce RABŠTEJN, spol. s r. o., se sídlem v Kolíně, K Raškovci 851, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 60933810, zastoupeného JUDr. Karlem Polákem, advokátem, se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, PSČ 284 01, proti žalovanému Ing. Martinu Fořtovi, se sídlem v Chrudimi, Palackého 653, PSČ 537 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. M., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 48 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2018, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPA 48 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 8. března 2018, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalobce (RABŠTEJN, spol. s r. o.) má vůči dlužníku P. M. pohledávku ve výši 374 842 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal určení, že má vůči dlužníku pohledávku ve výši 1 035 497,72 Kč (bod II. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že 1/ Dne 30. října 2009 uzavřel pozdější dlužník s žalobcem kupní smlouvu o převodu souboru nemovitostí, a to za kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 925 158 Kč byla „zaplacena“ vzájemným zápočtem dle čl. III. smlouvy. K započtení proti této části kupní ceny byly použity pohledávky žalobce ve výši 550 158 Kč za dodané pohonné hmoty dle smlouvy ze dne 20. ledna 2000 (tento závazek ve shodné výši byl pozdějším dlužníkem uznán dne 30. října 2009), ve výši 225 000 Kč z titulu půjčky dle smlouvy ze dne 15. června 2009 (dle stvrzenky ze shodného dne byla pozdějšímu dlužníku vyplacena částka ve výši 225 000 Kč), a ve výši 150 000 Kč z titulu půjčky dle smlouvy ze dne 29. října 2009 (dle výdajového pokladního dokladu ze shodného dne č. 90125 byla pozdějšímu dlužníku vyplacena částka ve výši 150 000 Kč) [dále jen „dohoda o započtení“]. Zbylá část kupní ceny ve výši 374 842 Kč měla být uhrazena v hotovosti před podpisem smlouvy (dále jen „kupní smlouva“). Účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 30. října 2009. 2/ Podle příjmového pokladního dokladu žalobce č. 90116 ze dne 30. října 2009 a „výběrního“ lístku Komerční banky a. s. z téhož dne žalobce vybral částku 375 000 Kč a vložil ji do své pokladny. Podle výdajového pokladního dokladu ze dne 30. října 2009 č. 90115 předal žalobce částku 374 842 Kč pozdějšímu dlužníku, který to stvrdil svým podpisem. 3/ Dne 6. října 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka k jeho insolvenčnímu návrhu. Řízení je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPA 48 INS XY. 4/ Usnesením ze dne 23. listopadu 2010, č. j. KSPA 48 INS XY, insolvenční soud (krom jiného) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil žalovaného Ing. Martina Fořta insolvenčním správcem dlužníka. 5/ Rozsudkem ze dne 10. dubna 2015, č. j. 48 ICm XY, insolvenční soud vyslovil, že kupní smlouva včetně dohody o započtení je vůči věřitelům dlužníka neúčinná; toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2016, č. j. 48 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPA 48 INS XY) [dále jen „rozsudky“]. 6/ Žalovaný následně vyzval žalobce k podání přihlášky pohledávky, která mu vznikla poskytnutím plnění dlužníku na základě neúčinné kupní smlouvy, a to dle § 237 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). 7/ Žalobce podal (včasnou) přihlášku nezajištěné a nevykonatelné pohledávky ve výši 1 410 339,72 Kč (složenou z jistiny ve výši 1 300 000 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 110 339,72 Kč za období od 1. listopadu 2009 do 23. listopadu 2010). Jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy rozsudky. Dále přihláška obsahovala vysvětlení, že částka 1 300 000 Kč představuje zaplacenou kupní cenu, přičemž částka 925 158 Kč byla „uhrazena“ dohodou o započtení obsaženou v kupní smlouvě a částka 374 842 Kč byla zaplacena (pozdějšímu) dlužníku v hotovosti v den podpisu kupní smlouvy. Šlo o vzájemné plnění, které dle sdělení žalovaného vůči žalobci nebylo v majetkové podstatě rozpoznatelné. Přihláška je vedena pod č. P23. 8/ Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 16. května 2017 dle přezkumného listu pro přihlášku pohledávky žalobce č. P23 žalovaný popřel pravost celé přihlášené částky, s tím, že kupní cena nebyla uhrazena. 9/ Žalobce nebyl na přezkumném jednání přítomen a byl vyrozuměn o popření pohledávky dne 5. června 2017 (P23-2). 10/ Žaloba byla doručena insolvenčnímu soudu dne 14. června 2017. 11/ Dle protokolu z výslechu dlužníka jako svědka, provedeného v řízení sp. zn. 48 ICm XY, dlužník výslovně uvedl, že částku 374 842 Kč mu žalobce skutečně vyplatil. Současně potvrdil informace o dluzích vůči žalobci z titulů půjček a dodaných pohonných hmot. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 237 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona – nejprve vysvětlil, že žalobce se podanou žalobou domáhal dle § 327 odst. 4 insolvenčního zákona vydání plnění, které poskytl na základě kupní smlouvy, která byla pravomocně shledána neúčinnou. Podle insolvenčního soudu se taková pohledávka ze zákona pokládá za přihlášenou, nikoli však za zjištěnou; i když se pohledávka pokládá za přihlášenou, je nutné, aby takový věřitel učinil úkon vůči soudu (např. podáním přihlášky), z něhož bude patrno, zda se pohledávky vůbec domáhá a v jaké výši. Význam sousloví, že se taková pohledávka považuje za přihlášenou, spočívá v tom, že věřitel není limitován lhůtou pro podávání přihlášek stanovenou v usnesení o zjištění úpadku, neboť jeho pohledávka může vzniknout až poté, co sám vydá plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, k čemuž zpravidla dochází až po právní moci rozhodnutí o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka. V tom, že žalovaný vyzval žalobce, aby pohledávku přihlásil, nebylo shledáno pochybení. Jako každá přihlášená pohledávka podléhá i pohledávka vyplývající z § 237 odst. 4 insolvenčního zákona přezkumu. Přitom je zachováno popěrné právo postupem dle § 191 a násl. insolvenčního zákona. Samotný fakt, že je pohledávka přihlášena či že se považuje za přihlášenou, nevypovídá nic o tom, zda je po právu. Žalovaný tedy byl oprávněn pohledávku přezkoumat (jako každou jinou přihlášenou pohledávku) a rovněž také popřít, ať už co do pravosti, výše či pořadí. V samotném popření pohledávky tedy pochybení žalovaného netkví. Insolvenční soud s odkazem na § 237 odst. 4 insolvenčního zákona uvedl, že má jít o vzájemné plnění, které bylo poskytnuto na základě neúčinného právního úkonu. V daném případě měl na základě provedeného dokazování za to, že žalobce na základě kupní smlouvy uhradil (pozdějšímu) dlužníku část kupní ceny ve výši 374 842 Kč. Šlo tedy o plnění, které žalobce dlužníku skutečně poskytl; proto v této části žalobě vyhověl. Dále měl insolvenční soud za prokázané pohledávky v souhrnné výši 925 158 Kč z titulu půjček a neuhrazené kupní ceny za pohonné hmoty, které ale nepředstavovaly vzájemné plnění, které by žalobce poskytl dlužníku na základě kupní smlouvy. Takové částky nebyly dlužníku předány, neboť jde o pohledávky žalobce vůči dlužníku, které vznikly na základě jiných právních skutečností, než je neúčinná kupní smlouva. Měly existovat ještě před uzavřením kupní smlouvy a jde o pohledávky, které měly zaniknout dohodou o započtení proti části kupní ceny nemovitostí. Na základě kupní smlouvy se tyto částky nedostaly do dispozice dlužníka. Nešlo tak o vzájemné plnění ve smyslu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona a žalobce tak nemá vůči dlužníku v této chvíli (další) pohledávky z titulu vrácení plnění poskytnutého na základě neúčinné kupní smlouvy. Je totiž třeba rozlišovat mezi pohledávkou na vrácení vzájemného plnění a případnou jinou pohledávkou, která vznikne před uzavřením neúčinného právního úkonu a na niž bude případně započtena kupní cena. Takové pohledávky mají zpravidla jiný právní důvod, splatnost, začátek promlčecí doby a její délku. V této části proto insolvenční soud žalobu zamítl. V části zákonného úroku z prodlení zamítl insolvenční soud žalobu proto, že nárok na vrácení plnění z neúčinného právního úkonu může vzniknout až poté, co osoby, jež měly z neúčinného právního úkonu prospěch, samy vydají plnění do majetkové podstaty. K tomu v dané věci došlo až po právní moci rozsudků v průběhu insolvenčního řízení. Žalobci tak tento nárok nemohl vzniknout již ode dne n