29 ICdo 46/2020 – Nejvyšší soud

KSCB 26 XY 42 ICm XY 29 ICdo 46/2020-393 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce DN Art, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 713/103, identifikační číslo osoby 24798061, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Gomanold, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 700/113a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27931536, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 42 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 26 INS XY), takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, se zastavuje. II. Dovolání proti části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, v bodech II. a III. výroku, jakož i proti druhému a třetímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 42 ICm XY, 101 XY (KSCB 26 INS XY), se odmítá. III. Dovolání proti části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 42 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 26 INS XY), jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, v bodu I. výroku, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 25. dubna 2019, č. j. 42 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu na určení, že žalobce (DN Art, s. r. o.) má za dlužníkem (HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.) pohledávky v celkové výši 459 894 106,36 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS XY přihláškou pohledávky P304-2 (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalované (Mgr. Ing. Petře Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužníka) na nákladech řízení 22 882,63 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníkovi (Gomanold, a. s.) na nákladech řízení 48 156 Kč (bod III. výroku). 2. Šlo přitom o v pořadí třetí rozsudek insolvenčního soudu. První rozsudek ze dne 11. srpna 2016, č. j. 42 ICm XY, jímž byla žaloba původního žalobce [PALM PARTNERS LTD. (dále jen „společnost P“)] zamítnuta pro předčasnost, zrušil k odvolání žalované a tehdejšího vedlejšího účastníka na její straně [Všeobecné úvěrové banky, a. s. (dále jen „věřitel V“)] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. dubna 2017, č. j. 42 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 27 INS XY) s tím, že přihlášená pohledávka je „dostatečně určitá co do důvodu i výše“. 3. V průběhu nového řízení před insolvenčním soudem došlo ke změně v osobě žalobce, neboť společnost P postoupila přihlášené pohledávky nynějšímu žalobci, který jako nabyvatel pohledávek vstoupil (dne 29. září 2017) do insolvenčního řízení [srov. § 19 odst. 1 větu první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. října 2017, č. j. KSCB XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne]; žalobce tak vstoupil v souladu s § 19 odst. 1 větou druhou insolvenčního zákona i do probíhajícího incidenčního sporu. 4. Druhý rozsudek v pořadí ze dne 6. března 2018, č. j. 42 ICm XY, jímž insolvenční soud žalobu zamítl, zrušil k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. října 2018, č. j. 42 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 27 INS XY), s tím, že insolvenční soud nedostatečně zjistil skutkový stav a důvodem přihlášených pohledávek nemůže být dlužníkovo uznání dluhu. 5. Insolvenční soud ve svém třetím rozsudku vyšel z následujících skutečností: [1] Společnost P přihlásila do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku pohledávky v celkové výši 459 894 106,36 Kč přihláškou P304-2, když jako důvod jejich vzniku uvedla „půjčky finančních prostředků a financování stavebních prací a inženýringu dlužníka“, přičemž dlužník pohledávky písemně uznal co do důvodu a výše dne 31. května 2013. [2] Pohledávka původního věřitele TE (dále jen „společnost TE“) ve výši jistiny 283 604 829,78 Kč a příslušenství 30 221 276,58 Kč má představovat nezaplacenou odměnu za dílo podle rámcové smlouvy o dílo uzavřené dne 26. května 2009 dlužníkem jako objednatelem a společností TE jako zhotovitelem (dále jen „první pohledávka“). Společnost TE postoupila první pohledávku postupníkovi TF (dále jen „společnost TF“) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. března 2013 (dále jen „první postupní smlouva“). Společnost TF jako postupitel první pohledávku dále postoupil společnosti P jako postupníkovi smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. dubna 2013 (dále jen „druhá postupní smlouva“). [3] Společnost TE měla poskytnout dlužníku několik půjček; na základě smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem dne 1. října 2008 šlo o poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 12 000 000 Kč ve čtyřech samostatných tranších (dále jen „druhá pohledávka“). Společnost TE měla dále dlužníku poskytnout půjčku ve výši 20 000 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 22. března 2010 (dále jen „třetí pohledávka“); rovněž druhá a třetí pohledávka byla postoupena první postupní smlouvou na společnost TF a druhou postupní smlouvou na společnost P. [4] Pohledávky původního věřitele ALIAFIN, a. s. (dále jen „společnost A“) měly vzniknout na základě smluv o půjčce uzavřených s dlužníkem dne 1. října 2008 (poskytnutá částka 81 853 000 Kč) a dne 2. října 2008 (poskytnutá částka 18 147 000 Kč) [dále jen souhrnně „čtvrtá pohledávka“]. Společnost A postoupila čtvrtou pohledávku dne 16. prosince 2010 postupníkovi ALIAFIN LLC (dále jen „společnost AL“), který ji dále dne 25. dubna 2013 postoupil společnosti P. [5] Druhá, třetí a čtvrtá pohledávka (pohledávky z půjček) byly přihlášeny společností P v celkové výši 146 068 000 Kč, z čehož jistiny poskytnutých půjček představují 132 000 000 Kč. [6] Přihlášené pohledávky společnosti P byly přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání dne 5. června 2015, jednání vedl soudce, kterému byla „předmětná věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce“; usnesením insolvenčního soudu ze dne 13. listopadu 2015, č. j. 28 ICM XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2016, č. j. 28 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 27 INS XY), které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1. července 2016 jako dokument C13-66, vydaným v řízení o žalobě pro zmatečnost věřitele V totiž bylo zrušeno usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. září 2014, č. j. KSCB 27 INS XY, jímž byla (mimo jiné) povolena reorganizace dlužníka. Důvodem zrušení usnesení o povolení reorganizace byla skutečnost, že insolvenční věc dlužníka byla u insolvenčního soudu nesprávně přidělena do soudního oddělení 27 INS a insolvenční soud tak byl nesprávně obsazen. 6. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, z ustanovení § 127 odst. 1, § 134, § 118a, § 118b odst. 1 a § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 37 odst. 1 a 2 a § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 7. Skutečnost, že zvláštní přezkumné jednání, na němž byly přezkoumány přihlášené pohledávky společnosti P, vedl soudce, kterému byla věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce, nemá na rozhodnutí v tomto incidenčním sporu vliv, protože žaloba pro zmatečnost se týkala jen usnesení o povolení reorganizace (B-29) a u jiných „úkonů“ či rozhodnutí „změna nenastává“, jak vyjádřil odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (C13-66). 8. Listina nazvaná dohoda o vyrovnání s uznáním závazku ze dne 31. května 2013, v níž měl dlužník uznat svůj dluh vůči společnosti P ve výši 459 894 106,36 Kč, není pravá; žalovanou a vedlejším účastníkem byla tato soukromoprávní listina zpochybněna co do její pravosti a osoby tvořící „bývalé statutární orgány“ dlužníka vypověděly, že listinu nepodepsaly, přičemž podrobně popsaly okolnosti, které vylučují, že by se na listině mohl nacházet jejich pravý podpis. Žalobce „nepředložil“ žádný důkaz, který by tento závěr zpochybnil a neunesl tak „základní břemeno důka