29 ICdo 52/2021 – Nejvyšší soud

KSPL 52 INS XY 152 ICm XY 29 ICdo 52/2021-331 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně H. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, proti žalovaným 1/ AP insolvence, v. o. s., se sídlem v Plzni, Divadelní 2973/5, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 29115469, jako insolvenčnímu správci žalobkyně, a 2/ H. O., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Mikulášská 455/9, PSČ 326 00, o neplatnost kupní smlouvy, o žalobě žalobkyně na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 152 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2021, č. j. 152 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 52 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 18. února 2016, č. j. 152 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (H. L.) domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřel dne 28. července 2015 první žalovaný (AP insolvence, v. o. s.) jako prodávající s druhou žalovanou (H. O.) jako kupující (bod I. výroku). [2] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 8 349 Kč a druhé žalované částku 8 349 Kč (bod II. a III. výroku). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. ledna 2017, č. j. 152 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 52 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 094 Kč (druhý výrok). 3. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. srpna 2019, č. j. 29 ICdo 154/2017-203, proti němuž žalobkyní podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7. ledna 2020, sp. zn. I. ÚS 3807/19. 4. Usnesením ze dne 22. září 2020, č. j. 152 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 12. října 2020, č. j. 152 ICm XY, insolvenční soud: [3] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala obnovy řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 152 ICm XY (bod I. výroku). [4] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 7 477,80 Kč a druhé žalované částku 11 591,80 Kč (bod II. výroku). 5. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 228 odst. 1, § 232 odst. 2 a § 233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k těmto závěrům: 6. Žalobu na obnovu řízení žalobkyně založila na tvrzení, že kupní smlouva, jejíž neplatnosti se dovolávala, byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 283 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť „v současné chvíli zde není pravomocné rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně“. 7. Žalobkyně uplatnila jako důvody pro povolení obnovy řízení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, č. j. 27 ICdo 135/2018-90, a „budoucí rozhodnutí“, které bude vydáno na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020 v řízení vedeném pod sp. zn. 152 ICm XY. V podání ze dne 3. srpna 2020 žalobkyně označila jako „budoucí rozhodnutí“ usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. dubna 2020, č. j. 152 ICm XY. 8. Usnesením ze dne 11. ledna 2018, č. j. 152 ICm XY, insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2018, č. j. 152 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 52 INS XY), usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Obě tato rozhodnutí (insolvenčního soudu i odvolacího soudu) zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. ledna 2020, č. j. 27 ICdo 135/2018-90, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Žaloba na obnovu směřující proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. dubna 2020, č. j. 152 ICm XY, byla podána opožděně, neboť usnesení nabylo právní moci dne 22. dubna 2020 a objektivní tříletá lhůta k podání žaloby skončila 13. března 2020. 10. Zrušující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, č. j. 27 ICdo 135/2018-90, „neodklidilo“ pravomocné rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně. K tomu došlo až rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 2. dubna 2020, č. j. 152 ICm XY. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení, a to bez ohledu na to, že jím byl zahájen proces směřující ke zrušení pravomocného usnesení soudů o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně. 11. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením: [1] Zrušil usnesení insolvenčního soudu a řízení zastavil (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 12. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 159 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 13. V incidenčním sporu o platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu (§ 159 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona), lze pokračovat i po skončení insolvenčního řízení jen v případě zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona nebo v případě rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení (§ 159 odst. 4 insolvenčního zákona). 14. Usnesením ze dne 4. listopadu 2020, č. j. KSPL 52 INS XY, insolvenční soud insolvenční řízení vedené na majetek žalobkyně zastavil podle § 130 odst. 1 insolvenčního zákona, když insolvenční navrhovatel vzal insolvenční návrh zpět. Odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení odvolací soud odmítl usnesením ze dne 10. února 2021, č. j. 1 VSPH XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 11. února 2021. 15. Insolvenční řízení skončilo jiným způsobem, než je uvedeno v § 159 odst. 4 insolvenčního zákona (bylo zastaveno). Ve sporu o platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, nelze dále pokračovat (§ 159 odst. 3 insolvenčního zákona). Uvedené platí nejen pro řízení před soudem prvního stupně, ale též pro řízení o opravných prostředcích. 16. Dnem 11. února 2021 pominuly veškeré účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; v době rozhodování odvolacího soudu není žádného zákonného podkladu pro další vedení řízení o žalobě na obnovu řízení a toto řízení je třeba zastavit z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§ 159 odst. 3 insolvenčního zákona a § 104 odst. 1 o. s. ř.). 17. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 18. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatelka argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Konkrétně jde o otázku, zda při výkladu ustanovení § 159 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona je rozhodující procesní forma rozhodnutí, kterým bylo insolvenčního řízení skončeno, nebo důsledky, které insolvenční řízení vyvolalo. 19. Dovolatelka je názoru, že odvolací soud aplikoval ustanovení § 159 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona formalisticky a neřešil souvislosti celého řízení. V dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že insolvenční řízení bylo zastaveno poté, co byl nezákonně zjištěn úpadek dovolatelky (insolvenční soud chybně vyznačil právní moc usnesení o úpadku) a došlo ke zpeněžení jejího „podstatného“ majetku. S odkazem na důvodovou zprávu k § 159 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona uvádí, že i po skončení insolvenčního řízení vedeného na její majetek má dokončení incidenčního sporu o určení neplatnosti kupní smlouvy zásadní význam pro její právní postavení. 20. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 21. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.) pro posouzení dovolatelkou předestřené problematiky výkladu ustanovení § 159 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona, která nebyla v daných skutkových souvislostech dovolacím soudem dosud řešena. 22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vyc