29 ICdo 6/2022 – Nejvyšší soud

KSHK 33 INS 30369/2015 33 ICm 3315/2017 29 ICdo 6/2022-270 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Danuše Pollákové Staňkové, se sídlem v Pardubicích, Jindřišská 1441, PSČ 530 02, jako insolvenční správkyně dlužníka Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové, proti žalovaným 1) L. H. a 2) J. H., oběma zastoupeným Mgr. Simonou Šulcovou, advokátkou, se sídlem v Praze, náměstí Jiřího z Poděbrad 1554/6, PSČ 130 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Zieglerova 189, PSČ 500 39, o určení neúčinnosti smlouvy o převodu družstevního podílu a o zaplacení částky 1.312.000 Kč do majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 ICm 3315/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Mostecká 290/3, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 75060183, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 33 INS 30369/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2021, č. j. 33 ICm 3315/2017, 101 VSPH 163/2020-248 (KSHK 33 INS 30369/2015), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 16. října 2019, č. j. 33 ICm 3315/2017-173, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl tak, že: [1] Určil, že smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 25. června 2014 (dále jen „smlouva o převodu družstevního podílu“), podle níž dlužník (Oblastní spolek Českého červeného kříže Hradec Králové) převedl na žalované (L. a J. H.) družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu Hradec Králové (dále jen „bytové družstvo“) spojený s právem užívat družstevní byt č. XY ve 4. podlaží domu č. XY na adrese XY (dále též jen „družstevní byt“), je v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 33 INS 30369/2015, vůči věřitelům dlužníka neúčinný (bod I. výroku). [2] Uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 1.312.000 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně na účet insolvenčního soudu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (bod III. výroku). [4] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Dne 7. prosince 2015 bylo u insolvenčního soudu na základě věřitelského insolvenčního návrhu zahájeno insolvenční řízení (správně nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení) týkající se dlužníka. Usnesením ze dne 16. listopadu 2016, č. j. KSHK 33 INS 30369/2015-A-78, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil žalobkyni (JUDr. Danuši Pollákovou Staňkovou) insolvenční správkyní. [2] Dne 23. října 2008 manželé M. a M. S. (dále jen „manželé S“) darovali dlužníku členská práva a povinnosti vyplývající z členství v bytovém družstvu (s nímž bylo spojeno právo nájmu družstevního bytu) s tím, že manželům S bylo v bytě zřízeno právo doživotního bydlení. [3] Předsedou Oblastní výkonné rady dlužníka byl s účinností ode dne 23. března 2013 zvolen Bc. Lukáš Pochylý (dále jen „L. P.“). Jako statutární zástupce byl oprávněn jednat a podepisovat za dlužníka a v rozsahu svých pravomocí (daných mu stanovami Českého červeného kříže) jej zavazovat a činit jeho jménem právní kroky. [4] Oblastní výkonná rada dlužníka pověřila J. H. (dále jen „J. H.“) řízením úřadu dlužníka s účinností od 1. dubna 2014 na dobu neurčitou. Jmenovaný byl oprávněn jednat jménem dlužníka tak, že při podepisování jeho podpis kontrasignuje předseda. [5] Dne 25. června 2014 uzavřel dlužník a žalovaní smlouvu o převodu družstevního podílu. [6] Svědeckou výpovědí E. N. (dále jen „E. N.“) a účastnickou výpovědí žalovaných bylo prokázáno, že J. H. telefonicky prostřednictvím E. N. nabídl žalovaným ke koupi družstevní byt s tím, že požaduje zaplacení částky 500.000 Kč v hotovosti a rychlé jednání. Druhý den po telefonické nabídce jel druhý žalovaný za dlužníkem, kde s ním o prodeji družstevního podílu jednal J. H. Druhý žalovaný na této schůzce zjistil, že byt je prodáván za 520.000 Kč, vázne na něm věcné břemeno doživotního užívání manželů S. Zároveň mu bylo sděleno, že dlužník požaduje rychlé jednání a uhrazení kupní ceny v hotovosti. Žalovaní se následně rozhodli, že byt koupí. Neměli dostatek finančních prostředků, a proto si půjčili od K. M. částku 170.000 Kč. Na druhou schůzku k dlužníkovi jeli již oba žalovaní. Za účasti J. H. a L. P. došlo k převodu družstevního podílu na žalované. [7] Následně žalovaní dne 7. ledna 2015 převedli družstevní podíl na manžele Z. a M. R. za částku ve výši 1.090.000 Kč, jež byla rovněž uhrazena v hotovosti. [8] Znaleckým posudkem ze dne 18. října 2018, č. 3977/242/2018, jež nechala vypracovat Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, Územní odbor, Oddělení hospodářské kriminality, byla stanovena obvyklá cena družstevního bytu ke dni 25. června 2014 ve výši 2.058.000 Kč. Zatížení doživotním právem užívání manželi S bylo stanoveno na částku 746.000 Kč. Obvyklá hodnota družstevního bytu zatížená právem doživotního užívání tak činila 1.312.000 Kč. 3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 235 odst. 1, 2, § 236 odst. 1, 2, § 237 odst. 1, 3 a 4, § 238, § 239 odst. 1, 3, 4, § 242 odst. 1, 2, a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dospěl k následujícím závěrům: [1] Dlužník odporovaným „právním úkonem“ úmyslně zkrátil věřitele. Z výpovědi svědka L. P., přihlášek pohledávek v insolvenčním řízení a tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že dlužník měl v době rozhodné, tj. v červnu 2014 splatné neuhrazené pohledávky a mimo předmětný družstevní podíl nevlastnil žádný hodnotnější majetek. Sjednaná kupní cena byla o 792.000 Kč nižší, než kolik v rozhodné době činila cena obvyklá. Dlužník (za nějž jednali L. P. a J. H.) tak zkrátil věřitele, když se zbavil jediného hodnotného majetku, aniž by obdržel obvyklou cenu, kterou by mohl použít k jejich uspokojení. Šlo o zkrácení minimálně o částku 792.000 Kč, či dokonce o 1.312.000 Kč (stanovenou znaleckým posudkem), neboť z účetnictví dlužníka se nepodařilo zjistit, že by částka 520.000 Kč byla jakýmkoliv způsobem zaúčtována. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele vyplývá ze skutečnosti, že požadavkem při prodeji byl pouze zájem na rychlém jednání a platbě v hotovosti. [2] Žalovaní znali tržní ceny bytů v Náchodě. Oba žalovaní tedy věděli, že pokud uhradí za předmětný byt v krajském městě o cca 450.000 Kč méně (což je téměř o polovinu méně), než za kolik se prodávaly byty v okresním městě, tak uhrazením sjednané ceny bytu dojde ke zkrácení dlužníka na jeho majetku, a tím logicky i ke zkrácení jeho věřitelů. První žalovaná jako osoba samostatně výdělečně činná musela být seznámena s právní úpravou týkající se omezení plateb v hotovosti. Jestliže žalovaní zákonné ustanovení porušili, museli mít k tomu pádný důvod. Vědomost žalovaných o tom, zda má dlužník dluhy, není pro posouzení odporovatelnosti rozhodná. S ohledem na požadavek na rychlé jednání a velmi nízkou cenu v hotovosti jim musel být, při rozumu průměrného člověka, úmysl dlužníka zkrátit své věřitele znám. [3] Jelikož byl družstevní podíl žalovanými převeden na další nabyvatele, není již možné plnění do majetkové podstaty vydat a musí být dle § 236 odst. 2 insolvenčního zákona vydána rovnocenná náhrada. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaní uhradili částku 520.000 Kč, insolvenční správkyně by ji měla v případě neúčinného „právního úkonu“ vrátit, jakmile obdrží do majetkové podstaty dlužníkovo plnění. V daném případě se však žádná taková částka v majetkové podstatě nenachází, pročež žalovaní budou mít v insolvenčním řízení přihlášenu pohledávku ve výši 520.000 Kč v souladu s § 237 odst. 4 insolvenčního zákona. 4. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaných změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žaloba na určení neúčinnosti smlouvy o převodu družstevního podílu a o zaplacení částky 1.312.000 Kč do majetkové podstaty dlužníka se zamítá (první výrok); dále uložil žalobkyni zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 66.660 Kč (druhý výrok). 5. Odvolací soud – cituje ustanovení § 235 odst. 1, § 236 odst. 1, § 239 odst. 4, § 240 odst. 1 a § 242 odst. 1 insolvenčního zákona – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že na straně dlužníka byl zjištěn úmysl zkrátit uspokojení svých věřitelů. Tento úmysl byl zřejmý z postupu J. H. při uzavírání smlouvy o převodu družstevního podílu za dlužníka. 6