29 ICdo 70/2022 – Nejvyšší soud

KSOS 14 INS 17082/2019 4 ICm 588/2020 29 ICdo 70/2022-182 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce AD IN, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Hubálce 707/10, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27096785, zastoupeného JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem, se sídlem v Praze, Litoměřická 839/15, PSČ 190 00, proti žalovanému Mgr. Janu Parmovi, se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka R. J., zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 ICm 588/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. J., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 17082/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2022, č. j. 4 ICm 588/2020, 14 VSOL 409/2021-135 (KSOS 14 INS 17082/2019), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2021, č. j. 4 ICm 588/2020-77, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“), rozhodl, že: [1] pohledávka žalobce (AD IN, s. r. o.) ve výši 103.034,60 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka (R. J.) po právu (bod I. výroku), a [2] žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dlužník uzavřel dne 29. května 2006 s původním věřitelem (Komerční bankou, a. s.) smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. č. 6010006302489 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které mohl čerpat revolvingový úvěr až do výše 20.000 Kč. Dle čl. VI. odst. 4. smlouvy o úvěru byly její součástí také podmínky pro vydávání a používání kreditních karet původního věřitele (dále jen „podmínky“), které dlužník obdržel a s jejichž obsahem souhlasil. Tyto podmínky nebyly datovány ani smluvními stranami podepsány. [2] V čl. 7. odst. 7.13. podmínek byla sjednána rozhodčí doložka, podle níž se smluvní strany dohodly, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy o úvěru, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a. s., (dále jen „společnost S“) podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti S; pravidla o nákladech, jednací řád i další práva a povinnosti stran byly dohledatelné na internetové stránce www.rozhodci-rizeni.cz. [3] Původní věřitel podáním ze dne 15. ledna 2007 (doručeným dlužníku dne 16. ledna 2007) odstoupil od smlouvy o úvěru, neboť dlužník neprovedl čtyři splátky jistiny a úroků. Odstoupením nastala splatnost všech závazků dlužníka. [4] Žalobou ze dne 12. listopadu 2007 uplatnil původní věřitel práva ze smlouvy o úvěru proti dlužníku v rozhodčím řízení. Rozhodce JUDr. Tomáš Sokol vydal dne 17. března 2008 rozhodčí nález sp. zn. K/2007/03945 (dále jen „rozhodčí nález“), kterým uložil dlužníku zaplatit původnímu věřiteli 28.093,10 Kč spolu s (blíže specifikovaným) příslušenstvím (dále jen „sporná pohledávka“). V odůvodnění rozhodčího nálezu rozhodce uvedl, že prověřil svou pravomoc a z rozhodčí doložky zjistil, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby mohl ve věci rozhodnout. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 2. května 2008. [5] Na základě rozhodčího nálezu zahájil původní věřitel proti dlužníku exekuční řízení (pro vymožení dluhu z úvěru, splatných úroků a úroků z prodlení), které je (nyní) vedeno u soudní exekutorky Mgr. Lucie Valentové, Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 169 EX 5893/11. [6] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. dubna 2016 (dále jen „postupní smlouva“) postoupil původní věřitel na žalobce (mimo jiné) spornou pohledávku za dlužníkem. [7] Usnesením soudní exekutorky Mgr. Lucie Valentové, Exekutorský úřad Brno-město, ze dne 1. prosince 2017, č. j. 169 EX 5893/11-81, v exekučním řízení „došlo k záměně účastníků“ na straně oprávněné; návrh, aby do exekučního řízení vstoupil na místo původního věřitele žalobce (jako jeho právní nástupce) podal podle § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, původní věřitel, žalobce se vstupem do řízení vyslovil souhlas. [8] Usnesením ze dne 23. září 2019, č. j. KSOS 14 INS 17082/2019-A-7, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil do funkce insolvenčního správce žalovaného. [9] Přihláškou pohledávky č. P3 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka spornou pohledávku v celkové výši 118.116,66 Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu. [10] Usnesením ze dne 4. prosince 2019, č. j. KSOS 14 INS 17082/2019-P3-6, vzal insolvenční soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky v rozsahu částky 15.082,06 Kč (představující náklady rozhodčího řízení). [11] Usnesením ze dne 21. ledna 2020, č. j. KSOS 14 INS 17082/2019-P3-10, insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci přezkoumat pohledávku přihlášenou žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky č. P3 (ve výši 103.034,60 Kč), s tím, že pro účely jejího přezkoumání se považuje tato pohledávka za nevykonatelnou. [12] Na přezkumném jednání konaném dne 6. února 2020 popřel insolvenční správce pohledávku žalobce v celém rozsahu co do pravosti z důvodu promlčení. [13] Usnesením ze dne 24. června 2020, č. j. KSOS 14 INS 17082/2019-B-13, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 3. Na takto ustaveném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 397 a § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) – dospěl k následujícím závěrům: [1] Součástí spisového materiálu v nyní projednávané věci, jakož i v předcházejícím rozhodčím řízení byla smlouva o úvěru, podle jejíhož čl. VI. odst. 4. byly nedílnou součástí smlouvy podmínky, které dlužník obdržel při podpisu smlouvy a s nimiž vyslovil souhlas. Jelikož žalobce předložil při jednání soudu podmínky ve znění účinném od 31. srpna 2004, které v čl. 7. odst. 7.13. obsahovaly rozhodčí doložku, a žádné jiné podmínky, které by rozhodčí doložku neobsahovaly, soudu předloženy nebyly, vyšel soud při rozhodování tohoto sporu z podmínek předložených žalobcem. [2] Rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, která byla součástí podmínek, neboť společnost S nebyla stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a proto nebyla oprávněna vydávat jednací řády. [3] Rozhodčí nález, který vydal rozhodce, jenž svou pravomoc založil na neplatné rozhodčí doložce, není právním titulem způsobilým doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost přihlášené pohledávky, nicméně nelze (pouze na tomto základě) konstatovat, že taková pohledávka není po právu. Pouze tehdy, kdyby byl rozhodčí nález zrušen soudem a věřitel by nepodal žalobu u soudu ve lhůtě 30 dnů (§ 16 zákona o rozhodčím řízení), nebyl by zachován účinek podané rozhodčí žaloby a pohledávka žalobce by byla promlčena. Tato situace ale v projednávané věci nenastala. [4] Promlčecí doba vztahující se k pohledávce žalobce tak běžela ode dne následujícího po „zesplatnění“ sporné pohledávky, tedy od 17. ledna 2007, až do 15. listopadu 2007, kdy byla podána rozhodčí žaloba, a dále ode dne následujícího po právní moci rozhodčího nálezu, tedy od 3. května 2008, až do 7. srpna 2008, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce, která dosud nebyla skončena. [5] Jelikož promlčecí doba během prováděné exekuce neběží, pohledávka není promlčena a byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka po právu. 4. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud nejprve částečně zopakoval a doplnil dokazování provedené insolvenčním soudem, přičemž (nad rámec skutkových zjištění učiněných již insolvenčním soudem) zjistil, že: [1] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka spornou pohledávku přihláškou č. P3, kterou následně doplnil dne 11. listopadu 2019 doložením podmínek účinných od 31. srpna 2004 obsahujících rozhodčí doložku v čl. 7 odst. 7.13., na kterých je v pravém dolním rohu uvedeno „DATUM ÚČINNOSTI ŠABLONY 31. 8. 2004“ a „VER E PODVYKK.DOT 26. 3. 2007 11:04:55“. [2] Podle čl. VI. odst. 4. smlouvy o úvěru jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru podmínky, které dlužník obdržel při podpisu smlouvy o úvěru a s jejichž obsahem tímto výslovně souhlasil. Na tyto podmínky je opakovaně odkazováno i v dalším textu