29 ICdo 73/2014 – Nejvyšší soud

MSPH 88 INS 15715/2010 88 ICm 3215/201129 ICdo 73/2014ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, jako insolvenční správkyně dlužnice ZÁMECKÁ ZAHRADA s. r. o., zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Pod Novým lesem 127/44, PSČ 162 00, proti žalované Ing. Soně Aubrechtové, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 62760840, jako insolvenční správkyni dlužnice BRODY STAV s. r. o., identifikační číslo osoby 25425471, o určení neexistence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 88 ICm 3215/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice ZÁMECKÁ ZAHRADA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 831/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27444571, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 15715/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011, 101 VSPH 266/2012-63 (MSPH 88 INS 15715/2010), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011, 101 VSPH 266/2012-63 (MSPH 88 INS 15715/2010), v části prvního výroku, kterou byl ve výrocích I. a III. potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011-43, a v závislém druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011-43, ve výrocích I. a III., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 23. července 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011-43, zamítl žalobu o určení, že společnost BRODY STAV s. r. o. nemá za dlužnicí ZÁMECKÁ ZAHRADA s. r. o. vykonatelnou nezajištěnou pohledávku ve výši 13.456.681,50 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 15715/2010 pod číslem 7a (dále jen „sporná pohledávka“) [výrok I.], určil, že sporná pohledávka je po právu [výrok II.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok III.]. Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) V insolvenčním řízení ve věci dlužnice ZÁMECKÁ ZAHRADA s. r. o. (dále též jen „insolvenční dlužnice“) byl zjištěn úpadek insolvenční dlužnice, prohlášen konkurs na její majetek a žalobkyně byla ustavena do funkce insolvenční správkyně. 2) Společnost BRODY STAV s. r. o. (dále jen „věřitelka“) přihlásila do řízení svou vykonatelnou pohledávku, dokládajíc ji notářským zápisem ze dne 20. února 2009, sp. zn. 88/9 N 103/2009, sepsaným notářkou JUDr. Marií Malou (dále jen „notářský zápis“), s tím, že insolvenční dlužnice se jako ručitelka zavázala uhradit věřitelce za společnost ZÁMECKÁ ZAHRADA – bytové domy s. r. o., identifikační číslo osoby 27945430 (dále jen „obligační dlužnice“), dlužnou částku 13.565.681,50 Kč, neuhradí-li ji tato sama; po započtení částky 109.000,- Kč na dluh obligační dlužnice činí pohledávka věřitelky 13.456.681,50 Kč. Insolvenční dlužnice svůj ručitelský závazek uznala „Následnou dohodou o narovnání sporných práv a právních vztahů“ z 26. července 2010. 3) Žalobkyně na přezkumném jednání konaném 10. listopadu 2011 zcela popřela spornou pohledávku co do pravosti a včas podala incidenční žalobu (2. prosince 2011). 4) Ke dni sepsání notářského zápisu, tj. k 20. únoru 2009, měla insolvenční dlužnice tři společníky, a to J. F. (obchodní podíl 20 %), M. H. (obchodní podíl 60 %) a M. F. (obchodní podíl 20 %). Všichni jmenovaní byli současně jednateli insolvenční dlužnice. 5) Ke dni sepsání notářského zápisu, tj. k 20. únoru 2009, měla obligační dlužnice tři společníky, a to J. F. (obchodní podíl 20 %), M. H. (obchodní podíl 60 %) a M. F. (obchodní podíl 20 %). Všichni jmenovaní byli současně jednateli obligační dlužnice. 6) V notářském zápisu obligační dlužnice uznala svůj závazek vůči věřitelce ve výši 13.565.681,50 Kč, a to s odkazem na dohodu o narovnání a dohodu o odložení splatnosti dluhu a o ručení za závazek z téhož dne (20. února 2009). Insolvenční dlužnice současně uznala svůj závazek uspokojit věřitelku v plném rozsahu v případě, že obligační dlužnice nedostojí svému závazku zaplatit dlužnou částku. Všechny tři strany svolily k vykonatelnosti zápisu pro případ, že obligační ani insolvenční dlužnice nesplní své závazky vůči věřitelce. Za insolvenční dlužnici notářský zápis podepsali jednatelé M. F. a J. F., za obligační dlužnici taktéž jednatelé M. F. a J. F. 7) Podle „Dohody o odložení splatnosti dluhu a o ručení za závazek“ z 20. února 2009, tvořící přílohu notářského zápisu, bylo důvodem převzetí ručení insolvenční dlužnicí to, že v důsledku činností obligační dlužnice – „zasíťováním a zainvestováním pozemků“, které provedla věřitelka – došlo i ke zhodnocení sousedních pozemků insolvenční dlužnice v katastrálním území Š., a to o částku převyšující dluh. 8) V „Následné dohodě o narovnání sporných práv a právních vztahů…“ ze dne 26. července 2010 (dále jen „následná dohoda“) insolvenční dlužnice, za kterou jednali M. H. a M. K., uznala svůj ručitelský závazek ze dne 20. února 2009 (navíc v rozsahu rozšířeném o 500.000,- Kč). Insolvenční soud úvodem konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o existenci a výši závazku obligační dlužnice vůči věřitelce, o „účasti“ insolvenční dlužnice na úkonech směřujících k převzetí ručení za tyto závazky či o výši ručitelského závazku. Sporným zůstává pouze posouzení platnosti těchto úkonů s ohledem na § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jenž se na projednávanou věc aplikuje, neboť složení statutárních orgánů insolvenční i obligační dlužnice bylo v době převzetí ručení totožné. V této souvislosti insolvenční soud vyjádřil své přesvědčení, že účelem § 196a obch. zák. „je výhradně ochrana majetku společnosti, tj. ochrana jejích vlastníků, kteří jako jediní (a bez jakéhokoliv omezení) mohou na valné hromadě projevit svoji vůli, tj. dát souhlas či nesouhlasit s určitým úkonem. Ochranu těmto osobám poskytuje zákoník před jednáním osob, které jménem společnosti jednají.“ V projednávané věci byl okruh společníků, k jejichž ochraně požadavek souhlasu valné hromady slouží, totožný s jednateli společnosti, která převzala ručení, i s jednateli společnosti, za jejíž dluhy bylo ručení poskytnuto. Prohlášení o převzetí ručení bylo podepsáno J. F. a M. F., s ručením tudíž souhlasili dva společníci ručitelky. Souhlas třetího společníka M. H. měl insolvenční soud za prokázaný jeho podpisem na následné dohodě, kterým za insolvenční dlužnici uznal ručitelský závazek. Podle insolvenčního soudu „lze jen obtížně vymezit, jaké podmínky jsou obvyklé v obchodním styku realitních kanceláří, investorů a dodavatelů díla.“ Poskytnutí ručení společnosti, jejíž činností došlo ke zhodnocení majetku ručitelky, však insolvenční soud za exces z podmínek obvyklých v obchodním styku nepovažoval. Insolveční soud uzavřel, že věřitelka prokázala souhlas všech zákonem chráněných společníků insolvenční dlužnice s převzetím ručení; přitom neshledal žádný jiný důvod absolutní neplatnosti uvedeného právního úkonu. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 88 ICm 3215/2011, 101 VSPH 266/2012-63 (MSPH 88 INS 15715/2010), potvrdil výroky I. a III. rozsudku insolvenčního soudu, výrok II. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Výrok II. rozsudku insolvenčního soudu odvolací soud zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v existenci překážky zahájeného řízení (litispendence) ve smyslu § 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Projednání vzájemné žaloby o určení pravosti pohledávky uplatněné věřitelkou brání podle odvolacího soudu právě žaloba v projednávané věci, kterou se insolvenční správkyně insolvenční dlužnice v souladu s § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), domáhá určení neexistence její vykonatelné pohledávky. Ve zbývajícím rozsahu se odvolací soud ztotožnil s právními závěry insolvenčního soudu. Nadto dovodil, že podle jeho názoru v projednávané věci k poskytnutí ručení insolvenční dlužnicí nebylo zapotřebí (v souladu s § 196a odst. 2 větou druhou obch. zák.) souhlasu její valné hromady, neboť s ohledem na totožné společníky a členy statutárních orgánů insolvenční a obligační dlužnice šlo o poskytnutí ručení ovládající osobou osobě ovládané. Obě společnosti jsou osobami jednajícími ve shodě ve smyslu § 66a odst. 4 obch. zák. a současně jsou společnostmi tvořícími koncern (§ 66 odst. 7 obch. zák.). V souvislosti s podmínkami obvyklými v obchodním styku odvolací soud