29 ICdo 77/2022 – Nejvyšší soud

KSPH 62 INS XY 75 ICm XY 29 ICdo 77/2022-93 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Insolvenční a správcovské v. o. s., se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 29314909, jako insolvenčního správce dlužníka M. M., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Kenilworthu, Warwickshire, Whateleys Drive, 53 The Business Resource Network, CV8 2GY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4115679, zastoupenému JUDr. Martinem Salokou, jako hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, PSČ 040 01, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, a 2/ WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 62 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků (žalobce a první žalovaný) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou (prostřednictvím datové schránky) na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 3. března 2019 ve 21:23:48 hodin a tam vedenou pod sp. zn. 75 ICm XY, se žalobce (Insolvenční a správcovská v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka M. M.) domáhal vůči žalovanému (České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových): [1] určení, že pohledávka LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. (dále též jen „společnost L“) ve výši 13.351.349,91 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 62 INS XY není po právu, eventuálně (pro případ, že popření pravosti pohledávky nebude úspěšné) [2] určení, že pohledávka společnosti L přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 62 INS XY je po právu ve výši 11.392.026,88 Kč a ve výši 1.959.323,03 Kč po právu není. 2. V žalobě (mimo jiné) uvedl, že takto podává žalobu proto, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016 (dále též jen „usnesení o zajištění pohledávky“), zajistil (mimo jiné) předmětnou pohledávku společnosti L za dlužníkem a její správou pověřil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též jen „Úřad“ nebo „správce pohledávky“), a že tak činí z opatrnosti (jelikož není postaveno najisto, kdo je ve sporu pasivně věcně legitimován) vedle žaloby, kterou ohledně téhož určení podal proti společnosti L. 3. Žalobou doručenou (prostřednictvím datové schránky) na elektronickou podatelnu insolvenčního soudu dne 3. března 2019 ve 22:10:22 hodin a tam vedenou pod sp. zn. 74 ICm XY se týž žalobce domáhal vůči témuž žalovanému: [1] určení, že pohledávka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (dále též jen „družstvo“), ve výši 21.820.535,42 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 62 INS XY není po právu, eventuálně (pro případ, že popření pravosti pohledávky nebude úspěšné) [2] určení, že pohledávka družstva přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 62 INS XY je po právu ve výši 11.254 076,88 Kč a ve výši 10.566.458,54 Kč po právu není. 4. Také v této žalobě (mimo jiné) uvedl, že takto podává žalobu proto, že Vrchní soud v Praze usnesením o zajištění pohledávky zajistil (mimo jiné) předmětnou pohledávku družstva za dlužníkem a její správou pověřil Úřad, a že tak činí z opatrnosti (jelikož není postaveno najisto, kdo je ve sporu pasivně věcně legitimován) vedle žaloby, kterou ohledně téhož určení podal proti družstvu. 5. Usnesením ze dne 11. května 2020, č. j. 75 ICm XY, insolvenční soud obě incidenční řízení spojil, s tím, budou dále vedena pod sp. zn. 75 ICm XY. 6. Usnesením ze dne 30. března 2021, č. j. 75 ICm XY, v jehož záhlaví označil jako prvního žalovaného společnost L a jako druhého žalovaného družstvo, insolvenční soud: [1] Zastavil řízení vůči prvnímu žalovanému (společnosti L) [bod I. výroku]. [2] Určil, že ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (společností L) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 7. Insolvenční soud nejprve uvedl, že usnesením ze dne 8. března 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, Vrchní soud v Praze zrušil „zajištění pohledávky, která je předmětem tohoto incidenčního sporu“ (dále též jen „usnesení o zrušení zajištění pohledávky“), v důsledku čehož se účastníky tohoto řízení stávají bez dalšího přihlášení věřitelé pohledávek č. P15 (společnost L) a č. P16 (družstvo), ve smyslu názoru vyjádřeného v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2019, č. j. „101 VSPH XY“ [správně jde o č. j. 195 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 95 INS XY)]. 8. Následně insolvenční soud poukázal na to, že u něj je pod sp. zn. 74 ICm XY vedeno řízení (zahájené dne 3. března 2019 ve 21:15:33 hodin) mezi žalobcem a společností L se shodným předmětem řízení. 9. Na výše uvedeném základě pak insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 6, § 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že je důvod řízení zastavit pro překážku litispendence. 10. K odvolání společnosti L Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. ledna 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 62 INS XY): [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 11. Odvolací soud – vycházeje z údajů z insolvenčního spisu a incidenčních sporů obsažených v insolvenčním rejstříku a z ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 12. Odvolací soud sdílí závěry, které formuloval v rozsudku sen. zn. 101 VSPH XY (v incidenčním sporu vzešlém z insolvenčního řízení vedeného na majetek jiného dlužníka), podle nichž se Úřad stal účastníkem řízení namísto tam žalovaného družstva bez dalšího na podkladě opatření ze dne 4. srpna 2017, č. j. 4 VZN XY, jímž jej Vrchní státní zastupitelství v Praze pověřilo správou zajištěné pohledávky. Závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 21 Cdo XY, na něž poukazuje společnost L [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročníku 2021, pod číslem 104, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jež účastenství Úřadu v řízení, v němž předtím vystupoval věřitel pohledávky zajištěné v trestním řízení, pojí s postupem podle § 107a o. s. ř., nemá odvolací soud za uplatnitelné vzhledem k ustanovením § 18 a § 19 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Použít lze jen pasáž o povaze správy podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o zajištění majetku“). 13. Po vydání usnesení o zrušení zajištění pohledávky by tedy mělo řízení bez dalšího pokračovat s věřitelem pohledávky přihlášeným do insolvenčního řízení. 14. Podal-li proto žalobce v této věci žalobu, jež se týkala pohledávky společnosti L, „z opatrnosti“ proti Úřadu, pak nepochybil. Po zrušení zajištění pohledávky pak lze bez dalšího pokračovat v řízení se společností L. 15. Vzhledem k žalobě podané ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 74 ICm XY zde tedy nepochybně jsou dvě řízení týkající se týchž účastníků a shodného předmětu řízení (zahájená stejného dne shodnými žalobami), proto je namístě závěr o překážce věci zahájené (litispendenci) dle § 83 o. s. ř. 16. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala společnost L dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny; konkrétně jde o otázky důsledků pověření Úřadu v kontextu insolvenčního řízení. 17. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí