29 ICdo 90/2016 – Nejvyšší soud

KSOS 36 INS XY 36 ICm XY 29 ICdo 90/2016-154 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. Jiřího Hanáka, se sídlem v Ostravě, Hradeckého 309, PSČ 720 00, jako insolvenčního správce dlužníka D. R., zastoupeného JUDr. Klárou Tomaierovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, proti žalovanému Z. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Zuzanou Zinrákovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Palachovo nám. 620/1, PSČ 779 00, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 36 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2016, č. j. 36 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 36 INS XY), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2016, č. j. 36 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 36 INS XY), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. října 2014, č. j. 36 ICm XY, v bodě I. výroku v části, jíž bylo určeno, že právní úkon dlužníka, kterým dne 6. srpna 2012 došlo k poskytnutí (vydání) peněžních prostředků žalovanému (platbě) ve výši 65 070 Kč, je vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě dlužníka neúčinný, v bodě II. výroku v části, kterou zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 65 070 Kč do majetkové podstaty, a v bodě III. výroku, a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení; ve zbytku se dovolání zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 36 ICm XY, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) určil, že právní úkony dlužníka D. R., kterými došlo ke změně platebního místa původně specifikovaného v dohodě o finančním vyrovnání uzavřené dne 21. října 2010 mezi dlužníkem a společností Z. (dále jen „společnost Z“), ve dvou kupních smlouvách uzavřených dne 12. listopadu 2010 mezi dlužníkem a společností Z, a ve smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené dne 31. prosince 2010 mezi dlužníkem a společností Z, tak, že společnost Z neměla plnit své závazky přímo dlužníkovi, ale žalovanému Z. D. na jeho osobní účet č. XY (dále jen „účet žalovaného“ nebo „účet dovolatele“) vedený u Československé obchodní banky, a. s. (dále jen „banka“), a na jejichž základě společnost Z plnila své závazky vůči dlužníkovi ve výši 381 508 Kč a ve výši 58 635 Kč na účet žalovaného, a právní úkon dlužníka, kterým dne 6. srpna 2012 došlo k poskytnutí (vydání) peněžních prostředků žalovanému (platbě) ve výši 65 070 Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě dlužníka neúčinné (bod I. výroku), zavázal žalovaného k úhradě částky 505 213 Kč do majetkové podstaty dlužníka (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Dne 16. února 2005 byl JUDr. Vlastou Audyovou sepsán notářský zápis č. N 77/2005, NZ 73/2005, jehož obsahem byla smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, a to žalovaného a J. D. (dále jen „J. D.“) [dále také jen „manželé D.“]. 2/ Dne 16. května 2005 byla zápisem do obchodního rejstříku založena společnost D. R. Jednatelkou byla v období od 16. května 2005 do 31. ledna 2011 J. D. a žalovaný je jednatelem od založení dosud. 3/ Dne 24. dubna 2006 uzavřeli manželé D. s bankou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 002145191R, na jejímž základě byl manželům D. stanoven úvěrový limit ve výši 200 000 Kč s tím, že se banka zavázala peněžní prostředky poskytnout na účet žalovaného. 4/ Smlouvou o půjčce ze dne 27. dubna 2006, uzavřenou mezi žalovaným a pozdějším insolvenčním dlužníkem, se žalovaný zavázal poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku půjčku ve výši 100 000 Kč splatnou do 31. prosince 2009, přičemž půjčka byla poskytnuta na účet č. XY Kč (dále jen „účet dlužníka“) a pozdější insolvenční dlužník se zavázal půjčku vrátit na účet žalovaného. Rozhodnutím jediného společníka pozdějšího insolvenčního dlužníka při výkonu působnosti valné hromady byl vysloven s půjčkou souhlas. 5/ Dne 5. května 2006 byla mezi pozdějším insolvenčním dlužníkem a společností ČSOB Leasing, a. s. (dále jen „společnost Č“) uzavřena leasingová smlouva č. 3670395; předmětem leasingu bylo rypadlo – nakladač V. 6/ Dne 18. května 2006 uzavřel pozdější insolvenční dlužník s bankou smlouvu o úvěru č. 6/05612/5154, podle níž se banka zavázala poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru až do výše úvěrového limitu 120 000 Kč na účet dlužníka. Dne 24. května 2010 byl ke smlouvě uzavřen dodatek (dále jen „smlouva o kontokorentním úvěru“). 7/ Dne 19. května 2006 uzavřeli pozdější insolvenční dlužník a žalovaný smlouvu o půjčce, podle které se žalovaný zavázal poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku půjčku ve výši 38 000 Kč splatnou dne 31. prosince 2009, přičemž půjčka byla poskytnuta na účet dlužníka a pozdější insolvenční dlužník se zavázal půjčku vrátit na účet žalovaného. Rozhodnutím jediného společníka pozdějšího insolvenčního dlužníka při výkonu působnosti valné hromady byl vysloven s půjčkou souhlas. 8/ Žalovaný tvrdil, že se dohodl s pozdějším insolvenčním dlužníkem tak, že od ledna 2007 začal používat pozdější insolvenční dlužník výhradně pro své podnikatelské účely účet žalovaného. Mělo tak jít o „faktický“ účet pozdějšího insolvenčního dlužníka. Cílem bylo minimalizovat dopad blokace kontokorentního účtu v důsledku postupu banky na základě smlouvy o kontokorentním úvěru, podle kterého musel být kontokorent jednou za tři měsíce „vyrovnán do nuly“, přičemž pokud se tak nestalo, banka si ve prospěch kontokorentního účtu strhávala zůstatek na účtu dlužníka, a jestliže nepostačoval, tak i následující příchozí platby, a to dokud nebyl vyrovnán úvěrový rámec 120 000 Kč. Do té doby nemohl pozdější insolvenční dlužník s peněžními prostředky nakládat. Z tohoto důvodu hrozilo, že kvůli blokaci dojde zcela k přerušení a následnému ukončení podnikatelské činnosti pozdějšího insolvenčního dlužníka. Používání osobního účtu žalovaného pozdějším insolvenčním dlužníkem tak bylo alternativním řešením. 9/ Dne 21. prosince 2007 uzavřeli pozdější insolvenční dlužník a žalovaný smlouvu o půjčce, podle které se žalovaný zavázal poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku půjčku ve výši 92 000 Kč splatnou dne 31. prosince 2009, přičemž půjčka byla poskytnuta na účet dlužníka a pozdější insolvenční dlužník se zavázal půjčku vrátit na účet žalovaného. Rozhodnutím jediného společníka pozdějšího insolvenčního dlužníka při výkonu působnosti valné hromady byl vysloven s půjčkou souhlas. 10/ Dne 21. března 2008 uzavřeli manželé D. se společností TGI Money, a. s. (dále jen „společnost T“) smlouvu o úvěru č. 12622, na jejímž základě se společnost T zavázala poskytnout manželům D. úvěr ve výši 966 800 Kč (dále jen „smlouva o úvěru č. 12622“). Téhož dne byla mezi společností T a J. N. uzavřena zástavní smlouva č. 12622 k nemovitostem zástavce, a to k zajištění pohledávky společnosti T vůči manželům D. ze smlouvy o úvěru č. 12622. 11/ Dne 16. dubna 2008 uzavřeli žalovaný a pozdější insolvenční dlužník smlouvu o půjčce, podle které se žalovaný zavázal poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku půjčku ve výši 950 000 Kč splatnou dne 31. března 2009, přičemž půjčka byla poskytnuta na účet dlužníka a pozdější insolvenční dlužník se zavázal půjčku vrátit na účet žalovaného. Rozhodnutím jediného společníka pozdějšího insolvenčního dlužníka při výkonu působnosti valné hromady byl vysloven s půjčkou souhlas. 12/ Dne 5. června 2008 uzavřeli žalovaný a pozdější insolvenční dlužník smlouvu o půjčce, podle které se žalovaný zavázal poskytnout pozdějšímu insolvenčnímu dlužníku půjčku ve výši 85 000 Kč splatnou dne 31. prosince 2009, přičemž půjčka byla poskytnuta na účet dlužníka a pozdější insolvenční dlužník se zavázal půjčku vrátit na účet žalovaného. Rozhodnutím jediného společníka pozdějšího insolvenčního dlužníka při výkonu působnosti valné hromady byl vysloven s půjčkou souhlas. 13/ Společnost Z byla zapsána do obchodního rejstříku dne 27. září 2010; jejími jednateli byli od založení syn žalovaného K. D.(dále jen „K. D.“) a J. D., a to i v roce 2010. 14/ Dne 29. září 2010 vystavil pozdější insolvenční dlužník zálohovou fakturu č. 82/10, jíž společnosti Z vyfakturoval za odkoupení strojů, zařízení a pohledávek dohodnutou zálohu ve výši 547 000 Kč. U dodavatele bylo uvedeno číslo účtu žalovaného. 15/ Dne 21. října 2010 uzavřeli pozdější insolvenční dlužník a společnost Z