29 NSCR 148/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 98 INS 723/2021 29 NSČR 148/2022-A-266 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii, se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35975041, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze, V celnici 1034/6, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 723/2021, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 4 VSPH 816/2021-A-249, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 11. května 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021-A-186, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii) [bod I. výroku] s tím, že se zahajuje místní insolvenční řízení, jež se týká majetku dlužníka na území České republiky dle článku 3 odst. 2 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „nařízení o insolvenčním řízení“) [bod II. výroku], insolvenčním správcem pro toto místní insolvenční řízení ustanovil Ing. Lee Loudu, Ph.D. (dále též jen „L. L.“) [bod III. výroku], stanovil, že účinky rozhodnutí o místním insolvenčním řízení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku dle článku 2 odst. 8 nařízení o insolvenčním řízení (bod IV. výroku), a konstatoval svoji mezinárodní příslušnost k vedení tohoto insolvenčního řízení podle článku 3 odst. 2 a 4 nařízení o insolvenčním řízení (bod XII. výroku). 2. K odvolání dlužníka a v usnesení označených věřitelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. října 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 4 VSPH 816/2021-A-249, změnil usnesení insolvenčního soudu v rozsahu bodu II. výroku tak, že se zahajuje hlavní insolvenční řízení dlužníka dle článku 3 odst. 1 nařízení o insolvenčním řízení, v rozsahu bodu III. výroku tak, že se insolvenčním správcem pro hlavní insolvenční řízení ustanovuje L. L., a v rozsahu bodu XII. výroku tak, že insolvenční soud je mezinárodně příslušný k zahájení hlavního insolvenčního řízení dle článku 3 odst. 1 nařízení o insolvenčním řízení. 3. Odvolací soud vyšel (ve vztahu k rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce) z toho, že: [1] Podáním ze dne 3. ledna 2021 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace. [2] Opatřením předsedkyně insolvenčního soudu ze dne 10. května 2021 (A-185) byl určen předběžným insolvenčním správcem L. L., vybraný ze zvláštní části seznamu správců vedeného pro celé území České republiky ve smyslu § 25 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak na základě žádosti insolvenčního soudu z téhož dne (A-184) odůvodněné skutečností, že dlužník tvoří koncern s dlužníky Františkovy Lázně SAVOY a.s. (dále též jen „dlužník F“) [insolvenční řízené vedené pod sp. zn. MSPH 59 INS 24899/2020] a Potraviny Delia CZ a. s. (dále též jen „dlužník P“) [insolvenční řízení vedené pod sp. zn. MSPH 59 INS 5217/2021] a že je třeba určit právě L. L. jako osobu se zvláštním povolením, neboť dlužník navrhuje jako způsob řešení svého úpadku reorganizaci. [3] Insolvenční soud usnesením č. j. MSPH 98 INS 723/2021-A-186 ustanovil na základě uvedeného opatření předsedkyně insolvenčního soudu insolvenčním správcem L. L. 4. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 25 a § 26 insolvenčního zákona a § 4 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 311/2007 Sb. a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, publikovaném pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2018“) – uzavřel, že odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost výběru osoby určené předsedou insolvenčního soudu ze seznamu správců. Soudní přezkum rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je totiž omezen jen na posuzování toho, zda ustanovený správce splňuje podmínky pro ustanovení nebo zda je nepodjatý. Výhrady, že byl L. L. určen nesprávně (že není tím „správným“ koncernovým správcem), nejsou relevantním odvolacím důvodem (i kdyby byly pravdivé). 5. K namítané podjatosti insolvenčního správce odvolací soud uvedl, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro něž by bylo možno důvodně pochybovat o nepodjatosti správce. S ohledem na skutečnost, že dlužník tvoří s dlužníky F a P koncern, nelze usuzovat na podjatost L. L. jen z toho, že jmenovaný vykonává (nebo vykonával) funkci insolvenčního správce u všech tří dlužníků. Na možnou podjatost nelze usuzovat ani z okolnosti, že advokát Mgr. Petr Kuhn (tehdejší zástupce dlužníka) poskytuje právní služby různým dlužníkům nebo že L. L. postupuje v jiných insolvenčních věcech údajně neobjektivně a straní dlužníkovi a jeho dceřiným společnostem. Nadto L. L. odmítl, že by měl jakýkoliv poměr k věci nebo k účastníkům insolvenčního řízení. Kromě toho odvolací soud konstatoval, že případnou kolizi výkonu funkce insolvenčního správce v této věci s výkonem jeho funkce v jiných koncernových věcech lze řešit postupem podle § 34 insolvenčního zákona. 6. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části výroku týkající se ustanovení L. L. insolvenčním správcem dlužníka (odpovídající bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu) podal věřitel IFIS investiční fond, a. s., dovolání. Přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil v tom duchu, že se insolvenčním správcem ustanovuje Tetera a spol., případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Za dovolacím soudem dosud neřešené považuje dovolatel otázky, zda se na žádost o určení insolvenčního správce vztahuje omezení uvedené v § 11 písm. m/ bod 1. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, zda lze na opatření předsedy insolvenčního soudu (o určení osoby insolvenčního správce) přiměřeně aplikovat § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o nicotnosti správního rozhodnutí a zda může být neurčité nebo nicotné opatření předsedy insolvenčního soudu relevantním podkladem pro ustanovení insolvenčního správce. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že opatření předsedkyně insolvenčního soudu o určení osoby insolvenčního správce je nicotné, a tedy nezpůsobilé k tomu být podkladem pro usnesení o ustanovení insolvenčního správce. 9. Současně dovolatel setrvává na důvodech, pro něž je nutno pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce L. L., a to zejména s ohledem na konkrétní jednání dlužníků (v jiných insolvenčních řízeních), kteří tvoří s dlužníkem koncern a jejichž insolvenčním správcem je rovněž L. L., jakož i s ohledem na konkrétní jednání samotného insolvenčního správce v těchto řízeních. 10. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání pro nepřípustnost odmítnout, maje za to, že napadené usnesení nezávisí ve smyslu § 237 o. s. ř. ani na jedné z dovolatelem předkládaných otázek. Odvolací soud se totiž při rozhodování o odvolání proti usnesení o ustanovení insolvenčního správce nesmí zabývat otázkami souvisejícími s postupem při vydávání opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určí osobu insolvenčního správce. Rovněž dovolatelem tvrzená podjatost pak dle insolvenčního správce nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jde o otázku skutkovou. 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. K určení L. L. insolvenčním správcem dlužníka 13. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce povahy opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určil konkrétního insolvenčního správce, ustálena takto: 14. Omez