29 NSCR 22/2025 – Nejvyšší soud

KSCB 27 INS 14168/2016 29 NSČR 22/2025-B-39 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. C., zastoupeného Mgr. et Mgr. Radkou Coufalovou, advokátkou, se sídlem v Kralicích na Hané, Slunečná 589, PSČ 798 12, o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 14168/2016, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2024, č. j. KSCB 27 INS 14168/2016, 5 VSPH 1220/2024-B-31, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 8. října 2024, č. j. KSCB 27 INS 14168/2016-B-24, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žádost dlužníka (M. C.) ze dne 1. října 2024 o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků. 2. Insolvenční soud vyšel zejména z následujících zjištění: [1] Vyhláškou ze dne 14. června 2016, č. j. KSCB 27 INS 14168/2016-A-3, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení dlužníka. [2] Usnesením ze dne 7. července 2016, č. j. KSCB 27 INS 14168/2016-A-6, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. [3] Usnesením ze dne 27. října 2021, č. j. KSCB 27 INS 14168/2016-B-21 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil jej od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení. [4] Dne 1. října 2024 požádal dlužník o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků. Uvedl, že novelizací § 425 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), účinnou od 1. října 2024 byla zkrácena doba, po kterou je dlužník po ukončení oddlužení evidován v seznamu dlužníků z 5 let na 3 roky. Jelikož insolvenční řízení dlužníka pravomocně skončilo, je namístě jej ze seznamu dlužníků vyškrtnout ke dni uplynutí 3 let od nabytí právní moci usnesení ze dne 27. října 2021. 3. Insolvenční soud – odkazuje na § 425 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. září 2024 i ve znění účinném od 1. října 2024, a na čl. II (Přechodná ustanovení) a čl. XI (Účinnost) zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela“ nebo „zákon č. 252/2024 Sb.“) dospěl k následujícím závěrům: 4. S přihlédnutím k době vydání usnesení o úpadku je pro insolvenční řízení dlužníka rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019. Ustanovení § 425 insolvenčního zákona ve znění do 31. května 2019 nedoznalo změn až do okamžiku nabytí účinnosti zákona č. 252/2024 Sb. (do 1. října 2024), kterým byl § 425 „doplněn“ o odstavec 2. 5. Ze znění čl. II bod 1. a čl. XI zákona č. 252/2024 Sb. je nepochybné, že novela účinná od 1. října 2024 se použije až na insolvenční řízení zahájená za doby její účinnosti, tedy zahájená nejdříve 1. října 2024. Nedopadá na řízení zahájená před její účinností, lhostejno zda skončená nebo ke skončení směřující (vyjma výjimek ve vztahu k § 75 a § 109). 6. Žádosti dlužníka o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků nelze vyhovět, když jeho insolvenční řízení bylo zahájeno dne 14. června 2016 a dosud tak neuplynula lhůta stanovená § 425 insolvenčního zákona ve znění „dopadajícím na dotčené insolvenční řízení“. 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 8. Odvolací soud považoval za správná zjištění insolvenčního soudu (vycházející z obsahu spisu) a shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že dosud neuplynula zákonná lhůta pro vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků. Přisvědčil závěru, že v dané věci je rozhodné znění § 425 insolvenčního zákona účinné do 30. září 2024 (viz čl. II zákona č. 252/2024 Sb.). 9. Argument dlužníka, že čl. II zákona č. 252/2024 Sb. se na něj nevztahuje, protože v jeho případě již nejde o insolvenční řízení, neshledal odvolací soud přiléhavým. Potud odvolací soud uvedl, že při výkladu přechodných ustanovení zákona č. 252/2024 Sb. se nelze omezit na úzký jazykový výklad. Vedení dlužníka v seznamu dlužníků je neoddělitelně provázáno s insolvenčním řízením, které je důvodem pro zápis dlužníka do seznamu, a odvíjí se od něj i lhůta pro vyškrtnutí dlužníka ze seznamu. Výklad předestřený dlužníkem by vedl k absurdnímu závěru, že zatímco v jeho věci (pravomocně skončené 27. října 2021) se aplikuje úprava po novele (dle níž je lhůta tříletá), pro insolvenční řízení zahájená před nabytím účinnosti novely (1. října 2024), která dosud nebyla skončena, se užije úprava účinná do 30. září 2024 (dle níž je lhůta pětiletá). Podle odvolacího soudu se čl. II bod 1. zákona č. 252/2024 Sb. vztahuje i na „použitelnost novelizované úpravy ve vztahu k § 425 insolvenčního zákona“. 10. K námitce dlužníka o eurokonformním výkladu § 425 insolvenčního zákona odvolací soud s odkazem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci, dále jen „směrnice“), která je novelou transponována, konstatoval, že dlužník pomíjí, že směrnice cílí pouze na insolvenční řízení podnikajících subjektů (viz body 1, 15, 21, 72 a 73 preambule a čl. I odst. 1 písm. b/ a odst. 2 písm. h/ směrnice). Ačkoliv podle čl. I odst. 4 směrnice členské státy mohou rozšířit uplatnění postupů vedoucích k oddlužení podnikatelů i na fyzické osoby v úpadku, které nejsou podnikateli, jde o fakultativní možnost postupu členských států, nikoli o transpoziční imperativ. Směrnice „nevyvolává ve vztahu k nepodnikajícímu dlužníkovi“ nepřímý účinek (potřebu eurokonformního výkladu či předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU). 11. K polemice dlužníka o rovnosti (stejných právech) dlužníků v insolvenčním řízení zahájeném před a po novele insolvenčního zákona dlužníkům odvolací soud s odkazem na označenou judikaturu Ústavního soudu k výkladu principu rovnosti uzavřel, že zkrácení doby, po kterou je dlužník veden v seznamu dlužníků, pouze „pro novější řízení“ princip rovnosti neporušuje. Rozdílnost právní úpravy pro právní skutečnosti nastalé v různých časových obdobích je legitimním rozhodnutím zákonodárce, které samo o sobě nezakládá nepřípustnou ani svévolnou nerovnost osob. Nadto, dlužník do insolvenčního řízení (oddlužení) „vstoupil dobrovolně“ s vědomím pětiletého trvání zápisu do seznamu dlužníků. Následným zkrácením této lhůty pro „nová“ oddlužení tak nebyl na svých právech nijak zkrácen. 12. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že jeho žádosti o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků vyhoví, případně věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 13. Jako dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou dovolatel předkládá otázku, zda se u dlužníků, jejichž insolvenční řízení skončilo před 1. říjnem 2024, aplikuje ustanovení § 425 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. října 2024. 14. Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci rozhodné znění § 425 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. září 2024. Tvrdí, že „stav“, kdy bylo insolvenční řízení již pravomocně skončeno, nelze považovat za insolvenční řízení. Podle dovolatele bylo záměrem zákonodárce transponovat směrnici tak, aby nedocházelo k neopodstatněným nerovnostem mezi dlužníky. Transpozice směrnice musí být ústavně konformní. Založením „nerovnosti novelou“ došlo k zásahu do legitimního očekávání osob (o dřívějším vyškrtnutí z veřejného rejstříku). 15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 16. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.). 17. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro posouzení dovoláním předestřené otázky aplikace § 4