29 NSCR 48/2019 – Nejvyšší soud

KSBR 26 INS XY 29 NSČR 48/2019-B-547USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem, se sídlem v Tišnově, Janíčkova 333, PSČ 666 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o návrhu dlužníka na zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2019, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. KSBR (26) 24 INS XY, zamítl návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce Mgr. Jiřího Ostravského (dále též jen „insolvenční správce“) funkce. Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 22. ledna 2019, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Přitom šlo o třetí usnesení soudů nižších stupňů, když první usnesení ze dne 3. července 2014, č. j. KSBR 24 INS XY, jímž insolvenční soud zamítl návrh dlužníka na zproštění funkce insolvenčního správce, zrušil (k odvolání dlužníka) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. dubna 2015, č. j. KSBR 24 INS XY, 1 VSOL XY; druhé (rovněž zamítavé) usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. srpna 2015, č. j. KSBR 24 INS XY, zrušil (k odvolání dlužníka) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. února 2017, č. j. KSBR 24 INS XY, 1 VSOL XY, s tím, že ve věci rozhodovala soudkyně (JUDr. Eva Krčmářová ̶ dále jen „původní soudkyně“), které byla věc přidělena v rozporu s „tehdy“ platným rozvrhem práce. Odvolací soud v prvé řadě – cituje ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona“), a ustanovení § 14 odst. 1 a 4, § 15a, § 15b a § 16 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ̶ vyhodnotil jako nedůvodnou námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu (JUDr. Ludmily Hanzlíkové ̶ dále jen „soudkyně“), vznesenou dlužníkem v rámci odvolání proti usnesení insolvenčního soudu. Přitom zdůraznil, že: a) skutečnost, že soudkyně v krátkém časovém úseku vydala ve věci tři obsáhlá rozhodnutí (usnesení ze dne 24. ledna 2018, č. j. KSBR 26 INS XY, usnesení ze dne 25. ledna 2018, č. j. KSBR 26 INS XY, a usnesení ze dne 25. ledna 2018, č. j. KSBR 26 INS XY), v nichž využila text odůvodnění usnesení, které zpracovala původní soudkyně v předchozím (odvolacím soudem zrušeném) usnesení, b) postup soudkyně v insolvenčním řízení a c) její vztah k původní insolvenční soudkyni, nejsou důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti soudkyně z titulu jejího vztahu k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, respektive k insolvenčnímu správci (Mgr. Jiřímu Ostravskému). Případný vzájemný vztah k původní soudkyni by mohl být důvodem pro vyloučení soudkyně jen tehdy, podával-li by se z tohoto vztahu vztah soudkyně k projednávané věci, a to z důvodu přímého právního či ekonomického zájmu na řízení. Takové skutečnosti však dlužník v námitce podjatosti netvrdil, přičemž obě (shora jmenované) soudkyně výslovně vyloučily bližší než kolegiální vztah, jakož i to, že by se původní soudkyně, poté, kdy byla věc přidělena soudkyni, jakkoli podílela „na projednání či rozhodnutí“ této věci. Současně odvolací soud poukázal na důvody svého usnesení ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 1 VSOL XY, jímž neshledal důvodnou (předchozí) námitku dlužníka o vyloučení původní soudkyně. Následně odvolací soud podrobně popsal dosavadní průběh insolvenčního řízení, které bylo zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem Komerční banky, a. s. (dále jen „banka“) dne 8. prosince 2008. Insolvenční soud usnesením ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS XY, rozhodl o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivo Beera; následným usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS XY, prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V dalším průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud usnesením ze dne 20. září 2011 zprostil funkce insolvenčního správce Ing. Ivo Beera a ustanovil novým insolvenčním správcem Ing. Vladimíra Neznala; usnesením ze dne 21. února 2012 odvolal posledně jmenovaného z funkce insolvenčního správce a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jiřího Ostravského. Podáním ze dne 7. února 2014 (B-137) navrhl dlužník, aby insolvenční soud zprostil insolvenčního správce funkce; přitom konkretizoval důvody, které (podle jeho názoru) nasvědčují tomu, že insolvenční správce nevykonává funkci svědomitě a s odbornou péčí. Následnými podáními dlužník doplnil důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce. Dále odvolací soud ̶ vycházeje z obsahu insolvenčního spisu, jakož i z obsahu spisů Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 Cm XY, sp. zn. 24 ICm XY a sp. zn. 74 ICm XY, Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 5 C 17/2012 a sp. zn. 10 C 2/2012, Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 247/2013 a z obsahu sběrného spisu Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 Cmo 5/2010, a z dalších listin v důvodech usnesení specifikovaných [usnesení Okresního státního zastupitelství ze dne 21. listopadu 2014, č. j. 1 ZN 2697/2012-60, přihlášky pohledávky insolvenčního navrhovatele (banky), zpráv Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „úřad“) a rozhodnutí předsedy úřadu, včetně stanoviska Z. K. (dále jen „patentový zástupce“)], a cituje ustanovení § 32 a § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, jakož i závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ̶ uzavřel, že: 1) Dlužník [ani jeho jednatel D. P. (dále jen „jednatel P“)] žádnému z insolvenčních správců (přes výzvu) nepředal ani účetnictví, ani seznam majetku (s prohlášením, že jde o seznam úplný a správný). Insolvenčnímu správci se nepodařilo přes veškeré úsilí, které na něm lze spravedlivě požadovat (ani prostřednictvím Policie České republiky a společností CT Real s. r. o. a Centis, spol. s r. o.), získat aktuální a kompletní účetnictví (včetně účetních sestav) dlužníka, který mu v tomto směru neposkytl žádnou součinnost. 2) Nevymáhal-li (soudní cestou) insolvenční správce (při absenci účetních či jiných dokladů) pohledávky dlužníka, postupoval v souladu se zásadou odborné péče; v opačném případě (při nesouhlasných stanoviscích „dlužníků“) by nemohl ve sporech uspět a hrozilo by riziko vzniku nákladů soudních řízení. Přitom podklady pro vymáhání pohledávek nemohl získat ani z přihlášky pohledávky banky [jde-li o bankou uplatněné právo na uspokojení ze zajištění zástavou (pohledávkami dlužníka za jeho dlužníky)]. Část těchto pohledávek, které se nepodařilo zpeněžit, insolvenční správce po právu vyloučil (se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu) z majetkové podstaty dlužníka. 3) V neprospěch insolvenčního správce nelze přičítat, že předložil insolvenčnímu soudu soupis majetkové podstaty až 21. prosince 2012, když insolvenční zákon „neváže“ příslušnost majetku k majetkové podstatě na jeho soupis, nýbrž na skutečnost, že jde o vlastnictví dlužníka [§ 206 odst. 1 písm. h) a § 217 odst. 1 insolvenčního zákona]. Insolvenčnímu správci nelze vytýkat ani to, že „z opatrnosti“ zahrnul do soupisu majetkové podstaty všechny pohledávky dlužníka, o nichž se dozvěděl, a to bez ohledu na jejich promlčení či zánik (viz nedostatek podkladů o majetku dlužníka). 4) Neměl-li insolvenční správce podklady pro vymáhání pohledávky dlužníka za společností TIPAFROST, a. s. (dále jen „společnost T“), nelze mu přičítat k tíži, že tuto pohledávku (přes tvrzení dlužníka ohledně „neplatnosti“ postoupení této pohledávky) neuplatnil u soudu. 5) Insolvenční správce nepochybil, ani jde-li o (ne)vymáhání dalších „pohledávek“ dlužníka (za dlužníky: P. Š., MORAVIA trading a. s., K. S., COOP MORAVA, s. r. o., H R U Š K A, spol. s r. o.). To platí i o dlužníkem tvrzené „pohledávce“ (ve výši 45 miliónů Kč) za společností CTM Galicja Sp. z o. o. (dále jen „společnost C“) z titulu užívání jeho distribuční sítě, když dlužník smlouvami ze dne 3. listopadu 2008 převedl „na třetí osoby“ nemovitosti, v nichž provozoval podnikatelskou činnost, i práva k ochranným známkám, dne 30. října 2008 uzavřel smlouvu „na převod vlastnického práva k movitým věcem a právům“ a dne 24. října 2008 smlouvu o zřízení věcného břemene na nemovitém majetku (areál v Uherském Brodě). Přitom insolvenční správce nemohl (po právu) podat ani žalobu o neúčinnost smlouvy o zřízení věcného břemene, když lhůta pro podání takové žaloby (marně) uplynula dříve, než byl insolvenční správce ustanoven do funkce. 6) S odbornou péčí insolvenční správce postupoval i ve vztahu k pohledávce dlužníka za společností CTM GALICJA s. r. o. (po změně obchodní firmy iCTM DISTRIBUTOR s. r. ř. ̶ dále jen „společnost iD“); k tomu viz výsledek řízení o vylučovací žalobě vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 Cm 11/2009, jakož i prů