29 NSCR 48/2021 – Nejvyšší soud

KSCB 41 INS XY 29 NSČR 48/2021-B-1036 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Mladá fronta a. s., se sídlem v Praze, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 49240315, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS XY, o odvolání insolvenční správkyně z funkce, o dovolání věřitele PAD GROUP a. s., se sídlem v Praze, Brdlíkova 288/1e, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26037769, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem, se sídlem v Praze, U Havlíčkových sadů 1526/7, PSČ 120 00, a věřitelského výboru, zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 121/8, PSČ 690 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2021, č. j. KSCB 41 INS XY, 4 VSPH XY-B-699, takto: I. Dovolání věřitelského výboru proti té části usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2021, č. j. KSCB 41 INS XY, 4 VSPH XY, jíž byl zamítnut návrh věřitelského výboru na odvolání Mgr. Ing. Petry Hýskové z funkce insolvenční správkyně, se odmítá. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2021, č. j. KSCB 41 INS XY, 4 VSPH XY, se v té části, jíž byl zamítnut návrh věřitele PAD GROUP a. s. na odvolání Mgr. Ing. Petry Hýskové z funkce insolvenční správkyně, mění tak, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2021, č. j. KSCB 41 INS XY-B-618, se v bodě II. výroku potvrzuje. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 2. února 2021, č. j. KSCB 41 INS XY-B-618, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petra Hýsková (dále jen „P. H.“) není vyloučena z insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSCB 41 INS XY (bod I. výroku), odmítl návrhy věřitele PAD GROUP a. s. (dále jen „věřitel PG“) ze dne 7. července 2020 a 17. prosince 2020 na odvolání P. H. z funkce insolvenční správkyně (bod II. výroku) a odmítl návrh věřitelského výboru na odvolání P. H. z funkce insolvenční správkyně ze dne 14. prosince 2020 v části, jež představuje námitku podjatosti správkyně, a zamítl v části, jež je návrhem na odvolání správkyně z funkce z důležitých důvodu, které nemají původ v porušení jejích povinností (bod III. výroku). 2. K odvolání věřitele PG a věřitelského výboru Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že návrhy věřitele PG a věřitelského výboru na odvolání P. H. z funkce insolvenční správkyně zamítl. 3. Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu vyhodnotil podání věřitele PG ze dne 17. prosince 2020 jako návrh na odvolání insolvenční správkyně z funkce dle § 31 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), založený na námitce podjatosti; proto bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu označil za nadbytečný. Nesouhlasil též s názorem insolvenčního soudu o opožděnosti návrhu věřitelského výboru, s tím, že insolvenční zákon nestanoví žádnou lhůtu pro podání návrhu na odvolání insolvenčního správce z funkce. 4. Dále odvolací soud zdůraznil, že podle § 31 odst. 1 insolvenčního zákona je oprávněn k podání návrhu na odvolání insolvenčního správce z funkce dotčený insolvenční správce a věřitelský výbor. Věřitel PG není členem věřitelského výboru a jeho návrh „bylo na místě bez dalšího zamítnout již jen z toho důvodu, že byl podán osobou k tomu neoprávněnou“. 5. Návrh věřitelského výboru odvolací soud posoudil jako nedůvodný. Konstatoval, že důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenční správkyně nezakládá polemika o jejích schůzkách s S. ve Velké Británii, když k tomuto jednání mělo dojít před více jak pěti lety, a to v rámci insolvenčního řízení jiného dlužníka (HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož k tvrzením o údajné žádosti insolvenční správkyně o úplatek nebyly předloženy žádné důkazy. Ani prohlášení třetích osob v tisku (nepodložená dalšími důkazy) samy o sobě nezakládají důvodné pochybnosti o nepodjatosti insolvenční správkyně. Závěrem odvolací soud uvedl, že další věřitelským výborem uplatněné výhrady vůči odbornému výkonu funkce insolvenční správkyně posuzuje insolvenční soud k návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce, nikoliv k návrhu na jeho odvolání podle § 31 odst. 1 insolvenčního zákona. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podali věřitel PG a věřitelský výbor dovolání, jež jsou co do jejich obsahu takřka shodná. Přípustnost dovolání vymezují ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že P. H. se odvolává z funkce insolvenční správkyně dlužníka. 7. Dovolatelé polemizují se závěrem odvolacího soudu, jenž v dané věci neshledal důvody pochybovat o nepodjatosti insolvenční správkyně. Snáší argumenty ve prospěch názoru, že odvolací soud se při aplikaci a výkladu § 24 odst. 1 insolvenčního zákona odchýlil od blíže označené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Tvrdí, že důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenční správkyně byl (a je) dán. Namítají rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. 8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. Pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř. Zbývá tedy určit, zda dovolateli předestřená problematika odpovídá zbývajícím (v § 237 o. s. ř. uvedeným) kritériím zakládajícím přípustnost dovolání v této věci. 10. K dovolání věřitelského výboru. 11. Na tomto místě Nejvyšší soud uvádí, že nepřehlédl vyjádření k dovolání ze dne 26. května 2021, v němž člen věřitelského výboru Bazcom, a. s. zdůrazňuje, že dovolání lze považovat za podání učiněné pouze věřiteli Crane Constancy Investments SE (dále jen „CCI“) a Lion Sport s. r. o., když věřitelský výbor návrh dovolání neschválil, věc neprojednal a nehlasoval o ní. Sám pokládá dovolání za procesně i obsahově nesmyslné. Potud Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že podání ze dne 25. května 2021, nadepsané jako dovolání věřitelského výboru (jehož tehdejší členové jsou v záhlaví řádně označeni), je dovoláním podaným věřitelským výborem. Tento procesní úkon učinil CCI coby předseda věřitelského výboru (který je osobou oprávněnou jednat za věřitelský výbor). 12. Dovolání věřitelského výboru Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatele je zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Jde především o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněné pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2016“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněné pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2016“). V nich Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 24, § 31 a § 32 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. 14. V R 114/2014 a v R 47/2016 Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - § 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné