29 NSCR 62/2023 – Nejvyšší soud

KSHK 33 INS 19866/2020 29 NSČR 62/2023-B-137 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka pronax group s. r. o., se sídlem ve Vysokově 206, PSČ 549 12, identifikační číslo osoby 25948601, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 33 INS 19866/2020, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 15 Národní rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44848943, zastoupeného JUDr. Petrem Wildtem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, PSČ 500 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2023, č. j. KSHK 33 INS 19866/2020, 4 VSPH 205/2023-B-114, t a k t o: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2023, č. j. KSHK 33 INS 19866/2020, 4 VSPH 205/2023-B-114, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. listopadu 2022, č. j. KSHK 33 INS 19866/2020-B-100, se zrušují v rozsahu, v němž soudy rozhodly o vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 764.975,18 Kč zajištěnému věřiteli č. 16 a o vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 10.027.064,75 Kč zajištěnému věřiteli č. 36. II. Věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání proti usnesení odvolacího soudu zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 23. listopadu 2022, č. j. KSHK 33 INS 19866/2020-B-100, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Souhlasil s tím, aby Ing. Lukáš Vlašaný, insolvenční správce dlužníka (pronax group s. r. o.), vydal z výtěžku zpeněžení označených dvou pozemků se stavbou v obci Vysokov (dále jen „nemovitosti“) ve výši 32.328.322 Kč věřiteli č. 36 (De Vries Group, a. s.) částku 29.544.010,55 Kč, a věřiteli č. 16 (České republice - České správě sociálního zabezpečení) částku 764.975,18 Kč (bod I. výroku). [2] Určil, že náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění činily 533.479,50 Kč (bod I. výroku). [3] Určil, že náklady spojené se správou předmětu zajištění činily 155.861,77 Kč (bod I. výroku). [4] Určil, že záloha na odměnu správce z výtěžku zpeněžení činí 1.329.995 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod I. výroku). [5] Uložil insolvenčnímu správci dlužníka povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení zajištění (bod II. výroku). [6] Přiznal insolvenčnímu správci dlužníka zálohu na odměnu ve výši 1.329.995 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 11 odst. 1, § 167 odst. 1, § 298 a § 305 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 1937 odst. 2, § 2029 odst. 1 a § 2039 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl ve vztahu k otázkám řešeným v bodě I. výroku usnesení k následujícím závěrům: 3. Mezi věřitelem č. 15 [Národní rozvojovou bankou, a. s. (dále též jen „banka N“)] a insolvenčním správcem je sporná právní otázka, zda při plnění z bankovní záruky dochází k tzv. zákonné subrogaci dle § 1938 odst. 2 o. z., tedy ke vstupu výstavce bankovní záruky (věřitele č. 15) do práv původního věřitele vůči dlužníku. 4. Platná úprava bankovní záruky (finanční záruky) obsažená v § 2029 až § 2039 o. z. v zásadě vychází z úpravy tohoto institutu v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obch. zák.“). I pro právní poměry založené bankovní zárukou vystavenou po 1. lednu 2014 jsou proto nadále využitelné (níže uvedené) závěry, z nichž soudní praxe ve vztahu k bankovním zárukám dosud ustáleně vycházela. 5. Při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny. Nevyplývá-li z obsahu bankovní záruky něco jiného, má tato záruka povahu bezpodmínečné bankovní záruky (tj. záruky na první výzvu a bez námitek). Při této formě bankovní záruky se neuplatní ani princip akcesority, ani princip subsidiarity; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2151/2019 [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 6. Bankovní záruka je specifickým právním institutem sloužícím k zajištění dluhu, odlišným od ručení. Při bankovní záruce vystupují 3 subjekty; dlužník (klient banky), věřitel a výstavce bankovní záruky (banka). Mezi dlužníkem a věřitelem existuje „klasický“ závazkový vztah (věřitel má pohledávku vůči dlužníku, dlužník má dluh vůči věřiteli); jde o tzv. valutový vztah. Na základě smlouvy o vystavení záruky (nejčastěji příkazní smlouvy) vznikne mezi dlužníkem a výstavcem prohlášením v záruční listině tzv. krycí vztah, jímž se zajistil dluh dlužníka vůči věřiteli. Výstavce má povinnost plnit věřiteli do určité částky, jsou-li splněny podmínky určené v záruční listině. 7. Záruční listina vymezuje obsah práv a povinností plynoucích z bankovní záruky. 8. Oproti ručení nedochází ke vstupu do práv věřitele (tzv. zákonné subrogaci dle § 1937 odst. 2 o. z.), jestliže výstavce bankovní záruky plní věřiteli na základě záruční listiny. Je tomu tak proto, že vystavením bankovní záruky vznikl mezi výstavcem bankovní záruky a dlužníkem zcela nový samostatný závazek nezávislý na závazku mezi věřitelem a dlužníkem. 9. Jinak řečeno, krycí vztah je nezávislý na valutovém vztahu (a opačně). Krycí vztah spočívá pouze v tom, že výstavce bankovní záruky plní na základě záruční listiny určitou částku věřiteli; následně pak má vůči dlužníku na základě tohoto vztahu právo na vyrovnání (regres) toho, co plnil (podle § 2039 o. z.). Přitom je bez významu, zda mezi dlužníkem a věřitelem nějaká pohledávka existuje (může jít o pohledávku, která již zanikla splněním, nebo se promlčela). Výstavce bankovní záruky je povinen plnit za jakýchkoli okolností, i když valutový vztah (třeba) zanikl. Pro tuto abstraktní neakcesorickou a nesubsidiární povahu (bankovní záruky) je vyloučeno uplatnění § 1937 odst. 2 o. z.; použije se zvláštní úprava bankovní záruky v § 2039 o. z. 10. Pro její dispozitivní úpravu lze sjednat bankovní záruku jako akcesorickou; to, že se tak stalo mezi věřitelem č. 15 a dlužníkem, však z předložených listin neplyne. 11. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že pohledávka věřitele č. 15 nebyla zajištěna zpeněženými nemovitostmi, jelikož tento věřitel nevstoupil do práv původního věřitele [UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. (dále též jen „banka U“)] ze smlouvy o úvěru. 12. Při podání návrhu na rozdělení výtěžku zpeněžení zajištění (dále jen „rozdělovací návrh“) je insolvenční správce povinen zkoumat skutečnou dobu vzniku zajištění. Zajištění věřitelé, kteří nesouhlasí s rozdělovacím návrhem (včetně sporu o pořadí jejich uspokojení ze zajištění) se mohou obrátit na insolvenční soud a následně brojit opravnými prostředky proti rozhodnutí vydanému podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona (nejde o spor, který se řeší až při rozvrhu); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2017, pod číslem 50). 13. Pořadí uspokojení zajištěných věřitelů řeší insolvenční soud podle § 167 odst. 1 insolvenčního zákona, podle skutečné doby vzniku zástavního práva nebo doby vzniku zajištění, bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka některého z věřitelů byla předtím přezkoumána a zjištěna s uvedením chybného údaje o pozdější době vzniku zajištění v přihlášce pohledávky; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2016, „sp. zn. 29 NSCR 7/2014“ [správně jde o usnesení ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014, uveřejněné pod číslem 76/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 76/2017“)]. 14. Při přezkumném jednání byly jako zajištěné zpeněženými nemovitostmi zjištěny pohledávky věřitele č. 36 (banky U) [ve výši 29.544.010,55 Kč], věřitele č. 16 (ve výši 1.986.150,10 Kč) věřitele č. 18 (České republiky - Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj) [ve výši 1.074.082,13 Kč] a věřitele č. 15 (ve výši 13.162.347,25 Kč). 15. Jelikož pohledávka věřitele č. 15 (ač byla zjištěna jako zajištěná) z výše popsaných příčin není zajištěna vůbec, nelze ani určit (podle § 167 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnou dobu vzniku jejího zajištění. 16. Skutečné pořadí zajištění je tedy u zajištěných věřitelů takové, že: [1] u pohledávek věřitele č. 36 ve výši 5.649.326,72 Kč, 4.289.807,70 Kč a 15.956.259,91 Kč vzniklo zajištění 25. srpna 2015, [2] u pohledávky věřitele č. 36 ve výši 1.825.639,78 Kč vzniklo zajištění 31. října 2017, [3] u pohledávky věřitele č. 36 ve výši 1.822.976,44 Kč vzniklo zajištění 25. října 2018, [4] u pohledávky věřitele č. 16 ve výši 736.742,08 Kč vzniklo zajištění 8. ledna 2019, a [5] u pohledávky věřitele č. 16 v (částečné) vý