29 NSCR 62/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 90 INS 3153/2023 29 NSČR 62/2025-B-79 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. D., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 3153/2023, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2025, č. j. MSPH 90 INS 3153/2023, 6 VSPH 550/2025-B-63, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2025, č. j. MSPH 90 INS 3153/2023, 6 VSPH 550/2025-B-63, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2025, č. j. MSPH 90 INS 3153/2023-B-54, se v odvoláním napadeném I. a II. výroku potvrzuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 17. března 2025, č. j. MSPH 90 INS 3153/2023-B-54, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]: [1] Neschválil oddlužení dlužníka Pavla Duby (I. výrok). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (II. výrok), s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný (III. výrok). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 395 odst. 1 písm. a/ a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dlužník (nadále) nemá zodpovědný přístup k úhradě svých závazků, přičemž v úpadku se ocitl vlastním zaviněním v důsledku půjček a úvěrů. Dlužník nedoložil zdravotní či jiné důvody, pro něž vzhledem ke svému věku (65 let), zdravotnímu stavu bez pracovních omezení, vzdělání a praxi nebyl schopen zajistit si dostatečné příjmy. Doložil sice smlouvu o důchodu z 10. července 2023, kterou mu dcera [V. D. (dále jen „V. D.)] přislíbila platit po dobu trvání oddlužení 20.000 Kč měsíčně, není však zřejmé, zda jmenovaná bude částku skutečně poskytovat. 4. Prohlášení konkursu je možné vzhledem ke zjištěnému (označenému) majetku dlužníka. 5. K odvolání dlužníka (proti I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. června 2025, č. j. MSPH 90 INS 3153/2023, 6 VSPH 550/2025-B-63, změnil usnesení insolvenčního soudu v I. výroku jen tak, že oddlužení dlužníka se neschvaluje pro nepoctivý záměr; ve II. výroku je potvrdil. 6. Odvolací soud – vycházeje z § 7, § 395 a § 405 insolvenčního zákona, jakož i ze závěrů označených usnesení Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání odvoláním dotčených výroků napadeného usnesení k následujícím závěrům: 7. Dlužník se ocitl v úpadku v důsledku své podnikatelské činnosti, kdy si půjčoval od různých subjektů (věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení) horentní částky (v řádech desítek miliónů Kč) a ani k výzvě soudu věrohodně nedoložil, jakým způsobem tyto částky použil. V tom odvolací soud spatřuje vědomý, dobrovolný a nepoctivý záměr dlužníka. Po zahájení insolvenčního řízení přistupuje dlužník (i po dvou letech) k plnění svých povinností liknavě (neusiluje o získání zaměstnaní, není veden na úřadu práce). 8. Navýšení příjmů smlouvou o důchodu bylo jen snahou dlužníka dosáhnout na řešení jeho úpadku oddlužením, respektive dosáhnout dobrodiní osvobození od zbývajících dluhů, jelikož částka 20.000 Kč bude dlužníku poskytována toliko v případě, že jeho oddlužení bude schváleno. Zbývající příjem z dohody „pohltí“ normativní výdaje na bydlení, srážka na vyživované osoby a soudem stanovené výživné. 9. Nepoctivý záměr dlužníka lze spatřovat též v tom, že v seznamu majetku (A-2, A-9) neuvedl zůstatek na svém bankovním účtu (93.013,13 Kč) ani podíl v obchodní společnosti, ač pozdější seznam majetku (rozuměj seznam A-9) obsahuje prohlášení o úplnosti a správnosti. 10. Rozdíl dlužníkem deklarovaných závazků (dluhů) oproti celkové výši v řízení uplatněných pohledávek nezajištěných věřitelů pak činil cca 41 miliónů Kč (v insolvenčním návrhu cca 54 miliónů Kč, přihlášené pohledávky ve výši 95 miliónů Kč, byť nešlo o seznam závazků ve smyslu § 104 insolvenčního zákona). 11. Podle (označené) judikatury Nejvyššího soudu platí, že neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, přičemž kdyby se prokázalo, že se tak stalo úmyslně, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. 12. V posuzované věci dlužník v seznamu majetku s prohlášením o úplnosti a správnosti zamlčel více než jednu věc (pohledávku) či hodnotu; v tom, že tak učinil i po výzvě insolvenčního soudu (A-8), lze spatřovat jeho úmysl, takže lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr (jakkoli by některé jednotlivosti bylo možné pokládat jen za nedbalost nebo lehkomyslnost). Postupu insolvenčního soudu tak nelze vytknout žádné pochybení vyjma toho, že kvalifikovaný důvod (nepoctivý záměr) neuvedl ve výroku napadeného usnesení. 13. Vzhledem ke zjištěnému majetku dlužníka byl důvod prohlásit konkurs na jeho majetek. 14. Usnesení insolvenčního soudu není ani nepřezkoumatelné. II. Dovolání a vyjádření k němu 15. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek: [1] Je nedostatečné vysvětlení vzniku závazků dlužníka důvodem pro závěr o jeho nepoctivém záměru, jestliže tyto závazky neuznává? [2] Svědčí příjem na základě smlouvy o důchodu uzavřené pouze pro účely případného oddlužení o nepoctivém záměru dlužníka? [3] Může neuvedení určitého majetku, závazku nebo pohledávky v insolvenčním návrhu nebo v seznamu závazků založit závěr o nepoctivém záměru dlužníka, pokud takové jednání nebylo úmyslné a dlužník jím nesledoval úmysl poškodit věřitele nebo zneužít institut oddlužení? 16. Otázky č. 1 a 2 má dovolatel za dovolacím soudem neřešené. U otázky č. 3 dovolatel dovozuje, že při jejím řešení se oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017; jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 63, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 17. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že oddlužení schválí. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně: K otázce č. 1 (K nedostatečnému vysvětlení vzniku závazků) 18. Dovolatel v insolvenčním řízení (řádně) tvrdil a vysvětlil, jak se ocitl v nepříznivé ekonomické situaci. Právní posouzení věci odvolacím soudem o nepoctivém záměru, jelikož dovolatel nevysvětlil, jak naložil s peněžními prostředky, je nesprávné v situaci, kdy dovolatel tyto pohledávky popírá. Soud nemůže považovat za důkaz nepoctivosti absenci vysvětlení k události, která dle tvrzení dovolatele nikdy nenastala. K otázce č. 2 (K příjmu na základě smlouvy o důchodu) 19. Právní závěr odvolacího soudu, že příjem na základě smlouvy o důchodu svědčí o nepoctivém záměru dlužníka, jestliže šlo o smlouvu uzavřenou pouze pro účely případného oddlužení, je nesprávný (jde o jednání, které je plně možné). K otázce č. 3 (K neuvedení majetku a závazků v seznamu) 20. Právní závěr odvolacího soudu, který dovozuje nepoctivý záměr mimo jiné i z toho, že dovolatel neuvedl v insolvenčním návrhu podstatnou část svých závazků (dluhů) a že neuvedl v seznamu majetku některý svůj majetek (konkrétně zůstatek na bankovním účtu a podíl ve společnosti), není správný. Takový úsudek totiž nelze přijmout, jestliže nešlo o jednání úmyslné a dovolatel jím nesledoval úmysl poškodit věřitele nebo zneužít institut oddlužení. O takovou situaci šlo v této věci, když neuvedení některých věřitelů v insolvenčním návrhu nebylo úmyslné, stejně jako opomenutí (v seznamu majetku) co do údajů o peněžních prostředcích na bankovním účtu a podílu ve společnosti. 21. Oběma soudům dovolatel vytýká, že své závěry dostatečně neodůvodnily; usnesení insolvenčního soudu pak má za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. 22. Insolvenční správce ve svém vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné, poukazuje na to, že dovolatel v převažující části dovolání polemizuje se skutkovými závěry a hodnotícími úvahami odvolacího soudu. III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v d