Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka CAZORLA a. s., se sídlem v Praze 10, Kutnohorská 181/64, PSČ 111 01, identifikační číslo osoby 28183703, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 4864/2021, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dl…
MSPH 92 INS 4864/2021
29 NSČR 67/2023-B-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka CAZORLA a. s., se sídlem v Praze 10, Kutnohorská 181/64, PSČ 111 01, identifikační číslo osoby 28183703, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 4864/2021, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Václavem Kopáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 396/15, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. MSPH 92 INS 4864/2021, 1 VSPH 478/2023-B-72, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. MSPH 92 INS 4864/2021, 1 VSPH 478/2023-B-72 (s výjimkou druhého výroku), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. MSPH 92 INS 4864/2021-B-58 (s výjimkou výroku o záloze na odměnu), se zrušují a věc se vrací v uvedeném rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 1. února 2023, č. j. MSPH 92 INS 4864/2021-B-58, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka CAZORLA a. s.:
[1] Souhlasil s tím, aby AAA INSOLVENCE OK v. o. s. (insolvenční správce dlužníka) vydal zajištěnému věřiteli DAVE European real estate Ltd. (dále jen „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení označeného zajištění (nemovitých věcí) ve výši 25.452.026,46 Kč (bod I. výroku).
[2] Přiznal insolvenčnímu správci dlužníka zálohu na odměnu za zpeněžení zajištění ve výši 1.105.408,56 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) a souhlasil s uhrazením zálohy z výtěžku zpeněžení zajištění (bod II. výroku).
[3] Uložil insolvenčnímu správci dlužníka vydat částku 25.452.026,46 Kč zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci usnesení a informovat o tom insolvenční soud (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 38 odst. 4 a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Zajištěný věřitel má vůči dlužníku (zjištěnou) pohledávku ve výši 25.452.026,46 Kč, zajištěnou nemovitými věcmi.
4. Podáním ze dne 11. října 2022 (dále též jen „rozdělovací návrh“) insolvenční správce dlužníka navrhl, aby insolvenční soud souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli. Z rozdělovacího návrhu vyplývá, že předmět zajištění zpeněžil insolvenční správce na základě pokynu zajištěného věřitele za částku 59.900.000 Kč. Náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění sestávají z částky 30.000 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) za vypracování znaleckého posudku, dále z částek 1.425.380 Kč a 2.150.170 Kč (vždy včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) za odměnu realitní kanceláře za zpeněžení; náklady na správu předmětu zajištění nevznikly. Insolvenční správce dále vyčíslil svou odměnu za zpeněžení předmětu zajištění částkou 1.105.408,56 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Zajištěnému věřiteli by tak měla být vyplacena částka 25.452.026,46 Kč.
5. Rozdělovací návrh odpovídá ustanovení § 298 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž námitky proti němu nepodal v zákonné lhůtě žádný z věřitelů ani dlužník.
6. Insolvenční soud proto rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 25.452.026,46 Kč poté, co od celkového výtěžku zpeněžení zajištění (59.900.000 Kč) odečetl (zajištěným věřitelem odsouhlasené) náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění (3.605.550 Kč) a odměnu insolvenčního správce (1.105.408,56 Kč).
7. Zálohu na odměnu ve výši 1.105.408,56 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) přiznal insolvenční soud insolvenčnímu správci v souladu s § 38 odst. 4 insolvenčního zákona a § 1 odst. 2 vyhlášky o odměně z částky výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele.
8. O odvolání dlužníka rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2023, č. j. MSPH 92 INS 4864/2021, 1 VSPH 478/2023-B-72, tak, že:
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok).
[2] Odmítl odvolání proti bodům II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 201 odst. 1 písm. c/ a § 298 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
10. Odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu není přípustné objektivně [§ 91 insolvenčního zákona ve spojení s § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a odvolání dlužníka proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu není přípustné subjektivně (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).
11. V rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu, není důvodné.
12. Z obsahu (insolvenčního) spisu odvolací soud zjistil, že na přezkumném jednání, jež se konalo dne 12. října 2021, pohledávku zajištěného věřitele uznal (včetně zajištění) insolvenční správce; dlužník ji popřel co do pravosti a věřitel č. 2 [L. Š. (dále též jen „L. Š.“)] ji popřel co do pravosti, výše a pořadí.
13. Incidenční řízení o „pravost“ pohledávky zajištěného věřitele zahájené dne 19. listopadu 2021 na základě popěrného úkonu L. Š. (vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205 ICm 3217/2021) bylo pravomocně zastaveno (pro zpětvzetí žaloby) usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. října 2022.
14. Obsahu (insolvenčního) spisu odpovídají i skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného usnesení (tj. zejména údaje o pohledávce zajištěného věřitele a o zpeněžení nemovitých věcí).
15. Odvolací soud zdůrazňuje pouze to, že odvolací námitky dlužníka nijak nezpochybňují věcnou správnost rozdělovacího návrhu (respektive napadeného usnesení).
16. Námitky dlužníka týkající se způsobu zpeněžení nemovitých věcí jsou v dané fázi insolvenčního řízení irelevantní, stejně jako námitky týkající se existence pohledávky zajištěného věřitele, neboť ta byla zjištěna ve smyslu ustanovení § 201 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je povinností soudu zkoumat námitky dlužníka dokládající duplicitu přihlášených pohledávek během celého insolvenčního řízení?
[2] Je právní moc usnesení o zastavení incidenčního řízení o pravost pohledávky pro zpětvzetí žaloby dostatečným argumentem pro „konstatování“, že popíraná pohledávka byla zjištěna, aniž byla odstraněna možná duplicita přihlášených pohledávek?
[3] Je soud oprávněn rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužníka jednomu z věřitelů, jestliže táž pohledávka byla zjištěna ve prospěch více věřitelů?
18. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
19. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že (bez dalšího) potvrdil usnesení insolvenčního soudu, aniž se zabýval tím, komu se vydává výtěžek zpeněžení zajištění. Míní, že odvolací soud se měl zabývat předcházejícím řízením jako celkem, nejméně od přezkumného jednání. K tomu uvádí, že již od podání přihlášek pohledávek zajištěným věřitelem a věřitelem L. Š. je zřejmé, že jde o pohledávky totožné. Při zjištění duplicity přihlášených pohledávek mělo být (za účelem odstranění duplicity) nařízeno zvláštní přezkumné jednání, což se nestalo. S oběma věřiteli je (stále) jednáno jako s plnohodnotnými věřiteli, přesto, že dovolatel z uvedeného důvodu popřel pohledávku zajištěného věřitele a že na duplicitu pohledávek poukazuje po celou dobu insolvenčního řízení. Pohledávku zajištěného věřitele přitom popřel L. Š., který ale následně vzal incidenční žalobu zpět.
20. Pouhý odkaz (odvolacího soudu) na ustanovení § 201 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona dostatečně neodůvodňuje (nevyslovený) závěr, proč se mají uspokojit oba věřitelé (proč má dovolatel zaplatit jednu pohledávku dvakrát).
21. Zajištěný věřitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje za to, že nezávisí na řešení dovoláním předložených právních otázek. Dovolací námitku, že se odvolací soud měl zabývat tím, komu se vydává výtěžek zpeněžení zajištění, neshledává opodstatněnou, zdůrazňuje, že bylo postupováno v souladu s § 298 insolvenčního zákona a že je ve smyslu § 201 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona zajištěným