29 NSCR 67/2025 – Nejvyšší soud

KSPA 60 INS 11947/2020 29 NSČR 67/2025-B-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka P. J., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, PSČ 530 03, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 60 INS 11947/2020, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2025, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020, 2 VSPH 84/2025-B-128, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2025, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020, 2 VSPH 84/2025-B-128, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 27. září 2024, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020-B-100, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zrušil oddlužení dlužníka (P. J.) [bod II. výroku]. 2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z § 395 odst. 1, § 412 odst. 1 písm. g/, § 412b odst. 1 a § 418 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění od 1. června 2019 – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dlužník nehradil potřebné částky podstatnou dobu, po kterou trvaly účinky schváleného oddlužení, nevykonával přiměřenou výdělečnou činnost, nedostatečně se snažil obstarat si vlastní příjem a nevynakládal za tím účelem veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat (důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). 4. V průběhu oddlužení byl dlužník pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu majetkové povahy, kterým způsobil škodu skutky, jichž se dopustil po povolení a po schválení oddlužení; tak mu vznikl závazek delší než 30 dnů po splatnosti, čímž porušil povinnost podle § 412 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona (povinnost nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit), takže je dán důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona. Jednání dlužníka rovněž představuje nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností dlužníka v oddlužení. 5. Dlužník nebyl dlouhodobě (více než tři měsíce) schopen hradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně (Mgr. Ing. Evy Hepperové) v důsledku vlastního zaviněného jednání; tím je dán důvod pro zrušení oddlužení i podle § 418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. 6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. května 2025, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020, 2 VSPH 84/2025-B-128, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že oddlužení se ruší, neboť jím dlužník sledoval nepoctivý záměr. 7. Odvolací soud – vycházeje z § 395 odst. 1 písm. a/ a § 418 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že je s insolvenčním soudem zajedno potud, že jsou splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka; na rozdíl od insolvenčního soudu však je toho názoru, že primárním důvodem pro zrušení oddlužení je nepoctivý záměr dlužníka, který jednoznačně plyne ze zjištění popsaných v rozsudku trestního soudu (rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 4 T 157/2021-667, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. 4 To 2/2023-1141), podle nichž (shrnuto) dlužník v průběhu insolvenčního řízení spáchal 14 dílčími skutky přečin podvodu, přičemž 11 z nich se dopustil po schválení oddlužení. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Konkrétně dovolatel (podle obsahu) předestřel Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda odvolací soud mohl změnit k odvolání dlužníka rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, když insolvenční soud shledal v počínání dlužníka (pouze) nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností v oddlužení (respektive důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ insolvenčního zákona), a zda změnou důvodu zrušení oddlužení neporušil odvolací soud zásadu zákazu reformationis in peius. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu k neprospěch dovolatele na základě jím podaného odvolání; „vlastní procesní aktivita“ tak vedla ke zhoršení postavení dovolatele. Odvolací soud tím porušil zásadu zákazu změny k horšímu, která se obecně uplatňuje i v insolvenčním řízení [jak plyne z „rozhodnutí“ (správně rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, a na něj navazujícího „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 22 Cdo 3082/2023, jakož i z rozhodovací praxe Ústavního soudu]. Na řízení „předcházející rozhodnutí o zrušení oddlužení“ je možné aplikovat ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného civilního řízení, neboť to není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), a účastníci mají „kontradiktorní postavení“; z přiměřené aplikace § 212 o. s. ř. pak plyne, že odvolací soud je vázán rozsahem odvolání, což s sebou nese i zákaz změny k horšímu. 11. Ke stejnému závěru je třeba podle dovolatele dospět i v případě aplikace zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Řízení o zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka je řízení návrhovým (bez návrhu lze zrušit oddlužení jen z důvodů uvedených v § 418 odst. 1 písm. a/ až c/ insolvenčního zákona), takže odvolací soud je podle § 28 odst. 2 z. ř. s. vázán rozsahem podaného odvolání. Dovolatel míní, že zákaz reformationis in peius se prosadí i v případě, že odvolací soud není vázán rozsahem odvolání, protože to vyplývá z povahy řízení. Insolvenční správce ani věřitelé nebrojili proti rozhodnutí insolvenčního soudu a nedomáhají se „vyslovení“ nepoctivého záměru dlužníka ve výroku. Odvolací soud tak účastníkům „autoritativně vnucuje rozhodnutí a takové nastavení poměrů, které nežádali“. 12. Insolvenční správkyně (ve vyjádření) obecně souhlasí s tím, že dlužník „nepředpokládá“ při podání odvolání proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, že jeho postavení odvolací soud zhorší. 13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 14. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb. 15. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde v daných souvislostech o věc dovolacím soudem dosud neřešenou. 16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona: § 418 (1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a/ dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b/ v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po l