29 NSCR 85/2021 – Nejvyšší soud

KSOL 20 INS XY 29 NSČR 85/2021-B-330 29 NSČR 142/2022-B-330USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka S. Č., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS XY, o zproštění insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, PSČ 779 00, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, a ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, takto: I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 85/2021 a sen. zn. 29 NSČR 142/2022, se spojují ke společnému řízení. II. Dovolání se odmítají. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 19. dubna 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (S. Č.) ze dne 18. února 2021, ve znění doplnění, aby jeho insolvenční správce (Burián & Penka, insolvence, v. o. s.) byl zproštěn funkce (bod I. výroku), jakož i návrh dlužníka ze dne 1. března 2021, ve znění doplnění, na odvolání věřitelského výboru (bod II. výroku). 2. Usnesením ze dne 23. září 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud zamítl (další) návrh dlužníka ze dne 31. května 2021, ve znění doplnění, aby jeho insolvenční správce byl zproštěn funkce. 3. Insolvenční soud v usneseních vyšel z následujícího stavu insolvenčního řízení (jak plyne i z insolvenčního rejstříku): [1] Usnesením ze dne 27. listopadu 2019, č. j. KSOL 20 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivana Návratu. [2] Věřitelé odvolali ustanoveného insolvenčního správce na schůzi věřitelů konané dne 27. srpna 2020 (B-127) postupem podle § 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovili nového insolvenčního správce Burián & Penka, insolvence, v. o. s.; usnesení schůze věřitelů potvrdil insolvenční soud podle § 29 odst. 2 insolvenčního zákona. [3] Podáním ze dne 18. února 2021, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (B-164), a ze dne 31. května 2021, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 1. června 2021 (B-219), dlužník navrhl zproštění insolvenčního správce, oba návrhy dále doplňoval. Hlavní (zásadní) námitkou dlužníka je postup insolvenčního správce při zpeněžení obchodního podílu dlužníka ve společnosti C. (dále jen „obchodní podíl“ a „společnost C“). Další námitky dlužníka vůči insolvenčnímu správci se týkají propojenosti osob zúčastněných na řízení, postupu insolvenčního správce při vymáhání pohledávky za společností C, zvýhodnění věřitele M. (dále jen „věřitel M“), nezakládání listin do soudního spisu a neplnění povinností insolvenčního správce ve vztahu k obchodnímu rejstříku. 4. Insolvenční soud vycházeje v obou usneseních z ustanovení § 29, § 32, § 36, § 53 odst. 2, § 58, § 60 odst. 1, § 63 odst. 3, § 140, § 225 odst. 4, § 226 odst. 5, § 283 odst. 2 a 4, § 286 odst. 1 písm. d/ a odst. 2 a § 289a odst. 2 insolvenčního zákona, z ustanovení § 21 odst. 3, § 36 odst. 2, § 206 odst. 3 a 4 a § 214 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], z ustanovení § 12 vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce (dále jen „vyhláška“), z ustanovení § 338ma odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 5. Nedojde-li ke zpeněžení obchodního podílu společníka ve lhůtě do 6 měsíců od prohlášení konkursu na majetek společníka, nastávají obdobné účinky jako při vystoupení společníka ze společnosti. Jestliže insolvenční správce za této situace přistoupil ke zpeněžení obchodního podílu tak, aby byla zachována stanovená šestiměsíční lhůta, nelze jeho postup označit za nesprávný či dokonce nezákonný. Insolvenčnímu správci tudíž nic nebránilo, aby ke zpeněžení obchodního podílu přistoupil již po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a konání první schůze věřitelů, neboť smyslem konkursu je poměrné uspokojení věřitelů dlužníka z výtěžku zpeněžení jeho majetku. 6. Nejnižší podání určené při dražbě obchodního podílu částkou 630 000 Kč není zjevně neodpovídající či odporující učiněným skutkovým zjištěním. Nelze se naopak ztotožnit s dlužníkem tvrzenou hodnotou obchodního podílu ve výši 31 115 000 Kč, neboť závěry znaleckého posudku Ústavu oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava ze dne 8. června 2020, č. ÚOM 285-4/2020 B, byly „relevantním způsobem“ zpochybněny. 7. Insolvenční správce nepochybil, jestliže zpeněžil obchodní podíl po podání žaloby na vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky; probíhající incidenční spor tvoří překážku zpeněžení pouze u toho majetku, který by mohl být přikázán manželu dlužníka. Obchodní podíl však může být v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán jen tomu z manželů, který je společníkem (tj. dlužníku). 8. Dražba obchodního podílu proběhla v souladu s exekučním řádem; námitky dlužníka o nestandardním způsobu zpeněžení nejsou důvodné. 9. Námitka propojenosti insolvenčního správce s věřiteli zůstala v rovině pouhého tvrzení. Je běžné, že věřitelé i insolvenční správci se v jednotlivých insolvenčních řízeních vyskytují opakovaně; samotná skutečnost, že insolvenční správce vykonával funkci insolvenčního správce i v jiném insolvenčním řízení, v němž vystupuje coby účastník řízení stejný věřitel jako v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, nemůže být důvodem pro zproštění insolvenčního správce ani pro závěr o jeho podjatosti. 10. Ohledně námitky týkající se vymáhání pohledávky za společností C nelze souhlasit s tvrzením dlužníka, že přístup insolvenčního správce je „laxní“. Dlužník sám ničeho pro vymožení pohledávky neučinil, neposkytl insolvenčnímu správci řádně součinnost při doložení podkladů a tuto pohledávku v řádech milionů korun, kterou považuje za nepochybnou, „opomněl“ uvést v seznamech majetku, které v insolvenčním řízení předkládal a o nichž výslovně prohlašoval, že jsou úplné a správné. 11. Co do tvrzeného zvýhodnění věřitele M lze konstatovat, že insolvenční správce není oprávněn rozhodovat o tom, zda společnost C něčeho vyplatí věřiteli M. 12. Námitka, že insolvenční správce nezakládá listiny do soudního spisu, není opodstatněná. Insolvenční správce není povinen zakládat do soudního spisu veškeré listiny, které má k dispozici. Námitka, že insolvenční správce neplní své povinnosti vůči obchodnímu rejstříku, není relevantní, neboť nesouvisí s insolvenčním řízením. 13. Insolvenční soud tudíž uzavřel, že insolvenční správce své povinnosti plní, řádně a včas reaguje na výzvy insolvenčního soudu, řídí se jeho pokyny, podává pravidelně zprávy o průběhu insolvenčního řízení a v jeho postupu nelze shledat porušení jeho povinností, natož takové intenzity, které by bylo důvodem pro jeho zproštění funkce. Stejně tak nelze dospět k závěru, že věřitelský výbor porušuje své povinnosti. 14. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. července 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. dubna 2021, č. j. KSOL 20 INS XY. 15. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. září 2021, č. j. KSOL 20 INS XY. 16. Odvolací soud v obou usneseních vyšel z ustanovení § 7, § 32 odst. 1, § 36, § 63 odst. 3, § 225 odst. 4 a § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, z ustanovení § 132 z. o. k., z ustanovení § 33 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, a z ustanovení § 12 vyhlášky a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 17. Obchodní podíl představuje účast společníka v obchodní společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti, přičemž hodnota podílu se mění podle výsledků hospodaření společnosti a je závislá (s přihlédnutím k rozsahu práv a povinností společníka) na hodnotě čistého obchodního majetku společnosti. Námitka dlužníka zpochybňující způsob zpeněžení je mylná a zjednodušující, neboť nelze zohlednit pouze zisk společnosti. 18. Ve způsobu a rozsahu informací zveřejňovaných insolvenčním správcem, respektive poskytov