29 NSCR 85/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 78 INS 8189/2021 29 NSČR 85/2023-A-111 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Cihelna Entertainment Complex s. r. o., se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26 70 85 82, o insolvenčním návrhu věřitele Immovision Praha s. r. o., se sídlem v Praze 1, Panská 7/890, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 07 79 49, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, PSČ 586 01, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 8189/2021, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Romanem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Široká 36/5, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2023, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021, 4 VSPH 560/2023-A-104, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. dubna 2023, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021-A-84, ve znění (opravného) usnesení ze dne 27. dubna 2023, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021-A-86, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (Cihelna Entertainment Complex s. r. o.) [výrok I.], prohlásil konkurs na jeho majetek (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jiřího Prokopa (výrok III.) a určil, že jde o konkurs nepatrný (výrok IV.). Přitom šlo o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu v insolvenční věci dlužníka, když usnesení ze dne 1. března 2022, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021-A-35, jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh věřitele Immovision Praha s. r. o. (dále jen „věřitel I“), zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. května 2022, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021, 4 VSPH 721/2022-A-48, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Insolvenčním návrhem ze dne 30. dubna 2021 se věřitel I domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. 2) Věřitel I osvědčil existenci své pohledávky za dlužníkem ve výši 707.742,92 Kč (23.345,95 EUR), splatné 1. dubna 2020, vyúčtované fakturou č. 20100030 (vystavenou 1. dubna 2020) za „nájemné“ za měsíce duben až červen 2020 [dle podnájemní smlouvy ze dne 19. prosince 2002 uzavřené mezi věřitelem I a dlužníkem, ve znění dodatku – předmět nájmu nebytové prostory „H. c.“ (dále jen „nemovitost“), jejichž vlastníkem je hlavní město Praha]. Podnájemní smlouva zanikla výpovědí ze strany věřitele I k 31. lednu 2021. 3) Věřitelé (K. D. a J. R.) nejsou dalšími věřiteli „pro potřeby insolvenčního návrhu“, když jim věřitel I postoupil pohledávky po zahájení insolvenčního řízení. Další věřitelé (KMV BEV CZ s. r. o. a J. H.) vzali po zahájení insolvenčního řízení přihlášky pohledávek zpět vzhledem k jejich zaplacení dlužníkem. Pohledávku dalšího (věřitelem I označeného) věřitele (XO foods s. r. o.) neměl insolvenční soud za osvědčenou; pohledávka věřitele C. I. P. A. spol. s. r. o. není splatná [viz dohoda o splátkovém kalendáři (A-77)]. Jde-li o pohledávky vymáhané v (označených) řízeních u Obvodního soudu pro Prahu 1: a) žalobce (Pražské služby a. s.) vzal žalobu zpět poté, kdy dlužník (tamní žalovaný) žalovanou částku uhradil, a b) žalobce (Winestore s. r. o.) a dlužník (tamní žalovaný) uzavřeli smír. Tito věřitelé nemají za dlužníkem pohledávky po splatnosti. 4) Do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil (následně) pohledávky z titulu neuhrazených kupních cen věřitel BACCHUS Vins & Champagnes a. s. (dále jen „věřitel B“) v celkové výši 104.728,- Kč, které jsou déle než tři měsíce po splatnosti. Tyto pohledávky byly osvědčeny fakturami, které jsou současně dodacími listy, z nichž plyne, že dlužník převzal zboží bez výhrad. 5) Dlužník k výzvě insolvenčního soudu nepředložil seznamy podle § 104 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). 6) Tvrzení dlužníka o tom, že má „další majetek v miliónových hodnotách“, spočívající v technickém zhodnocení nemovitosti, není významné, když vlastníkem nemovitosti je hlavní město Praha; v důsledku zhodnocení předmětu „nájmu“ tak nemůže mít dlužník vůči věřiteli I ani žádnou pohledávku. Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) a d) a odst. 3 insolvenčního zákona uzavřel, že dlužník má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (viz vyvratitelná domněnka neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky, které neplnil po dobu delší tří měsíců po splatnosti, a nesplnění povinnosti uložené insolvenčním soudem k předložení seznamů podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona); je tak v úpadku ve formě platební neschopnosti. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 24. července 2023, č. j. MSPH 78 INS 8189/2021, 4 VSPH 560/2023-A-104, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. dubna 2023 (ve znění usnesení ze dne 27. dubna 2023) v bodech I. až III. výroku; v části, v níž směřovalo proti bodu IV. výroku, odvolání odmítl. Za stavu, kdy insolvenční soud podal při jednání konaném dne 25. října 2022 (A-59) účastníkům nesprávné poučení o koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., na což si dlužník „stěžoval“ u odvolacího jednání konaného dne 24. července 2023, odvolací soud „veden vyšetřovací zásadou“ (částečně) zopakoval dokazování a provedl (i) nové důkazy k osvědčení úpadku dlužníka. Přitom dospěl k následujícím závěrům: a) Věřitel I osvědčil pohledávku za dlužníkem ve výši 707.742,92 Kč (a tím i věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu); navíc dlužník tuto pohledávku částečnou úhradou v minulosti uznal podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka nezanikla ani dlužníkem tvrzeným jednostranným zápočtem, jehož možnost vylučovala podnájemní smlouva. b) Věřitel B vzal 5. dubna 2023 zpět přihlášku pohledávky ve výši 104.728,- Kč; usnesením ze dne 14. dubna 2023 (P4-3) vzal insolvenční soud zpětvzetí přihlášky na vědomí a ukončil účast věřitele B v insolvenčním řízení. Proto insolvenční soud pochybil, když vycházel při posouzení úpadku dlužníka „z existence tohoto věřitele“. c) Mnohost věřitelů dlužníka se „bezpečně“ podává z přihlášek pohledávek věřitelů (P2 až P10), které nebyly vzaty zpět přede dnem vydání napadeného usnesení insolvenčního soudu. Konkrétně jde o věřitele: 1) VZP ČR [správně Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen „věřitel V“)] s pohledávkou na pojistném na všeobecném zdravotní pojištění ve výši 11.008,- Kč, splatnou 12. dubna 2023 (P5-1), 2) ČSSZ [správně Českou republiku – Českou správu sociálního zabezpečení (dále jen „věřitel Č“)] s pohledávkou na pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve výši 100.898,- Kč (včetně příslušenství), dílem (v rozsahu částky 63.994,- Kč) splatnou dne 12. srpna 2020 a vykonatelnou (P7-1); 3) Plzeňský prazdroj a. s. s podmíněnou nesplatnou pohledávkou ve výši 99.982,- Kč a s pohledávkou ve výši 31.342,- Kč, splatnou 12. dubna 2023 (P8-1); 4) Wickr Group a. s. (dále jen „věřitel W“) s nesplatnou pohledávkou z postoupených zápůjček ve výši 29,5 miliónů Kč (P9-1) a 5) KAMPA PARK s. r. o. (dále jen „věřitel K“) s nesplatnými pohledávkami z titulu placení finančních závazků a dluhů dlužníka v celkové výši 9.717.873,07 Kč (P10-1). Na takto zjištěnou mnohost věřitelů, jejichž existence vyšla najevo až po vydání napadeného usnesení insolvenčního soudu, nemá žádný vliv ani výsledek přezkumného jednání, na němž dlužník společně s insolvenčním správcem shodně popřeli pohledávky věřitele V a věřitele Č, s tím, že byly údajně zaplaceny (kdy se tak stalo, však dlužník ničím neosvědčil), a insolvenční správce uznal a dlužník „z opatrnosti“ popřel pohledávku věřitele Plzeňský prazdroj a. s., ani to, že dosud nebyly přezkoumány pohledávky věřitelů W a K. d) Dlužník byl insolvenčním soudem řádně vyzván [výzvou ze dne 3. května 2021 (A-8)], aby (mimo jiné) předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců. Skutečnost, že tuto povinnost řádně nesplnil, jde k jeho tíži. Naopak okolnost, že insolvenční návrh byl původně zamítnut, je v tomto směru nevýznamná; dlužníku totiž po dobu takřka dvou let nic nebránilo, aby výzvě vyhověl. Na tomto základě odvolací soud ‒ vycházeje z § 3, § 104 odst. 1, § 136 odst. 1, § 141 odst. 1 a § 143 odst. 3 insolvenčního zákona ‒ uzavřel, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když měl k datu vydání napadeného usnesení více věřitelů (věřitele I a věřitele Č) s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které není schopen (po dobu tří let) plnit. V odvolacím řízení dále vyšlo najevo, že dlužník je v úpadku i ve formě předlužení, jelikož souhrn všech jeho splatných a nesplatných závazků činí přes 43 miliónů Kč, což zjevně převyšuje (i) ničím nedoloženou hodnotu jeho majetku [vykazovaného dlužníkem jen na 21,8 miliónů Kč (A-76)]. Úpadek dlužníka v obou jeho formách (platební neschopnost a předlužení) potvrzuje též (poslední, byť nepodepsaná) účetní