29 NSCR 90/2020 – Nejvyšší soud

KSOS 36 INS XY 29 NSČR 90/2020-P-12-31 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o účasti na insolvenčním řízení, o dovolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2020, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2020, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, se mění takto: Odvolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2019, č. j. KSOS 36 INS XY, se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 20. listopadu 2019, č. j. KSOS 36 INS XY, zamítl návrh, kterým se Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „navrhovatel“) domáhala vstupu do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku (J. P.) namísto věřitele Komerční banky, a. s. (dále jen „věřitel K“), a to ohledně přihlášené pohledávky č. 12. 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 18 a § 183 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Návrh na vstup do řízení podle ustanovení § 18 insolvenčního zákona může podat toliko přihlášený věřitel. V projednávané věci podal dne 8. října 2018 (P12-5) návrh navrhovatel, tedy nikoli přihlášený věřitel. 4. Navrhovatel není oprávněn podat návrh na vstup do řízení ani podle ustanovení § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť není spoludlužníkem, ručitelem, či jinou osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku věřitele K za dlužníkem. 5. Účast věřitele K v insolvenčním řízení byla pravomocně ukončena usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. května 2018, č. j. KSOS 36 INS XY, tudíž zde není „probíhající řízení o pohledávce“, do něhož by bylo možné vstoupit. 6. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. února 2020, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 18, § 168, § 169, § 183 a § 184 insolvenčního zákona, z ustanovení § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. b/, § 4, § 5, § 16 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), z ustanovení § 32 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, z ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a z ustanovení § 1876 odst. 2 a § 1937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 8. Věřitel K přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku č. 12 ve výši jistiny 190 346,72 Kč z titulu „nevyplaceného výtěžku exekuce prodejem nemovitých věcí“ vedené dlužníkem coby soudním exekutorem pod sp. zn. 068 EX 01831/11. 9. Věřitel K „uplatnil náhradu škody“ vůči navrhovateli a dne 18. dubna 2018 obdržel od navrhovatele „škodu“ ve výši 190 346,72 Kč, vzal poté přihlášku pohledávky zpět a jeho účast v insolvenčním řízení byla ukončena usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. května 2018, které nabylo právní moci 21. června 2018. 10. Osobami, které jsou samostatně legitimovány k podání návrhu na vstup do řízení podle ustanovení § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, jsou osoby, které svým majetkem zajišťují věřitelovu pohledávku za dlužníkem, osoby, které věřiteli odpovídají za splnění dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem, anebo osoby, které ručí za plnění dluhu dlužníkem. 11. Odpovědnost státu za škodu, kterou způsobil soudní exekutor nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, a odpovědnost soudního exekutora za škodu, kterou způsobil nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, stojí nezávisle vedle sebe. Navrhovatel (stát) a dlužník (soudní exekutor) tudíž nejsou v postavení solidárních dlužníků. Navrhovatel rovněž není osobou, která ručí za splnění dluhu dlužníkem. Z žádného zákonného ustanovení přitom nelze dovodit, že stát svým majetkem zajišťuje pohledávku poškozeného. Navrhovatel tudíž není osobou samostatně legitimovanou k podání návrhu na vstup do řízení. 12. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu „dosud nebyla vyřešena a zároveň ji insolvenční soudy vykládají odlišně“. Dovolatel namítá (posuzováno podle obsahu dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel uvádí, že v jeho postavení ve vztahu k dlužníku dochází ke kombinaci znaků solidárního dlužníka a ručitele a je tudíž oprávněn k podání návrhu na vstup do řízení podle ustanovení § 183 odst. 3 insolvenčního zákona. Znak solidarity spatřuje v tom, že věřitel K mohl zvolit, zda bude uplatňovat nárok na náhradu škody po státu (dovolateli) či po soudním exekutorovi (dlužníku), přičemž uplatnil-li nárok na náhradu škody po státu, vznikl státu regresní nárok ve smyslu ustanovení § 16 zákona č. 82/1998 Sb. Znak ručitelství shledává v tom, že „při úspěšném uplatnění nároku vůči oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé v rozsahu poskytnutého plnění“. 14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 15. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení jeho přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., neboť ohledně právní otázky dovolatelem předestřené se jedná o věc dovolacím soudem doposud neřešenou. 16. U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 17. Odvolací soud věcně přezkoumal rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu navrhovatele ze dne 8. října 2018 na vstup do insolvenčního řízení namísto věřitele K. 18. V rozsudku ze dne 30. listopadu 2017, sp. zn. 29 Cdo 5504/2015, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení je účastenství vymezeno v ustanovení § 14 insolvenčního zákona. Samostatnou úpravu pak obsahuje i procesní nástupnictví v případě, kdy dochází k singulární sukcesi, a to v ustanovení § 18 insolvenčního zákona. S ohledem na komplexní úpravu procesního nástupnictví je postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. v insolvenčním řízení vyloučen [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2009, uveřejněné pod číslem 109/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)]. 19. Ustanovení § 183 odst. 3 věty druhé části věty za středníkem insolvenčního zákona pak legitimuje k podání návrhu na vstup do řízení ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 insolvenčního zákona též osoby, které zjednodušeně řečeno tvrdí, že dosavadnímu věřiteli zaplatily dlužníkův dluh (nebo jeho část) a od kterých může věřitel požadovat plnění podle ustanovení § 183 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon konkrétně v ustanovení § 183 odst. 1 a 2 vymezuje, že jde o: [1] osoby, které svým majetkem zajišťují věřitelovu pohledávku za dlužníkem, nebo [2] osoby, které věřiteli odpovídají za splnění dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem, anebo [3] osoby, které ručí za plnění dluhu dlužníkem, a to vždy za předpokladu, že v průběhu insolvenčního řízení splnily (zcela nebo zčásti uspokojily) pohledávku přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda samy předtím přihlásily pohledávku z titulu takového (předpokládaného) plnění do insolvenčního řízení jako podmíněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 103/2018). 20. Tato pozitivně a výslovně formulovaná odchylka od rež