29 NSCR 91/2019 – Nejvyšší soud

KSHK 42 INS XY 29 NSČR 91/2019-B-138 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka V. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání T. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 533 33, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2019, č. j. KSHK 42 INS XY, 2 VSPH XY, t a k t o: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. KSHK 42 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) uložil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka V. H., vyplatit výtěžek zpeněžení ve výši 3.252.750 Kč, určený k vydání zajištěnému věřiteli FUP Pardubice s. r. o. (dále jen „zajištěný věřitel F“) podzástavnímu věřiteli T. P. (dále jen „T. P.“). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 1390 a § 1393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že poté, kdy přihlášený zajištěný věřitel F [respektive jeho právní předchůdce společnost M. (dále jen „společnost M“)] dal na základě podzástavní smlouvy ze dne 22. března 2016 (dále též jen „podzástavní smlouva“) v průběhu insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku do zástavy T. P. [k zajištění již splatné pohledávky T. P. vůči O. K. (dále jen „O. K.“)], má T. P. jako podzástavní věřitel právo na vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 3.252.750 Kč místo zajištěného věřitele F (podzástavce). 3. K odvolání zajištěného věřitele F Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. KSHK 42 INS XY, 2 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že souhlasil s tím, aby insolvenční správce vydal předmětný výtěžek zpeněžení zajištění (3.252.750 Kč) zajištěnému věřiteli F. 4. Odvolací soud ̶ vycházeje z ustanovení § 2 písm. g/, § 109 odst. 1 písm. b/, 4 a 5, § 165, § 166, § 167, § 174 odst. 2, § 298 a § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, jakož i z ustanovení § 1390 až § 1394 o. z. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 5. Podzástavní právo je specifickým případem zajištění pohledávky, kdy zástavce zastavuje pohledávku, kterou má vůči svému dlužníku a která sama je zajištěná zástavním právem. Podzástavní právo tedy vychází ze zástavního práva, pročež má v systematice občanského zákoníku stejné zařazení jako právo zástavní. Jde o věcné právo k věci cizí (k podzástavě, která není ve vlastnictví osoby, jíž svědčí podzástavní právo), které má (stejně jako zástavní právo) akcesorickou povahu. 6. Prvotním titulem pro vznik podzástavního práva je smlouva, jejímiž stranami jsou podzástavní věřitel a podzástavce a jejímž předmětem (zástavou) je pohledávka podzástavce vůči jeho obligačnímu dlužníku (poddlužníku) zajištěná zástavním právem. Zastavením této podzástavcovy pohledávky (fakticky prostřednictvím této zástavy) vznikne současně ex lege podzástavní právo k podzástavě ve prospěch podzástavního věřitele (§ 1393 o. z.), aniž by k němu musel dávat souhlas vlastník podzástavy (ať již je poddlužníkem nebo jen zástavním dlužníkem). 7. Je-li podzástavou věc, k níž vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav nebo do zvláštního veřejného seznamu, pak vůči vlastníku zástavy (tj. původnímu zástavnímu dlužníku), nastávají účinky podzástavního práva až jeho zápisem do uvedeného seznamu; v ostatních případech se tak stane doručením oznámení o vzniku podzástavního práva (§ 1391 o. z.). 8. Podzástavní věřitel se po splatnosti pohledávky zajištěné zástavou zajištěné pohledávky podzástavce může nadále domáhat jejího uspokojení vůči obligačnímu dlužníku nebo může zvolit uspokojení ze zástavy, tedy ze zastavené pohledávky (což zakládá vztah podzástavního věřitele k poddlužníku), anebo může (ve smyslu § 1393 o. z.) uplatnit právo na uspokojení z podzástavy vůči podzástavnímu dlužníku (vlastníku podzástavy). 9. Záměrem smluvních stran podzástavní smlouvy bylo uzavřít smlouvu v režimu § 1390 a násl. o. z., s tím, že k zajištění pohledávky podzástavního věřitele (T. P.) vůči O. K. dal podzástavce (společnost M) věřiteli T. P do zástavy svou pohledávku za dlužníkem (zajištěnou zástavním právem k nemovitostem). 10. T. P. jako podzástavní věřitel (a potud zajištěný věřitel ve smyslu ustanovení § 2 písm. g/ insolvenčního zákona) uplatnil právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku dlužníka náležejícího do majetkové podstaty. Takové právo však lze (poté, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) nově nabýt a v insolvenčním řízení uplatnit (řádnou a včasnou přihláškou pohledávky) jen za podmínek určených ustanovením § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, tedy (s výjimkou případů popsaných v ustanovení § 41 a § 167 odst. 2 insolvenčního zákona), jen tehdy, vzniklo-li předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč.; usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 11. Jakkoli nic nebránilo tomu, aby poté, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka (24. června 2015), dal věřitel M podzástavní smlouvou svoji přihlášenou zajištěnou pohledávku do zástavy podzástavnímu věřiteli T. P., nenabyl tím T. P. (vzhledem k ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) právo na uspokojení z podzástavy, když podzástavní právo získal až po zahájení insolvenčního řízení a po uplynutí propadné lhůty k přihlášení pohledávek (po 7. září 2015). Z ustanovení § 166 insolvenčního zákona přitom plyne, že i ten zajištěný věřitel, jehož pohledávka zajištěná majetkem dlužníka směřuje vůči třetí osobě, a který chce dosáhnout uspokojení z tohoto zajištění, takový nárok musí uplatnit řádnou a včasnou přihláškou pohledávky, v níž se zajištění (práva na uspokojení z něj) dovolá. 12. Proti usnesení odvolacího soudu podal T. P. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně právní otázky (ne)možnosti uspokojení pohledávky podzástavního věřitele v insolvenčním řízení. 12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištění udělí jemu. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel akcentuje, že se oprávněně domáhal vyplacení výtěžku zpeněžení zajištění místo zajištěného věřitele F, když uplatněný postup představuje toliko změnu platebního místa. Plnění na pohledávku zajištěného věřitele, řádně přihlášeného do insolvenčního řízení, bude ve prospěch tohoto zajištěného věřitele vyplaceno přímo podzástavnímu věřiteli, a to s respektem ke skutečnosti, že uvedená pohledávka byla zastavena ve prospěch podzástavního věřitele. Přitom aplikaci ustanovení § 1337 o. z. nemá za omezenou ani žádným ustanovením insolvenčního zákona, s tím, že postavení zástavního dlužníka je chráněno povinností „zástavního“ věřitele vydat případný přeplatek. Míní, že jím prosazovaný postup nemá žádný přímý dopad do poměrů dlužníka či věřitelů a fakticky nezasahuje ani do postavení zajištěného věřitele F, který by byl stejně povinen vydat mu plnění. Potud poukazuje i na to, že původní zajištěný věřitel (společnost M) zastavil pohledávku v jeho prospěch dobrovolně. 14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 15. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem dosud neřešenou. 16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 17. Právní posouzení věci je obecně nespráv