29 Odo 102/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 102/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2006 Spisová značka:29 Odo 102/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.102.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 102/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce P. B., proti žalovanému Ing. J. B., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 236/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2004, č. j. 14 Co 53/2003-100, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.075,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného JUDr. H.A. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 17.10.2002, č. j. 6 C 236/2000-81, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí - stavby občanské vybavenosti č. p. 3610, na pozemku zastavěná plocha parcelní číslo 4854 a zastavěné plochy parcelní číslo 4854, zapsaných na listu vlastnictví číslo 5242 pro katastrální území a obec P. u Katastrálního úřadu v P. a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.450,- Kč. Soud dospěl k závěru, že podmínka naléhavosti právního zájmu ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) je splněna, neboť rozhodnutím lze dosáhnout shody mezi žalobcovým tvrzením o jeho výlučném vlastnictví k uvedeným nemovitostem a zápisem v katastru nemovitosti, kde jsou uváděni oba účastníci jako podíloví spoluvlastníci. Vycházel ze zjištění, že žalobce nabyl vlastnictví nemovitostí dražbou podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na právnické nebo fyzické osoby, a jako výlučný vydražitel byl uveden v dražebních listinách, tj. v protokolu o průběhu dražby a v potvrzení o dražbě. Žalovaný byl do uvedených listin připsán až dodatečně. Vyslovil názor, že rozhodující jsou skutečnosti dané v době konání dražby (16. 3. 1991), kdy byl žalobci, který jednal sám za sebe, udělen příklep. Tento závěr nemůže podle soudu ovlivnit ani žalovaným tvrzená smlouva o konsorciu, která je neplatná, takže nemohla vést ke vzniku spoluvlastnických práv k nemovitostem. Bez ohledu na (ne)platnost této smlouvy nemůže být samo o sobě podstatné případné finanční přispění žalovaného na dražební jistotu a jeho účast v dalších právních úkonech, v nichž jsou oba účastníci deklarováni jako podíloví spoluvlastníci nemovitostí. Takové právní úkony nemohou být nabývacím titulem vedoucím ke vzniku spoluvlastnictví. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 6.155,- Kč. Odvolací soud poukázal na to, že z protokolu o veřejné dražbě ze dne 16. 3. 1991 (odůvodnění nesprávně zmiňuje rok 2001) bylo zjištěno, že za původní text, v němž byl jako vydražitel uveden žalobce, bylo dopsáno jméno žalovaného jako druhého vydražitele a tento text byl podepsán oběma účastníky, zástupci organizace, licitátorem, zástupcem komise a zástupcem města. Dopsání protokolu o veřejné dražbě o osobu žalovaného jako vydražitele bylo provedeno na základě zmocnění pracovnice Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci se souhlasem obou účastníků projeveným jejich podpisem na uvedeném protokolu. Je zřejmé, že účastníci jednali jako společníci dražby na základě ústní smlouvy. Žalovaný se fakticky účastnil dražby jako společník žalobce, který jej v průběhu licitace přijetím nejvyššího podání zastupoval. Tento závěr je v souladu se smlouvou o konsorciu a vyplývá i ze skutečnosti, že oba účastníci učinili nemovitosti předmětem zástavního práva a za tím účelem čestně prohlásili, že jsou jejich spoluvlastníky. Rovněž ve specifikaci podnikatelského záměru vystupovali účastníci jako spolumajitelé a v prohlášení ze dne 12. 5. 1992 oba uvedli, že nemovitosti jsou jejich majetkem rovným dílem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání s tím, že odvolací soud učinil o věci nesprávný právní závěr. Podle dovolatele bylo v řízení prokázáno, že dne 16. 3. 1991 byl udělen příklep pouze jemu. Právní řád pak nezná změnu vlastnictví tím, že budou doplňovány protokoly a potvrzení vztahující se k dražbě podle zákona č. 427/1990 Sb. Takové doplňování listin je právně irelevantní a nemůže založit spoluvlastnický vztah dalšího subjektu k vydražené nemovitosti. Pokud se žalovaný odvolává na smlouvu o konsorciu, jde o smlouvu neplatnou, neboť nebyl odstraněn rozpor v datu jejího uzavření a tehdejší konsorcium nebylo právnickou osobou. Záměr účastníků spočíval v tom, že budou dražit každý jednu provozovnu a vzájemně si budou při dražbách, zejména při zajištění úvěru, nápomocni. První prodejnu vydražil žalobce, při další dražbě byl žalovaný neúspěšný. Dovolatel dále namítá, že listiny sepsané po udělení příklepu, které vzal krajský soud za důkaz ve prospěch měnícího rozhodnutí, nemohou navodit právní stav, na jehož základě by se žalovaný mohl stát spoluvlastníkem vydražených nemovitostí. Prohlášení obsažené v dopisech dovolatelova zmocněnce, o tom, že jde o podílové spoluvlastnictví, bylo učiněno z nutnosti tvrdit určité skutečnosti vzhledem k aktuálním událostem a jednáním při rozpadu sdružení mezi účastníky, zejména pak proto, že dopisy koncipoval advokát, který měl za úkol řešit rozpad sdružení a jemuž nebyly detailně známy dřívější vztahy účastníků. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že byl žalovaným zmocněn k účasti na dražbě a že dražil i ve prospěch žalovaného; proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání zejména uvedl, že dovolatel nedefinuje, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci a která právní norma byla nesprávně vyložena. Poukázal též na nález Ústavního soudu uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 21, pod pořadovým číslem 17 (jde o nález ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. IV. ÚS 67/2000), který podle něj vyvrací dovolatelův názor, že by nemohla existovat dohoda o provedení dražby a z toho vyplývající vznik podílového spoluvlastnictví. Navrhl proto, aby dovolaní bylo jako zjevně bezdůvodné zamítnuto. V posuzované věci je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Rozdílnost právního závěru odvolacího soudu a soudu prvního stupně spočívá v řešení otázky, zda lze vydražit provozní jednotku ve veřejné dražbě, provedené v tzv. malé privatizaci podle zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s právními účinky nejen pro vydražitele, nýbrž i pro třetí osobu a zda na základě toho vznikne podílové spoluvlastnictví této další osoby s vydražitelem k vydražené provozní jednotce. Ze skutkových zjištění, učiněných oběma soudy, se podává, že předmětem dražby byla provozní jednotka podniku Potraviny B., závod P. a podniku Restaurace a jídelny P., a to restaurace a samoobsluha L. a O. v P. Podle protokolu č. 6/1991/701 o průběhu veřejné dražby konané dne 16. 3. 1991 vydražil tyto provozní jednotky spolu s pozemky žalobce. Okresní privatizační komise vydala podle § 12 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. a § 12 odst. 1 zákona č. 500/1990 Sb. potvrzení o tom, že vydražitelem uvedených provozních jednotek se stal žalobce. V tomto potvrzení bylo dodatečně uvedeno „potvrzení doplněno dozorcem dražby ze dne 16. 3. 1991, na základě zmocnění JUDr. E. H., ředitelkou odboru M. a P v přítomnosti J. N., člena OPK, neboť oba účastníci jednali jako plněprávní účastníci dražby na základě ústní smlouvy (nebyla předložena v den dražby písemně). Tuto skutečnost stvrzují jmenovaní svým podpisem.“ V kartě vydražovaných provozních jednotek byl jako vydražitel uveden žalobce s tím, že dne 15. 4. 1991 doplatil vydraženou cenu 3,157.000,- Kč. Ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb. přechází vlastnictví k věcem vydraženým ve veřejně dražbě na vydražitele příklepem licitátora. Při dražbě organi