29 Odo 1174/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 1174/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2004 Spisová značka:29 Odo 1174/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1174.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 11 předpisu č. 201/2002Sb. § 21a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 21a odst. 1 předpisu č. 320/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1174/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, územnímu pracovišti Ústí nad Labem, Mírové náměstí 36, Ústí nad Labem, PSČ 400 01, proti žalované Ing. M. Č., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 347.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 591/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2003, č.j. 29 Co 73/2003-86, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2003, č.j. 29 Co 73/2003-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 16. října 2002, č. j. 4 C 591/2001-67, zamítl žalobu, jíž se Česká republika - Okresní úřad v Lounech domáhala po žalované zaplacení částky 347.125,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 26.220,- Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely 22. října 1992 v souladu s ustanoveními § 536 a násl. obchodního zákoníku smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly dodávky interiérů do tří lékáren. Po uzavření smlouvy se její strany dohodly na tom, že bude realizována jen dodávka do dvou lékáren a že žalovaná vrátí nespotřebovanou část zálohy. Dále bylo smluveno, že žalovaná provede pro objednatele (právního předchůdce žalobkyně) podrobný rozpis fakturovaných položek, a v případě, že „jej neprovede“, se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 347.125,- Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že „v tomto případě uzavřeli účastníci takovouto nepojmenovanou smlouvu, která byla součástí jakési smlouvy o narovnání vzájemných vztahů účastníků poté, co došlo k dohodě v tom směru, že nebude realizována dodávka interiéru třetí lékárny podle smlouvy o dílo z 22. října 1992“. Předmětnou dohodu, která jako podmínku případného plnění ze strany žalované předpokládala „provedení podrobného popisu fakturovaných položek ve faktuře č. 194 ze dne 7. února 1994 a ve faktuře č. 1293 ze dne 4. listopadu 1993“ nepovažoval za určitou, když v ní není definováno, co to „podrobný rozpis“ je, a jakým způsobem by žalovaná měla tuto podmínku splnit. Neurčitost zmíněného ujednání má za následek, že nelze přezkoumat, zda žalovaná podmínku opravdu splnila či nikoli. Pokud žalovaná dopisem z 1. července 1994 zaslala právnímu předchůdci žalobkyně zdůvodnění a vysvětlení položek fakturovaných výše uvedenými fakturami, je tento její úkon nutno pokládat za splnění uzavřené dohody, a žalované tak povinnost vrátit žalobkyni žalovanou částku nevznikla. Krajský soud v Praze k odvolání podanému Okresním úřadem v Lounech rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěrům od soudu prvního stupně odlišným. Odvolací soud v prvé řadě „vzal na vědomí, že zákonem č. 320/2000 Sb. došlo k ukončení činnosti okresních úřadů ke dni 31. prosince 2002, kdy s účinností od 1. ledna 2003 pohledávky okresních úřadů spravuje a nakládá s nimi Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových“ (dále též jen „Úřad“). Odvolací soud proto v odvolacím řízení jednal s Úřadem, byť jako „žalobce“ (pravděpodobně v důsledku chyby v psaní) v rozsudku ze dne 4. června 2003, č.j. 9 Co 73/2003-86, označil „Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových“. Dále odvolací soud zdůraznil, že vyšel z důkazů provedených před soudem prvního stupně, přičemž při jednání opakoval důkaz smlouvou o dílo ze dne 22. října 1992, ve znění dodatku ze dne 11. ledna 1993, fakturami č. 1293 a č. 194, dohodou o vypořádání ze dne 19. května 1994, dopisem žalované ze dne 1. července 1994 s přílohovou fakturou č. 62/a, záznamy z jednání ze dne 25. dubna 1994, 14. a 25. července 1994 jakož i dopisem ze dne 21. července 1994. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena 22. října 1992 smlouva o dílo podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku, kterou se žalovaná jako zhotovitelka zavázala dodat interiér lékárny v L., Ž. a P. podle architektonického návrhu Ing. arch. F., s termínem dodávky do 31. března 1993. „Účastníci při jednání dne 25. dubna 1994 prohlásili za nesporné, že výše uvedená smlouva o dílo byla ze strany žalobce zrušena ke dni 13. ledna 1994 a k tomuto dni došlo k výpovědi předmětné smlouvy“. Následně 19. května 1994 „účastníci“ uzavřeli dohodu o vypořádání nároků ze smlouvy o dílo, v níž se žalovaná v bodě III. zavázala ve lhůtě nejpozději do 5. července 1994 provést podrobný rozpis fakturovaných položek ve faktuře č. 194 ze dne 7. února 1994 (lékárna P.) a č. 1293 ze dne 4. listopadu 1993 (lékárna Ž.), které se týkaly v obou případech položek - výrobních nákladů mobiliáře interiéru, technické přípravy a zaměření, autorského honoráře návrhů a technických konzultací. V případě, že rozpis položek v uvedené lhůtě neprovede, se žalovaná zavázala vrátit „žalobci“ částku 347.125,- Kč do deseti dní po uplynutí sjednané lhůty. Vycházeje z toho, že ke dni 13. ledna 1994 „došlo ze strany žalobce k výpovědi - odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 22. října 1994“, odvolací soud akcentoval, že odstoupením od smlouvy zanikla všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy (s výjimkami upravenými ustanovením § 351 odst. 1 obchodního zákoníku). Pokud jde o vypořádání vzájemných nároků ze smlouvy o dílo, odvolací soud sice odkázal na ustanovení § 351 odst. 2 obchodního zákoníku, nicméně za rozhodující považoval, že za účelem vypořádání vzájemných nároků ze smlouvy o dílo byla mezi „účastníky“ uzavřena dne 19. května 1994 dohoda, s výše uvedeným obsahem. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že závazek žalované v této dohodě o vypořádání není jednoznačně určen a že nelze tedy přezkoumat, zda žalovaná podmínku dle této dohody splnila či nikoli. V případě termínu „podrobný rozpis fakturovaných položek“ je nutno - dle odvolacího soudu - tento posoudit v kontextu se spornými vyfakturovanými položkami, kdy tyto byly ve fakturách označeny toliko celkovou sumou. Poskytl-li objednatel žalované (zhotovitelce) zálohu na cenu díla (poskytnutí zálohy ve výši 4,5 milionů Kč nebylo sporné), je také oprávněn po ní požadovat podrobný rozpis fakturovaných položek. Námitka žalované, že „tento termín“ je neurčitý, tudíž neobstojí, a to i vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná „má v obchodním rejstříku zapsán jako jeden z předmětů podnikání ekonomické poradenství“. Protože žalovaná svou povinnosti z dohody o vypořádání ze dne 19. května 1994 v požadovaném termínu, tj. do 5. července 1994, řádně nesplnila, vznikl „žalobci“ nárok požadovat vrácení částky 347.125,- Kč a to včetně příslušenství, které je tvořeno úrokem z prodlení účtovaným v sazbě 17% ve smyslu ustanovení § 369 odst. 1 a § 502 odst. 1 obchodního zákoníku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud „přiznal úroky z prodlení ve výši 17 %“, aniž by jakkoli zjišťoval oprávněnost tohoto požadavku i co do výše, a aniž by zjišťoval, v jaké výši se pohybov