29 Odo 455/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 455/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2004 Spisová značka:29 Odo 455/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.455.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 239 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 46 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb. § 47 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb. § 48 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 455/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně U. O. G., zastoupené, advokátkou, proti žalované B. – M., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cms 245/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. září 2002, č.j. 4 Cmo 744/2000-152, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 27. ledna 2000, č.j. 11 Cms 245/96-104, uložil žalované povinnost do třiceti dní od doručení rozsudku změnit své obchodní jméno tak, aby neobsahovalo pojem „B.“ ani jiný pojem s tímto zaměnitelný, s tím, že uplynutím uvedené lhůty je tento výrok rozsudku vykonatelný (výrok I.). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna do třiceti dnů od doručení tohoto rozsudku zdržet se označování svého zboží slovem „B.“ nebo slovem s ním zaměnitelným, a to jak na tomto zboží, tak i na obalech a všech souvisejících reklamních a jiných materiálech (výrok II.) a žalobkyni přiznal právo uveřejnit výroky tohoto rozsudku v období do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku na náklady žalované ve formě placeného inzerátu v denících H. n. a P., dále též v týdeníku P. B. J. v rozsahu maximálně formátu A6 (výrok III.). Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení a vrátil žalobkyni přeplatek soudního poplatku (výroky IV. a V.). Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. září 2002, č.j. 4 Cmo 744/2000-152, rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ve výrocích I. a II., pokud jimi byla uložena povinnost změnit obchodní jméno žalované tak, aby neobsahovalo pojem „B.“ a pokud jí byla uložena povinnost zdržet se označování svého zboží slovem „B.“, a dále ve výrocích III. a IV. potvrdil (první výrok). Ve zbývající napadené části výroků I. a II. tento rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá (druhý výrok). Dále odvolací soud proti svému rozhodnutí nepřipustil dovolání a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok). V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že soud prvního stupně z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, k nimž přiřadil i správné závěry právní. Odvolací soud měl za prokázáno, že žalobkyně byla zapsána „do obchodního rejstříku v Německu“ 25. dubna 1991 s označením firmy „W. – B. M.- f.“ (správně „W. – B. M.“) společnost s ručením omezeným (správně „G. m. b. H.“), a to s předmětem podnikání výroba strojů všeho druhu a obchod s nimi. Na „českém trhu“ výrobky žalobkyně prodává a propaguje nejméně od roku 1992 společnost C., spol. s r.o., s tím, že ve všech propagačních materiálech byla prezentována příslušnost žalobkyně ke skupině W. G. a výrazně vyznačeno označení „B.“, případně „B.“, a to ve spojení „stroje B., metoda B. či systém B.“. Žalovaná byla zapsána do obchodního rejstříku 14. září 1994 s obchodním jménem B. – M., spol. s r.o., s předmětem podnikání - tryskání - strojní tryskání kovových, betonových a jiných ploch, zprostředkovatelská činnost a obchodní činnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Dne 25. října 1994 žalovaná objednala u společnosti C., spol. s r.o., stroj pro opracování betonových ploch otryskáváním B. 1-10 včetně příslušenství a 14. listopadu 1994 s touto společností uzavřela i kupní smlouvu, jejímž předmětem byl výše uvedený stroj. Žalovaná následně v obchodním styku propagovala a nabízela „služby“ - strojní tryskání a v obchodním styku propagovala a nabízela i prodej svých výrobků s označením „B.“. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná již v době svého vzniku věděla, že na trhu v České republice jsou pod označením „B.“ nabízeny stroje a materiál používané k opracování různých druhů povrchů tryskáním, tedy k činnosti shodující se s jejím předmětem činnosti, a přesto pro označení své firmy zvolila slovní spojení „B. M.“, které si následně nechala zaregistrovat jako ochrannou známku a pod kterým nabízí a poskytuje své služby. Sporné označení (rozuměj označení „B.“) odvolací soud shledal způsobilým předmětem ochrany práva známkového i soutěžního, když jde o slovo uměle vytvořené, které nevypovídá o vlastnostech výrobků či služeb. Na základě důkazů provedených soudy obou stupňů, jež v odůvodnění rozsudku specifikuje, měl odvolací soud za prokázané, že v České republice se na „relevantním trhu“ pojem „B.“ stal příznačným pro žalobkyni jako její zvláštní označení a současně i zvláštní označení jejích výrobků - vysoce specializovaného zařízení na úpravu povrchů. Obchodní jméno žalované - pokračoval odvolací soud - je tak evidentně zaměnitelné svým dominujícím prvkem „B.“ s užívaným podnikovým označením pro žalobkyni příznačným (byť nechráněným jako ochranná známka) a rovněž evokuje příslušnost žalované ke skupině „W.“, když účastníci se střetávají svými činnostmi na trhu. Za rozhodující považoval časovou prioritu a fakticky užívané zvláštní označení žalobkyně, jež se tak prosadí proti „označení pozdějšímu, byť chráněnému“ (rozuměj dominující části obchodního jména žalované). Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná tím, že si zvolila obchodní jméno „B. – M.“, že si toto označení nechala zaregistrovat jako ochrannou známku a že pojem „B.“ uvádí na svých reklamních materiálech a internetových stránkách jako označení služby, kterou poskytuje, případně jako označení výrobku, který nabízí slovy „B. – T. M., S. B. M.“, se dopustila nekalé soutěže. Žalovaná tak totiž učinila v době, kdy na relevantním trhu, na němž se účastníci jako soutěžitelé střetávají, byla již nejméně dva roky účastna žalobkyně používající označení „B.“ jako zvláštní označení podniku a svého výrobku a toto označení pro ni bylo příznačné. Odvolací soud uzavřel, že ze strany žalované jde o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť vyvolává nebezpečí záměny žalobkyně a žalované ve smyslu ustanovení § 47 písm. a) a b) obchodního zákoníku a dále navozuje dojem propojenosti žalobkyně a žalované, čímž žalovaná parazituje na pověsti žalobkyně (§ 48 obchodního zákoníku). Nabídka stroje „P. - K1 - V1 pod označením B. – T. M. S. B. M.“ je způsobilá vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že tento stroj pochází od žalobkyně a jedná se tak též o naplnění skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 obchodního zákoníku. Jelikož všechna uvedená jednání žalované jsou objektivně způsobilá přivodit žalobkyni újmu, a to nejen majetkovou (odlivem zákazníků), ale zejména též jinou újmu na její dobré pověsti, je zároveň naplněna skutková podstata generální klauzule vymezující jednání nekalé soutěže podle ustanovení § 44 odst. 1 obchodního zákoníku. Ve vztahu k přiznanému právu na uveřejnění výroku rozsudku odvolací soud zdůraznil, že v daném případě bude naplněn účel tohoto institutu podle ustanovení § 55 odst. 2 obchodního zákoníku již pouhým uveřejněním výroků, neboť tyto mají dostatečnou vypovídací schopnost o nekalosoutěžním jednání žalované. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, s výjimkou části výroku, jíž byly uložené povinnosti vztaženy nejen k samotnému pojmu „B.“, ale též k „pojmu jinému, s tímto zaměnitelnému“, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu, vyjma výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti změněn a žaloba zamítnuta, podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 24