29 Odo 652/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 652/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2006 Spisová značka:29 Odo 652/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.652.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 333/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 652/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. M., proti žalovaným 1) J. K., a 2) M. K., o zaplacení 168.297,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 455/2002, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2004, č. j. 22 Co 2869/2003-209, takto: I. Dovolání se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.512,50,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky žalobce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 29.9.2003, č. j. 2 C 455/2002-185, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci částku 168.297,- Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 168 297,- Kč s příslušenstvím po druhém žalovaném, žalobu zamítl (výrok II.), uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení v částce 99.839,- Kč (výrok III.), žalobci uložil zaplatit druhému žalovanému náklady řízení v částce 57.548,75 Kč (výrok IV.) a prvnímu žalovanému uložil zaplatit náklady České republiky v částce 562,10 Kč (výrok V.), přičemž splatnost částek uvedených ve výrocích II. až V. stanovil do 3 dnů od právní moci rozsudku. Tomuto rozsudku předcházel rozsudek ze dne 31.3.2003, č. j. 2 C 455/2002-72, kterým soud prvního stupně žalobě vyhověl tak, že povinnost obou žalovaných k zaplacení předmětné částky stanovil společně a nerozdílně, tento rozsudek však byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.7.2003, č. j. 22 Co 1465/2003-102, proto, že soudem prvního stupně nebyl proveden důkaz smlouvou o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně řízení doplnil a učinil zjištění, že K. b., a. s., pobočka S. jako věřitelka uzavřela dne 11.12.1995 s dlužnicí - veřejnou obchodní společností L. se sídlem v Ž. R. smlouvu o úvěru reg. č. 4792/95 č. j. 5552/95, na základě které poskytla dlužnici úvěr ve výši l,000.000,- Kč. V té době byli společníky jmenované veřejné obchodní společnosti oba žalovaní a tehdejší manželka žalobce J. M. Současně téhož dne uzavřela věřitelka s vlastníky nemovitostí, zapsaných na LV 305 kat. území H., J. M., který vlastnil tyto nemovitosti v rozsahu id. l/2 k celku a J. M., tehdejší manželkou žalobce, která spolu s manželem vlastnila v rámci společného jmění manželů id. 1/2 k celku, zástavní smlouvu. Oba žalovaní ze společnosti L., v. o. s. Ž. R. vystoupili s účinnosti k 8.7.1998. První žalovaný pak dne 14.1.1999 jako postupník uzavřel s K. b., a. s., pobočka S. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převzal pohledávku vůči dlužnici L., v. o. s. Ž. R. ve výši 336.594,20 Kč. Dne 8.11.2000 oznámil žalobci JUDr. Z. K., že první žalovaný s ním uzavřel smlouvu o nedobrovolné dražbě zastavených nemovitostí. Dne 11.2.2000 bylo upuštěno od této dražby na základě žádosti žalobce doložené dokladem o splnění závazku zajištěného zástavním právem. Žalobce poté přípisem ze dne 11.4.2002 vyzval společnost L., v. o. s. Ž. R. k zaplacení částky 336.594,20 Kč. V té době bylo již manželství žalobce s J. M. rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. 9 C 15/95-28, který nabyl právní moci dne 11.6.1998. Bývalí manželé si při vypořádání společného jmění manželů ujednali, že J. M. uhradí pohledávku J. K. částkou 336.594,20 Kč a že vůči bývalé manželce J. K. a jejímu manželovi J. K. se vzdá práva na úhradu této částky. První žalovaný potvrdil, že částku 336.600,- Kč obdržel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi K. b., a. s., pobočka S. jako postupitelkou a J. K. jako postupníkem dne 14.1.1999 je absolutně neplatná, protože svými účinky odporuje účelu a smyslu takové smlouvy. První žalovaný tím, že zbytek úvěru zaplatil, způsobil zánik závazku splněním a platil jej z pozice ručitele. Z absolutně neplatného právního úkonu nevznikne žádné právo ani povinnost a hledí se na něj tak, jako by nebyl učiněn. První žalovaný nebyl v pozici věřitele a žalobce mu zaplatil částku 336.600,- Kč bez právního důvodu; pokud tedy žalobce požadoval po prvním žalovaném zaplacení částky 168.297,- Kč, je jeho nárok po právu. Námitku promlčení závazku z bezdůvodného obohacení vznesenou žalovanými neshledal soud prvního stupně důvodnou s poukazem na to, že neuplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba. Nedůvodnou shledal také žalobu, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 168 237,- Kč s příslušenstvím po druhém žalovaném s odůvodněním, že tento žalovaný od žalobce žádnou částku nepřijal. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl o odvolání všech účastníků (žalobcovo odvolání směřovalo do výroku o náhradě nákladů řízení, odvolání obou žalovaných do věci samé) rozsudkem ze dne 15.1.2004, č. j. 22 Co 2869/2003-209, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 168.297,- Kč s příslušenstvím, ve výroku III. a IV. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výroku V. o náhradě nákladů státu, potvrdil, odvolací řízení ve vztahu k výroku II. o zamítnutí žaloby směřující proti druhému žalovanému zastavil na základě zpětvzetí odvolání a dále rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči druhému žalovanému a že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 30.878,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dovodil, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, správné jsou i jeho právní závěry o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky a o bezdůvodném obohacení prvního žalovaného. Odkázal na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že jakkoliv je zřejmé, že první žalovaný neměl počátkem roku 1999 důvod jednat s K. b., a. s. z jiné pozice než z pozice ručitele ve smyslu § 87 odst. 2 obchodního zákoníku (dále „obch. zák.“) (dnem 8.7.1998 přestal být společníkem a tedy i statutárním zástupcem společnosti L., v. o. s. Ž. R.), nemohl za tuto společnost bez dalšího jednat v záležitosti splácení úvěru. V řízení nebyly provedeny konkrétní důkazy, z nichž by se dalo zjistit, zda byly naplněny zákonné podmínky § 306 odst. l obch. zák. z hlediska možnosti věřitele domáhat se po ručiteli splnění závazku, to však nemůže nic změnit na právním závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o postoupení pohledávky. Pokud by smlouva o postoupení pohledávky měla být platnou a první žalovaný by se stal věřitelem místo K. b., a. s., potom by zanikl jeho ručitelský závazek splynutím ve smyslu § 584 obč. zák. Znamená to, že dluh hlavního dlužníka (L., v. o. s.) by sice nadále existoval, nebyl by však již zajištěn ručením druhého žalovaného jako společníka této obchodní společnosti. Za takové situace je zřejmé, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky je neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 39 obč. zák.), když vytváří stav, kdy za dluh v. o. s. již její společník neručí. Na tomto právním závěru nemění ničeho ani to, že první žalovaný byl pouze jedním z ručitelů, pozice zbývajících ručitelů se navíc takovýmto právním úkonem nepochybně zhoršila, neboť „ubyl“ subjekt, ve vztahu k němuž by mohli uplatňovat svá práva v případě zaplacení dluhu za dlužníka. Proti tomuto rozsudku podal dovolání, datované dnem 29.4.2004, první žalovaný, který dovodil přípustnost dovolání podle § 237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v tom, že pokud soud dospěl k závěru o neplatnosti právního úkonu (smlouvy o postoupení pohledávky), měl se zabývat otázkou, zda jednání účastníků nezaložilo jiný právní úkon, podle kterého měl být vztah mezi účastníky posuzován. Může se jednat i o částečnou neplatnost, lze-li neplatnou část oddělit od dalšího obsahu právního úkonu. Je nutno souhlasit s tím, že žalovaný 1) plnil bance jako ručitel, v takovém případě však poté má právo následného regresu proti společnosti a všem jejím společní