29 Odo 729/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 729/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2008 Spisová značka:29 Odo 729/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.729.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 536 předpisu č. 513/1991Sb. § 23 odst. 2 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 729/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně H Z B. spol. s r .o., zastoupené Mgr. M. H., advokátkou, se proti žalované JUDr. P. S., advokátce,  jako správkyni konkursní podstaty úpadce D. m. B., státního podniku v likvidaci, zastoupené JUDr. D. S., advokátem, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 Cm 3/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2005, č. j. 6 Cmo 158/2004 - 113, takto : Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2005, č. j. 6 Cmo 158/2004 113, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2004, č. j. 38 Cm 3/2000-88, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Ve výroku označeným rozsudkem zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobkyně (H Z B. spol. s r. o) domáhala vůči žalované správkyni konkursní podstaty úpadce D. m. B., státního podniku v likvidaci, určení, že její pohledávka: 1/ nezaplacená cena za poskytnuté služby ve výši  492.264,40 Kč s úroky z prodlení ve výši 206.040,- Kč a se smluvní pokutou ve výši 618.147,- Kč, 2/ 1.304.297,- Kč coby úroky z prodlení s vrácením peněžních prostředků poskytnutých úpadci ve výši 770.347,- Kč podle smlouvy o úvěru ze dne 3. března 1995 (dále též jen „úvěrová smlouva“) a 3/ 735.203,90 Kč  jako dohodnuté úroky za poskytnutí finančních prostředků dle úvěrové smlouvy, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 K 53/96, je po právu (bod I. výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud dospěl  po provedeném dokazování k těmto závěrům: a/ K bodu 1: Smlouva o dílo uzavřená mezi žalobkyní (jako zhotovitelkou) a pozdějším úpadcem (jako objednatelem)  dne 25. listopadu 1992, ve znění dodatku ze dne 27. srpna 1993, je absolutně neplatná, když podle původního znění smlouvy jejím výsledkem nebyl hmotně zachycený výsledek činnosti (ve smyslu § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“)  a ve znění dodatku   byl vymezený předmět činnosti neurčitý. Současně uzavřel, že žalobkyně rovněž neprokázala provedení tvrzených a účtovaných prací.  Pohledávka ve výši 492.264,40 Kč nebyla podle soudu prokázána ani uznáním závazku ze dne 11. ledna 1996; to obsahuje chyby, jež je činím neurčitým a tím neplatným. Neprokázala-li žalobkyně provedení účtovaných prací, nemohl se pozdější úpadce dostat do prodlení s jejich placením. Neplatnost smlouvy o dílo pak má za následek neplatnost smluvní pokuty. Soud též poukázal na to, že samo ujednání o smluvní pokutě (způsob jejího určení sazbou 5% za každý den prodlení) je vázáno na zálohu (která sjednána nebyla) a na dohodnutou cenu (300,-, 800,- a 1.000,- Kč  za hodinu práce), vyúčtování, jež bylo podkladem pro výpočet smluvní pokuty, však vychází i z jiných než dohodnutých cen.     b/ K bodu 2: V úvěrové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní (jako věřitelkou) a pozdějším úpadcem (jako dlužníkem) dne 3. března 1995 se na jedné straně uvádí, že žalobkyně již pozdějšímu úpadci poskytla úvěr ve výši 770.347,- Kč, na druhé straně se uvádí, že tato částka bude poskytnuta „31. ledna 1995“.  Smlouva je proto neurčitá a tudíž neplatná dle § 37 odst. 1 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) pro neurčitost vymezení předmětu. I kdyby žalobkyně prokázala, že uvedenou částku poskytla, šlo by o jiný právní důvod než uvedený v přihlášce, z nějž by se již nemohla domáhat určení práva (§ 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání - dále též jen „ZKV“). Soud dále  uvedl, že poskytnutí prostředků pozdějšímu úpadci doložila  žalobkyně pouze fotokopií potvrzení z 31. ledna 1995, které nemá náležitosti účetního dokladu dle § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví a podle tvrzení žalobkyně při jednání soudu 24. června 2004 a listiny označené PENALE_1 WK4 údajně poskytnutá částka úvěru odpovídá šesti nezaplaceným fakturám z roku 1994 včetně poplatku z prodlení. Odtud usuzuje, že peněžní prostředky nebyly pozdějšímu úpadci poskytnuty, nýbrž že šlo o částku, o kterou byl snížen jeho závazek vůči žalobkyni. Pozdějšímu úpadci tak mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení; tento právní důvod však přihláškou uplatněn nebyl. c/ K bodu 3: Při neplatnosti úvěrové smlouvy nemohl vzniknout ani nárok na smluvený úrok ve výši 735.203,90 Kč. Tento úrok byl podle soudu navíc sjednán neplatně, jelikož smluvní strany si sjednaly úrokovou sazbu 1,83 % p. a., tedy ročně a současně měsíčně.   K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud - cituje ustanovení § 23 odst. 2 ZKV - především uzavřel, že přezkoumání popřené pohledávky je přípustné pouze z právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a jinými později vznesenými právními důvody se již nelze zabývat. K jednotlivým nárokům pak uvedl: a/ K bodu 1: Tvrzení, že smlouva o dílo byla uzavřena v ústní formě, uplatněné až v odvolání, je novým právním důvodem a jako takové bylo uplatněno opožděně. K platnému uznání závazku 11. ledna 1996 nedošlo pro zcela nedostatečnou identifikaci pohledávek v uznání. Uznání sice odkazuje na konkrétní čísla faktur, ty však dále odkazují jen na nekonkrétní smlouvu („na základě uzavřené smlouvy Vám účtujeme“).   Odtud nelze zjistit, jaký konkrétní nárok, z jaké konkrétní smlouvy byl vyúčtován. Úroky z prodlení jsou v uznání  označeny jen jako „příslušenství k fakturám ve výši 679.242,- Kč“. Smlouva o dílo (ve znění dodatku), obsahující i ujednání o smluvní pokutě, je vskutku neplatná (dle § 37 odst. 1 obč. zák.) pro neurčitost svého předmětu, který ani nemůže být dílem ve smyslu § 536 a násl. obch. zák. Mělo jít o inominátní smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák., ta je však podmíněna přesně určeným předmětem závazku, což se nestalo. Jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení pak žalobkyně pohledávku ve výši 492.264,40 Kč nepřihlásila. V řízení nadto nedoložila, že tvrzené práce provedla. Neplatnost smlouvy o dílo pak stíhá i ujednání o smluvní pokutě. Nárok na úrok z prodlení žalobkyni nevznikl, jelikož neprokázala existenci platného právního vztahu ani to, že provedla tvrzené plnění. b/ K bodům 2 a 3: Předmětem podnikání žalobkyně nebylo poskytování úvěrů, takže smlouvu z 3. března 1995 bylo nutné posoudit jako smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., jejíž platnost je podmíněna odevzdáním předmětu půjčky. Potvrzení z 31. ledna 1995 předání peněžních prostředků nedokládá, když z něj neplyne žádná návaznost na smlouvu o půjčce. Žalovaná nadto potvrzení (předložené jako fotokopie) zpochybnila a žalobkyně nepředložila originál, takže nejde o řádný doklad prokazující poskytnutí plnění. Nebylo proto prokázáno, že by se pozdější úpadkyně dostala do prodlení s vrácením plnění podle smlouvy o půjčce. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje dovolatelka v tom, že: 1/  Žaloba měla být zamítnuta pro předčasnost, jelikož výzva konkursního soudu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 1999 , č. j. 38 K 53/96-406) k doložení dokladů k přihlášce  je zmatečná a nesplňuje zákonné podmínky. 2/  Soudy pochybily, dovodily-li, že právním důvodem  pohledávky ve výši  492.264,40 Kč byla pouze písemná smlouva o dílo z 25. listopadu 1992. To je podle dovolatelky v přímém rozporu s tvrzeními, která uvedla v přihlášce a podle kterých  byly práce prováděny v souladu se zákonnou úpravou