29 Odo 756/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 756/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2007 Spisová značka:29 Odo 756/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.756.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2580/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 756/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové rozhodl v právní věci žalobce JUDr. T. M., Ph. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Bytovému družstvu B., zastoupenému advokátkou, o zrušení družstva a nařízení jeho likvidace, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 174/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2005, č. j. 7 Cmo 224/2004-66, takto: I. Dovolání se odmítá II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaného. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2004, č. j. 5 Cm 174/2001-52, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení žalovaného Bytového družstvo B., (dále též jen „družstvo“ nebo „bytové družstvo“) (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně k věci samé uvedl, že vyšel z ustanovení § 257 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a ze zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, přičemž důvod bytové družstvo zrušit podle § 257 odst. 1 písm. f/ obch. zák. neshledal. Žalobce je sice jako člen bytového družstva osobou oprávněnou domáhat se jeho zrušení, bytové družstvo však vzniklo vyčleněním v souladu s ustanovením § 49 zákona č. 176/1990 Sb. (byla podána včasná žádost o vyčlenění, shromáždění delegátů vyslovilo s vyčleněním souhlas a bylo učiněno prohlášení o převodu majetku a členů). Skutečnost, že členové nového družstva nebyli členy původního družstva, vzniklého sloučením, dle soudu neopodstatňovala závěr, že došlo k závažnému porušení zákona s následky zrušení družstva soudem. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud uvedl, že úpravou obsaženou v § 257 odst. 1 písm. f/ obch. zák. založil zákonodárce pro družstva režim odlišný od úpravy týkající se obchodních společností, pro něž založení v rozporu se zákonem není (dle § 68 odst. 6 obch. zák.) právním důvodem pro zrušení společnosti a podle § 68a odst. 1 obch. zák. po vzniku společnosti nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, ani se domáhat určení, že společnost nevznikla. I když je právní úprava zrušení družstva a obchodní společnosti rozhodnutím soudu (na návrh) samostatná, cíl těchto úprav je společný potud, že ke zrušení těchto subjektů dochází, není-li jejich další existence žádoucí jak z hlediska úpravy jejich vnitřních poměrů, tak z hlediska ochrany třetích osob. Při výkladu § 257 odst. 1 písm. f/ obch. zák. je nutné přihlédnout k principu zachování právní jistoty, kterou musí mít jak členové družstva, tak i třetí osoby. Podle ustanovení § 257 odst. 2 obch. zák. soud před rozhodnutím o zrušení družstva stanoví lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, je-li jeho odstranění možné. U porušení zákona v průběhu založení družstva je to stěží možné, i z této úpravy však plyne, že ke zrušení družstva by měl soud přistoupit jen tehdy, není-li jeho existence objektivně žádoucí (tedy není-li žádoucí nejen pro navrhovatele zrušení, nýbrž i pro další osoby - členy družstva, třetí osoby, stát). V dané věci - pokračoval odvolací soud - sám žalobce tvrdil, že je členem družstva že jím byl od založení, respektive vzniku, družstva (17. února 1992). Pakliže žalobce shledal založení družstva neplatným, bylo na něm, aby proti němu brojil v průběhu zakládacího procesu, procesu vzniku, případně bez zbytečného odkladu po něm. K ničemu takovému však nedošlo. Cituje ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), odvolací soud dále uvedl, že vztah člena družstva k družstvu je občanskoprávním vztahem i vztahem dle § 261 odst. 3 písm. b/ obch. zák. Žalobce má coby člen družstva bezesporu právo požadovat zrušení družstva podle § 257 odst. 1 písm. f/ obch. zák., nicméně výkon tohoto práva nesmí být v rozporu s dobrými mravy, což v daném případě je. V době podání žaloby družstvo existovalo prakticky již 9 let a žalobce jeho existenci do té doby nezpochybnil. Tak dlouhý časový úsek je nepřijatelný, neboť zrušení družstva by dopadlo nejen na žalobce, ale i na ostatní členy družstva, případně třetí osoby. Z úkonů družstva je přitom patrno, že se zrušením nesouhlasí a že vůle jeho ostatních členů směřuje k další existenci družstva. Takový výkon práva je rovněž v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.). Konečně odvolací soud uzavřel, že podmínky pro zrušení družstva nejsou splněny ani z pohledu výše rozebraného účelu § 257 odst. 1 písm. f/ obch. zák. Nové družstvo vzniklo a i kdyby se jeho členská základna lišila od členů „původního“ družstva, je pro jeho právní existenci rozhodný proces založení a vzniku. Ten z hlediska úkonů povinných ze zákona proběhl bez žalobcových námitek. Formu svého rozhodnutí zdůvodnil odvolací soud odkazem na ustanovení § 200e odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a odůvodnil i skutečnost, proč o věci rozhodl bez nařízení jednání, maje dokazování provedené soudem prvního stupně za dostatečné a další důkazní návrhy žalobce za pro věc nadbytečné. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní přisuzuje dovolatel řešení následujících otázek: 1) Zda právo člena družstva navrhnout soudu zrušení družstva s likvidací podle § 257 obch. zák., uskutečněné podanou žalobou, je výkonem práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, resp. zda taková žaloba může být v rozporu s dobrými mravy? 2) Zda soud může rozhodnout o zrušení družstva postupem podle § 257 obch. zák. jen tehdy, když existence družstva není objektivně žádoucí? 3) Zda výkon práva vyplývajícího z obchodněprávních vztahů může být v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku a nepožívat tak právní ochrany podle § 265 obch. zák. a současně být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák.? 4) Zda je správné právní posouzení věci soudem z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák., jestliže účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo, tedy, zda je soud povinen hledisko rozporu s dobrými mravy při výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů zkoumat z úřední povinnosti? První tři z těchto otázek pokládá dovolatel za dovolacím soudem dosud neřešené a čtvrtou pak za rozhodovanou rozdílně „odvolacími soudy (dovolacím soudem)“. Nesprávné právní posouzení věci spočívá podle dovolatele v tom, že právo člena družstva navrhnout soudu zrušení družstva s likvidací podle § 257 obch. zák. nezakládá občanskoprávní vztah, ale vztah obchodní; žaloba proto nemůže být v rozporu s dobrými mravy a je možno ji posuzovat jen z hlediska uvedeného v § 265 obch. zák. Žalobou uplatněné právo nezakládá (jak uzavřel odvolací soud) současně občanskoprávní i obchodní vztah (jednotlivý hmotněprávní vztah je buď vztahem občanskoprávním nebo vztahem obchodním anebo jiným vztahem soukromoprávním) a výkon práva tak nemůže být současně v rozporu s dobrými mravy i se zásadami poctivého obchodního styku. Závěr odvolacího soudu, že soud může rozhodnout o zrušení družstva postupem podle § 257 obch. zák., jen není-li existence družstva objektivně žádoucí, nemá podle dovolatele oporu v hmotněprávní úpravě. Dovolatel připouští, že úprava zrušení družstva soudem, obsažená v § 257 obch. zák., je zvláštní úpravou ve vztahu k ustanovením hlavy první, druhého dílu, části druhé obchodního zákoníku a že se liší od úpravy zrušení a zániku obchodní společnosti, obsažené v § 68 odst. 6 obch. zák., závěr reprodukovaný v předchozím odsta