3 Tdo 1004/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1004/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1004/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1004.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest zákazu činnosti Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 tr. zákoníku § 143 odst. 2 tr. zákoníku § 73 odst. 1 tr. zákoníku § 38 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1004/2025-350 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. R. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 5 To 168/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 175/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. R. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 3 T 175/2024, byl J. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 7. 6. 2024 ve 14:43 hodin v Brně řídil vlastní osobní motorové vozidlo tovární značky TOYOTA YARIS, registrační značky XY po vozovce ulice XY pravým jízdním pruhem, ve směru od ulice XY ke třídě XY a v prostoru před křižovatkou s ulicí XY, na přechodu pro chodce vyznačeného na vozovce vodorovnou dopravní značkou V 7a Přechod pro chodce a svislou dopravní značkou IP 6 Přechod pro chodce, porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, neboť nerespektoval ustanovení § 5 odstavec 2 písmeno f) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť pravou přední částí jím řízeného vozidla narazil do pravého boku chodce Z. Š., nar. XY, přecházejícího vozovku ulice XY na tomto přechodu ve směru zleva doprava, z pohledu řidiče J. R., čímž došlo k jeho odhození na vozovku, a způsobil mu tím smrtelné zranění spočívající v polytraumatu, tedy v současném poranění více pro život důležitých orgánů či orgánových systémů, konkrétně v poranění mozku, srdce, plic, jater, sleziny a kostry hrudního koše, v důsledku čehož dne 7. 6. 2024 v 16:20 hodin zemřel. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 (pěti) let. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození: - J. Š., nar. XY, bytem XY, - P. Š., nar. XY, bytem XY, - M. Ř., nar. XY, bytem XY, - A. Ř., nar. XY, bytem XY, - N. Ř., nar. XY, bytem XY, - Č. Ř., nar. XY, bytem XY, (zastoupený matkou M. Ř.), - I. Š., nar. XY, bytem XY, (zastoupený opatrovníkem Městem Kyjov), odkázáni se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 3 T 175/2024, podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 5 To 168/2025, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. 7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 331–332 spisu), v rámci něhož označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení trestu“. 8. Obviněný namítl, že uložený podmíněný trest odnětí svobody byl uložen v rozporu se zásadou proporcionality (§ 38 tr. zákoníku) a zásadou individualizace trestu, a proto je nepřiměřeně přísný. Má za to, že soudy nedostatečně zohlednily okolnosti skutku, zejména chování poškozeného, který přecházel komunikaci během a zastavoval se, čímž ztížil předvídatelnost situace. To mělo být podle obviněného hodnoceno jako významná polehčující okolnost, která snižuje míru jeho nedbalosti. Dále poukazuje na nepřiměřenost jemu uloženého zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Tento trest, ač uložen pod polovinou zákonné sazby, představuje pro osobu jeho věku (75 let), starobního důchodce, extrémně tvrdou sankci znemožňující mu běžné fungování a společenskou integraci. Je přesvědčen, že účelu trestu by postačoval kratší zákaz činnosti, např. v rozmezí 2–3 roků. Obviněný soudům vytýká, že se zaměřily výhradně na tragický následek, aniž by reflektovaly jeho dosavadní bezúhonnost a řádné vedení života, stejně jako jeho věk a zdravotní stav snižující případné riziko recidivy. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 4503/12, sp. zn. II. ÚS 4266/16) a Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 7 Tdo 974/2013) s tím, že i při trestném činu usmrcení z nedbalosti je nutné pečlivě vážit podíl poškozeného. Obviněný je přesvědčen, že zásah dovolacího soudu je namístě, neboť se jedná o extrémní vybočení z rámce přiměřenosti. 9. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2025, č. j. 5 To 168/2025-320, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2025, č. j. 3 T 175/2024-284, ve výroku o trestu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud sám podle § 265m tr. ř. uložil trest mírnější, zejména kratší zákaz řízení motorových vozidel, odpovídající zásadě proporcionality a individualizace trestu. 10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 10. 2025, sp. zn. 1 NZO 791/2025. 11. Státní zástupce označil obviněným užitou argumentaci za poněkud rozpornou. Úvodem poukázal na to, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v již neplatné právní úpravě (před 1. 1. 2022) a současně nerespektující judikaturu, podle níž lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující judikaturu připomněl, že otázka přiměřenosti trestu žádnému z dovolacích důvodů v zásadě neodpovídá. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 38 či § 39 tr. zákoníku. Obviněný sám uvádí, že si je těchto limitů vědom, nicméně namítá nikoliv jen porušení trestněprávní proporcionality trestu podle § 38 tr. zákoníku, nýbrž porušení „principu proporcionality“ z důvodů ústavních. 12. K tomu státní zástupce uvedl, že taková ústavní neproporcionalita nastává v případech trestů výjimečných svou nespravedlností. V takových případech je uložený trest v rozporu s principem proporcionality trestní represe a z něj plynoucí zásadou přiměřenosti trestních sankcí, jak plyne z již poměrně obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu – např. z usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016. Státní zástupce poukázal v detailu na některá klíčová rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k zásadě proporcionality s tím, že z této jednoznačně vyplývá, že se jedná o situace výjimečné a specifické (např. usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, publikované z jiných důvodů pod č. 37/2017 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 7 Tdo 115/2019). V příkladech rozvedl některá rozhodnutí Nejvyššího soudu po stránce skutkové a jejího vlivu na výši uloženého trestu (str. 3 a 4 vyjádření) a rovněž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se konkrétně zabývala délkou trestů zákazu řízení všech motorových vozidel v případech chodců usmrcených na přechodu pro chodce (např. usnesení ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 1025/2013, usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1319/2014, usnesení ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 6 Tdo 596/2019, usnesení ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 6 Tdo 346/2024, usne