3 Tdo 1033/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1033/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1033/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1033.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Nutná obhajoba Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 304/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1033/2025-499 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2025, č. j. 10 To 245/2025-453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 140/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 3 T 140/2022-413, uznal obviněného M. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 5. 10. 2020 okolo 10:00 hodin ve XY, okres XX, v XY ulici, v průjezdu domu čp. XY po vzájemné slovní rozepři, za přítomnosti manželky a dcery poškozeného J. H. M., udeřil pěstí do obličeje poškozeného, načež ho povalil na zem, zaklekl a udeřil opakovaně pěstí do obličeje, čímž mu způsobil podlitiny v oblasti obou víček, otok a podlitinu levého spánku a zlomeninu spodiny a mediální strany pravé očnice a zygomatického oblouku vpravo, v důsledku čehož byl poškozený omezen v běžném způsobu života po dobu nejméně 6 týdnů. 2. Za to byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, č. j. 10 To 245/2025-453, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Zároveň výrokem II. podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, a to z následujících důvodů – rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Úvodem obviněný připomněl, že skutkový stav věci měl být zjišťován na základě provedených důkazů, přičemž v trestním řízení platí zásada v pochybnostech ve prospěch pachatele. Provedenému dokazování pak má odpovídat popis skutku. V nyní posuzovaném případě byl ovšem tento zkreslený, neboť zcela ignoroval zásadní příčinu jednání obviněného – útok poškozeného. Poškozený první použil násilí – škrtil dovolatele a přimáčkl jej k vratům. Pokud soud dospěl k závěru, že to byl obviněný, kdo první použil násilí, pak tento byl v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. 6. Dále obviněný poukázal na pochybnosti ohledně příčiny vzniku zranění kvalifikovaného jako těžká újma s tím, že ani podle přibraných znalců nebylo možno určit stáří zlomeniny. 7. Následně dovolatel obšírně připomněl obecná a judikaturní východiska rozsahu dokazování s tím, že v nyní posuzovaném případě nebyla dodržena. Soud totiž neprovedl jím navrhované důkazy – znalecké posudky ke zdravotnímu stavu dovolatele a svědků, jakož i k věrohodnosti svědkyně J. H. a T. H., dále výslech osoby, na kterou poškozený v minulosti brutálně zaútočil (bývalého druha svědkyně J. H.). Tím soud podle přesvědčení dovolatele rezignoval na své povinnosti a provedl toliko účelovou selekci důkazů vedenou záměrem odsoudit za každou cenu. 8. V návaznosti na citaci z rozsudku, ve které soud připustil útok poškozeného, vyjádřil obviněný podiv nad tím, že se soud vůbec nezabýval otázkou, zda jednání nebylo možno posoudit jako reakci na omluvitelnou pohnutku a nekvalifikoval jej podle § 146a tr. zákoníku. 9. Dále pak dovolatel vyjmenoval rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se úmyslu pachatele způsobit údery pěstí do hlavy těžkou újmu. Ani k této otázce totiž nevedlo dokazování a soud argumentoval kruhem, neboť uvedl, že útok údery pěstí do obličeje nemohl realizovat jinak než záměrně. 10. Další námitkou pak bylo konstatování, že soud vyloučil posouzení stíhaného jednání jako nutné obrany a obviněný tedy měl snášet útok poškozeného. Respektive soud dospěl k závěru o tom, že obrana obviněného byla zcela nepřiměřená, ačkoliv zákon vyžaduje, aby byla zcela zjevně nepřiměřená. 11. Závěrem pak obviněný uvedl, že se odvolací soud měl s jeho námitkami vypořádat a náležitě a srozumitelně své rozhodnutí odůvodnit, aby dostál povinnostem soudu právního státu. Stejně tak dovolatel v rozsudku postrádal i vysvětlení, co měl dělat po útoku poškozeného, kromě toho, že jej měl snést, což ovšem odporovalo judikatuře. 12. V návaznosti na vše uvedené tedy navrhl, aby jej Nejvyšší soud obžaloby zprostil. 13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zástupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnul argumentaci dovolatele a konstatoval, že soudy prvotní útok poškozeného neignorovaly, což ovšem neznamenalo, že by byly naplněny podmínky nutné obrany. Jednání poškozeného totiž podle názoru státního zástupce nemělo ani parametry útoku, přičemž připomněl, že vůči bagatelním útokům není nutná obrana přípustná. V nyní posuzovaném případě se o takový (bagatelní) útok jednalo, neboť obviněnému z něj nehrozila újma. Nadto i kdyby jednání poškozeného překročilo meze bagatelního ataku, reakce obviněného by bylo nutno označit za exces z limitů nutné obrany. 14. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil ani s výhradami vůči poraněním poškozeného a příčinami jeho vzniku, neboť v nich žádný rozpor nezaznamenal. Totéž pak platilo i ohledně výtky opomenutých důkazů, neboť s důkazními návrhy obviněného se soudy náležitě vypořádaly. 15. Co se pak týkalo otázky existence omluvitelné pohnutky a s tím související právní kvalifikace podle § 146a tr. zákoníku, ani v tomto směru státní zástupce dovolateli nepřisvědčil. Obviněný se totiž na vzniku celého incidentu výrazně podílel, napadl staršího strýce, a to razantně, za přítomnosti rodiny v reakci na bagatelní útok poškozeného. 16. Pokud pak obviněný vytýkal absenci důkazů ohledně svého úmyslu, právní závěry soudů měly naopak v provedeném dokazování svůj podklad. Současně zde nebyl detekován ani žádný rozpor s obsahem takto provedených důkazů. 17. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky