3 Tdo 1045/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1045/2025-347 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. Ch. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44 To 96/2025-268, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 3/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Ch. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 1 T 3/2025-192, uznal obviněného D. Ch. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 14. 8. 2024 v době kolem 16:17 hodin, v prodejně XY na ul. XY, po předchozím konfliktu s poškozenou E. D., nar. XY, ohledně jejího jednání v prodejně, spočívajícího v pořizování videa na mobilní telefon, což obžalovaný odmítal a chtěl tomuto zabránit, a požadoval, aby svého jednání zanechala a prodejnu opustila, se slovy „Vypadneš odsud, nebo ne? Vypadni odsud!,“ zpoza prodejního pultu vytáhl a vzal do rukou baseballovou pálku, se kterou do poškozené, nacházející se za prodejním pultem, nejdříve strčil, a poté, co ta začala z obavy před jeho jednáním z prodejny couvat směrem ven, se po ní opakovaně s touto pálkou rozmáchl, což doprovázel opakovanými výzvami, aby vypadla, kdy při ústupu poškozené směrem k východu z prodejny, se obviněný opět rozmáchl směrem k poškozené a udeřil do rámu vchodových dveří, ve kterých poškozená stála, načež se tato dala z místa na útěk z obavy před dalším možným jednáním obviněného.2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Odvolání obviněného směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44 To 96/2025-268, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl podané odvolání. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že toto rozhodnutí napadl ve výroku o vině a trestu. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatel namítá extrémní rozpor závěrů soudů nižších stupňů a provedených důkazů, konkrétně odkazuje na obsah videozáznamu pořízený poškozenou, z něhož má být patrné, že obviněný je na videu opakovaně zachycen. 6. Dovolatel upozorňuje na nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu, když soudy měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 1 tr. zákoníku, a princip ultima ratio, neboť jeho jednání nedosahuje dostatečného stupně společenské škodlivosti. Podle jeho mínění mělo být jednání posouzeno jako přestupek. Připouští, že jeho jednání nebylo správné a že se jednalo o určitý zkrat, nicméně z hlediska společenské škodlivosti je třeba vzít v potaz, že tímto způsobem nutil poškozenou, aby ukončila jednání, které on vnímal jako hrubé, výhrůžné, provokativní a protiprávní. K této problematice pak obhajoba nabídla judikaturu i odbornou literaturu. 7. Obviněný má za to, že soudy nesprávně hodnotily otázku existence případné okolnosti vylučující protiprávnost trestného činu, konkrétně měl jednat v nutné obraně ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 tr. zákoníku. Svým jednáním totiž bránil svůj oprávněný zájem na tom, aby nebyl on a obchod, ve kterém se nachází, poškozenou natáčen a komentován. Dovolatel akcentuje jednání poškozené, které předcházelo jeho trestnému činu. Její jednání považuje za arogantní, neslušné, porušující pravidla obchodu, v němž pořizovala záznam, zesměšňující a urážející. Láhev s vodou po ní hodil se slovy fuck off proto, aby získal její pozornost. Následující pobídku poškozené k přivolání Policie ČR považoval dovolatel za provokaci a posměch, proto se uchýlil k použití baseballové pálky, aby donutil poškozenou ignorující jeho výzvy k ukončení nahrávání, obchod opustit. Soudy nesprávně hodnotily kamerový záznam, když dospěly k závěru, že kamera žádné osoby nezabírá nebo že obviněnému natáčení vadilo, protože poškozená natáčela v obchodě, nikoli jeho osobu. Dovolatel poukazuje na minimálně tři záběry své osoby, přičemž nevěděl, jaký je účel její nahrávky, zda například měla v úmyslu ji šířit nebo zda přímo nestreamovala do sítě internet. Dovolatel je přesvědčen, že tímto jednáním poškozené bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, a proto měl právo se bránit v rámci nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost, přičemž jeho obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Podle jeho představ vyčerpal všechny dostupné prostředky, aby poškozenou přiměl k ukončení nahrávání, a proto následně použil baseballovou pálku. V této souvislosti pak obhajoba nabízí obsáhlý výklad nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku, který aplikuje na trestní věc dovolatele. 8. Dovolatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na nestranný soud, když při hodnocení jeho jednání soudy vycházely z jiných, s věcí přímo nesouvisejících zjištění, konkrétně upozorňuje na hodnocení soudem prvního stupně, který hodnotil i přestupkovou minulost obviněného a protiprávní pobyt na území České republiky. 9. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44 To 96/2025-268, společně s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 1 T 3/2025, a uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby podle § 265l tr. ř. ve věci opětovně jednal a rozhodl. 10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 11. K námitce extrémních rozporů státní zástupce uvedl, že takové v projednávané věci neexistují. Způsob hodnocení videozáznamu ze strany soudů nepovažuje státní zástupce za extrémně vadný, neboť skutková zjištění soudů mají v obsahu videozáznamu oporu, nejsou zcela odtržená, a nelze ani tvrdit, že mu vůbec neodpovídají nebo jsou jeho opakem. 12. Zachycení obviněného na videozáznamu není podle státního zástupce klíčové pro posouzení skutkových závěrů, které jsou podkladem pro právní kvalifikaci činu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Státní zástupce nesouhlasí s uplatněnou obhajobou, která má za to, že obviněný jednal v nutné obraně. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 262/2022) dovodil, že nutná obrana v tomto případě, kdy jednání poškozené je třeba hodnotit jako nezávažné, s nízkou nebezpečností či rizikovostí, není přípustná. 14. K námitce nízké společenské škodlivosti státní zástupce uvedl, že v projednávaném případě jde sice o relativně nižší stupeň ve srovnání s typově srovnatelnými případy, na druhou stranu však čin byl spáchán se zbraní, což škodlivost deliktu zvyšuje, proto považuje vyvození trestní odpovědnosti za přiléhavé. Z výše uvedených důvodů tak není podle jeho názoru naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. 16. Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal k vyjádření státního zástupce repliku, v jejímž rámci odmítl argumenty státního zástupce jako nepřesvědčivé a irelevantní. 17. K nutné obhajobě dovolatel opakovaně uvádí, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily kamerové záznamy a učinily z nich závěry, které z nich nevyplývají, když popírají skutečnosti (obličej obviněného), které byly na videu zaznamenány (viz 8. bod repliky). V následujících bodech repliky (9. a 10. bod repliky) dovolatel zopakoval závěry soudů nižších stupňů ohledně kamerových záznamů a opětovně namítl, že obličej obviněného byl kamerou zachycen již dříve, než se chopil pálky. Dovolatel zdůraznil význam natáčení své podobizny bez souhlasu pro právní kvalifikaci svého jednání, neboť v tom spatřuje útok, proti němuž užil nutnou obranu ve smyslu ustanovení § 29 tr. zákoníku. Nad rámec pak uzavřel otázku nutné obrany úvahou, že i kdyby jej hypoteticky poškozená nenatáčela, a natáčela jen vystavené zboží, které dehonestovala, mohl to vnímat jako hrozb