3 Tdo 1053/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1053/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1053/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1053.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Legalizace výnosů z trestné činnosti Dotčené předpisy:§ 216 odst. 2 tr. zákoníku § 216 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 15 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1053/2025-324 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 To 88/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 1/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. M. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu v Lounech ze dne 10. 2. 2025, sp. zn. 15 T 1/2025, byl L. M. (dále též „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem II. výroku o vině uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 13. 3. 2024 na přesně nezjištěném místě v XY koupil za kupní cenu ve výši 65.000 Kč od M. T., nar. XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, VIN: XY, v hodnotě 850.000 Kč, a toto vozidlo následně v XY, v ulici XY, v budově č. p. XY, nejpozději dne 21. 3. 2024 částečně rozebral na jednotlivé díly s cílem pokusit se tyto následně zpeněžit, aby tak znesnadnil či úplně znemožnil identifikaci vozidla, a to přestože byl přinejmenším srozuměn s tím, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti, přičemž toto bylo výnosem z přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil M. T. tím, že vozidlo dne 1. 3. 2024 podvodně vylákal na poškozeném J. J., nar. XY, podnikajícím jako fyzická osoba pod IČO XY, a nelegální původ vozidla byl zřejmý i z nepoměrně nízké kupní ceny vozidla oproti jeho skutečné hodnotě, stejně jako z toho, že M. T. při prodeji vozidla nepředložil žádný doklad prokazující jeho vlastnictví vozidla či jiné oprávnění vozidlo převést do vlastnictví jiné osoby. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. T., nar. XY v XY, který byl pod bodem I. výroku o vině uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 1. 3. 2024 v XY, uzavřel s poškozeným J. J., nar. XY, podnikajícím jako fyzická osoba pod IČO XY, nájemní smlouvu o nájmu osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, VIN: XY, v hodnotě 850.000 Kč, přičemž obžalovaný od počátku neměl záměr vrátit vylákané vozidlo, neboť toto chtěl za úplatu neoprávněně převést další osobě a dostat jej tak trvale ke škodě poškozeného z jeho dispozice, ani neměl záměr poškozenému platit smluvené nájemné za dočasné přenechání předmětného vozidla, což mu neumožňovala ani jeho finanční situace, čehož si byl vědom, přičemž v rozporu s uzavřenou nájemní smlouvou a podstatou nájmu dne 13. 3. 2024 na přesně nezjištěném místě v XY prodal předmětné vozidlo obžalovanému L. M., nar. XY, za kupní cenu ve výši 65.000 Kč, za současného započtení předchozího dluhu M. T. vůči L. M. ve výši 20.000 Kč, přičemž finanční prostředky užil pro svou osobní potřebu, čímž poškozenému J. J. způsobil škodu ve výši 850.000 Kč. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. T. uložena povinnost nahradit poškozenému J. J., nar. XY, trvale bytem XY, škodu ve výši 260.000 Kč. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 2. 2025, sp. zn. 15 T 1/2025, podal obviněný L. M. odvolání směřující do výroku pod bodem II. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 To 88/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný L. M. dovolání (č. l. 305–307 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho první variantě, kdy namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Namítá, že soudy opomenuly důležité skutečnosti týkající se hospodářské situace poškozeného J. J., otázku reálnosti ceny vozidla a otázku, proč poškozený J. J. neprověřil, zda měl obviněný M. T. dostatečné příjmy na hrazení vysokého nájemného a provozních nákladů vozidla. Závěr soudu prvního stupně o jeho vědomosti stran nelegálního původu vozidla je podle dovolatele založen pouze na nepřímých indiciích (nižší kupní cena, absence dokladů), nebyla však prokázána jeho pozitivní vědomost o tom, že vozidlo pochází konkrétně z trestné činnosti. Podle obviněného soud prvního stupně nesprávně vyvodil ze zjištěných skutečností závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Nižší cena vozidla mohla být dána možným zápočtem vzájemných pohledávek, či znalostí skutečného technického stavu vozidla, kdy dovolatel poukazuje na odborné články upozorňující na to, že vozidla po totálních haváriích bývají ve skutečnosti vraky. Cena mohla být ovlivněna i osobním vztahem mezi kupujícím a prodávajícím či naléhavostí prodeje ze strany prodávajícího. Pokud jde o technický stav a případné poškození vozidla, k prověření vozidla nebyly provedeny žádné důkazy, a to navzdory tomu, že na tyto důkazy opakovaně poukazoval. Dále obviněný namítá, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., když a priori odmítl jeho výpověď jako nevěrohodnou, aniž by řádně posoudil všechny okolnosti případu. Výpovědi obviněného M. T. a poškozeného J. J. přitom nepodrobil kritickému zkoumání, zejména opomenul posoudit možnou motivaci obviněného M. T. k podání výpovědi přitěžující dovolateli, když tento obviněný sám čelil obvinění z přečinu podvodu. Současně však soud pochybil, pokud nevycházel z této výpovědi v té části, kde obviněný M. T. uváděl, že dovolatel od něj žádal doklady k vozidlu a připustil, že pokud by mu je ukázal, dovolatel by od něj vůz nekoupil. Rovněž nebyly provedeny důkazy k prokázání podvodného úmyslu obviněného M. T. a jeho hospodářské situace, stejně jako původu peněz, z nichž měl údajně splácet své dluhy. 9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho naplnění obviněný spatřuje zejména v opomenutí aplikace zásady subsidiarity trestní represe v projednávané věci soudy, neboť má za to, že projednávaný skutek představuje ve své podstatě ryze občanskoprávní vztah. Jednalo se o prostou koupi motorového vozidla, přičemž nižší kupní cena, než odhadovaná cena vozidla sama o sobě nezakládá trestněprávní relevanci. Při hlubší úvaze by bylo možno daný stav podřadit pod institut neúměrného zkrácení podle § 1793 občanského zákoníku, přičemž poškozený mohl rovněž využít institutu neplatnosti nebo neúčinnosti kupní smlouvy (§ 580 a násl. občanského zákoníku) či vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). V projednávané věci nebylo podle obviněného prokázáno, že jeho jednání směřovalo k zastření původu vozidla ve smyslu legalizačních operací, neboť případné rozebírání vozidla na díly může mít legitimní důvody. 10. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 4 To 88/2025-256, případně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 2. 2025, č. j. 15 T 1/2025-205, a vadné řízení jim předcházející, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se dovolatel podle § 226 písm. a) či c) tr. ř. zprošťuje obžaloby v celém rozsahu, případně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu či soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zás