3 Tdo 1065/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1065/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1065/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1065.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Výrok rozhodnutí Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1065/2025-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 4. 2025, č. j. 31 To 55/2025-292, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 38/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 14 T 38/2024-266, uznal obviněného J. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil tím, že v XY dne 21. 3. 2023 v 18:19 hodin po opětovné předchozí slovní rozepři ohledně věcného břemena chůze a jízdy v rozčilení, kdy na poškozeného plival, proti vůli poškozeného vběhl na vydlážděnou část zahrady náležející k rodinnému domu na adrese XY poškozeného P. K. a T. K., a z rozběhu levou nohou vykopl do výše hrudníku poškozeného P. K., který před obžalovaným couval a v levé ruce držel mobilní telefon a obžalovaný kopem zasáhl dlaň pravé ruky poškozeného, přičemž jednání obžalovaného byl přítomen tříletý syn poškozeného, který se rozplakal a proto poškozený syna odvedl domů a následně se vrátil a otevřel branku souseda H. a obžalovaný vyběhl svou brankou se slovy „přibliž se tam hochu, přibliž se tam“, načež poškozený vyběhl do ulice, kde jej na úrovni garážových vrat pana H. obžalovaný fyzicky napadl úderem vedeným vysokou intenzitou nezjištěnou končetinou na oblast pravé poloviny hrudníku, čímž poškozenému způsobil zlomeninu 7. a 8. žebra vpravo v přední podpažní čáře s mírným posunem a zlomeninu 9. žebra vpravo ve střední podpažní čáře bez posunu a v důsledku popsaných sériových zlomenin žeber utrpěl poúrazový plášťový pneumothorax a hemothorax a v souvislosti s poraněním byla poškozenému vystavena pracovní neschopnost v délce trvání od 21. 3. 2023 do 30. 4. 2023, během níž dne 23. 3. 2023 podstoupil operaci, kdy mu byla zavedena hrudní drenáž, kterou měl až do propuštění dne 28. 3. 2023 do domácího léčení, užíval lék Biodroxil, v nemocnici mu do břicha injekčně aplikovali lék na ředění krve a na bolesti dostával morfin a doma také užíval na bolest léky, přičemž uvedená zranění jej omezovala v obvyklém způsobu života pod dobu čtyř až pěti týdnů. 2. Za to byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 25.323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z této částky od 9. 7. 2024 do zaplacení. Současně pak bylo podle téhož ustanovení rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozenému P. K. nemajetkovou újmu za vytrpěné bolesti částkou 50.441,25 Kč, za způsobené duševní útrapy částkou 20.000 Kč a dále pak škodu spočívající v ušlém výdělku v částce 27.252 Kč, celkem tedy 97.693,25 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce. O nich pak Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 31 To 55/2025-292, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu pak podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Současně mu pak podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uložil přiměřenou povinnost podrobit se vhodným programům psychologického poradenství. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Současně podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, a to z důvodů nesprávného právního posouzení skutku a trestu a pochybení při rozhodování o povinnosti k náhradě škody, které subsumoval pod zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. 5. Prvním okruhem svých námitek dovolatel brojil proti závěrům soudů obou stupňů odmítajícím jeho verzi o tom, že jednal v nutné obraně. Zdůraznil přitom, že poškozený započal fyzický konflikt, což učinil již v minulosti a obviněného slovně provokoval. To opřel o audiozáznam, ze kterého jsou tyto skutečnosti patrny. Zároveň tento důkaz vyvrátil tvrzení poškozeného o tom, že byl napaden zezadu, když utíkal, neboť na zvukovém záznamu nebyl patrný běh, ani přiskočení, ačkoliv běžné kroky jsou zřetelně slyšitelné. Tato skutečnost potvrdila verzi obviněného o tom, že k zásahu poškozeného došlo v rámci bezprostředního konfliktu, a nikoliv jako útok na ustupující osobu. Soudům v této souvislosti vyčetl i to, že nekonkretizovaly, v čem spatřovaly nepřiměřenost jeho reakce. To vyeskalovalo v porušení zásad trestního řízení i práva obviněného na obhajobu. 6. Další výhrady obviněného směřovaly vůči přiznání povinnosti k náhradě nemajetkové újmy. Ty obviněný opřel o provokativní chování poškozeného i jeho první impuls k fyzickému konfliktu. Poškozený se tím podílel na vzniku újmy, což soudy nedostatečně reflektovaly. Současně připomněl, že situace mohla dopadnout i zcela opačně, neboť soudy měly výchovně působit i na poškozeného. Takový jednostranný přístup shledal v rozporu se zásadou rovnosti procesu a rovnosti stran. 7. Dále se obviněný ohradil i vůči neurčitosti výroku o trestu, kterou spatřoval v tom, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně nebyl nikterak specifikován rozsah, obsah, trvání ani způsob kontroly plnění uložené přiměřené povinnosti. Takový postup označil za rozporný s § 125 odst. 1 tr. ř. vyžadující určitost, srozumitelnost a vykonatelnost výroku soudu. 8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku pak obviněný zopakoval své námitky – porušení zásady zákonnosti a předvídatelnosti trestního práva hmotného, nesprávné právní posouzení skutku, zejména v otázce naplnění znaků trestného činu, nedostatečné a nepřezkoumatelné odůvodnění výroku o trestu, které neodpovídá požadavkům na určitost a vykonatelnost podle § 120 odst. 1 tr. ř. 9. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil podle § 265k odst.1 tr. ř. napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby při splnění podmínek § 265m tr. ř. sám rozhodl. K tomuto návrhu pak připojil konstatování, že náprava vad rozhodnutí je nutná nejen z pohledu zákonnosti, ale i spravedlivého posouzení věci. 10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatele konstatoval, že s již dříve vyslovenými opakujícími se námitkami vůči skutkovým zjištěním a právnímu posouzení skutku se již vypořádaly soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích, na které odkázal. K jednotlivým okruhům vytýkaných otázek pouze stručně připomněl základní podstatné body. 11. Co se týkalo výtky obviněného vůči skutkovým zjištěním, která podle jeho mínění nedostatečně reflektovala prvotní útok poškozeného, státní zástupce připomněl základní podmínky uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. s tím, že v posuzované věci nebyly naplněny, neboť tvrzený rozpor spočíval toliko v rozporu mezi jednotlivými důkazy (výpovědí poškozeného a audiozáznamem konfliktu). Ten je ovšem možno odstranit procesem hodnocení důkazů, jak tomu bylo i v nyní posuzované věci, k čemuž poukázal na konkrétní pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Současně však zd