3 Tdo 1082/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1082/2025-267 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovoláních, která podali obvinění R. M. a T. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 180/2024, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné T. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 3 T 180/2024-201, uznal obviněného R. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnou T. M. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, oba ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že: dne 9. 8. 2024 v době kolem 12:00 hodin v XY na ulici XY č. p. XY po předchozí domluvě v zištném úmyslu společně kontaktovali poškozenou M. G. pod falešnou záminkou týkající se údajného dluhu syna poškozené D. G. ve výši nejméně 200 000 Kč, který měl být uhrazen ještě téhož dne, kdy po sdělení poškozené, že u sebe nemá dostatek hotovosti na vyrovnání dluhu za svého syna, M. G. přiměli k návštěvě pobočky České spořitelny, a.s. v XY, kde by potřebnou hotovost získala, přičemž během cesty do XY obžalovaná T. M. poškozenou neustále utvrzovala v přesvědčení o existenci dluhu D. G. obálkou, která dle sdělení obžalovaných měla obsahovat dokumenty týkající se dluhu D. G., ačkoliv ve skutečnosti obžalovaní žádné takové písemnosti nikdy neměli, a současně poškozenou mylně informovali o tom, že v případě neuhrazení dluhu D. G. jsou připraveni vůči poškozené zahájit exekuci, během které by tato mohla přijít i o svůj dům, kdy na základě shora uvedených nepravdivých informací poškozená M. G. navštívila téhož dne pobočku České spořitelny, a.s. nacházející se v XY na XY náměstí č. p. XY se záměrem sjednat si půjčku ve výši nejméně 200 000 Kč, kteréžto finanční prostředky byla poškozená připravena následně předat obžalovaným, aby splatila domnělý dluh za syna, avšak díky pohotovému zásahu zaměstnankyň České spořitelny, a.s., které poškozenou telefonicky spojili s jejím synem D. G., jenž poškozené potvrdil, že nikomu žádné peníze nedluží, k uzavření vlastní smlouvy o půjčce a následnému předání peněz obžalovaným nedošlo, kdy v případě skutečného uzavření smlouvy o půjčce by poškozené M. G., narozené XY, byla způsobena škoda ve výši nejméně 200 000 Kč, přičemž obžalovaný R. M. se popsaného jednání dopustili přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Přerově č. j. 3 T 37/2022-264 ze dne 5. 4. 2022, jenž nabyl právní moci dne 28. 5. 2022, uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, tedy do 28. 5. 2025. 2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i obviněná odvolání, která Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Oba obvinění podali prostřednictvím svého společného obhájce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to z důvodů, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Obvinění tedy uplatňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Rovněž mají obvinění za to, že bylo postupem soudu prvního stupně a později i soudu odvolacího porušeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 5. Úvodem obvinění shrnují průběh řízení u soudu prvního i druhého stupně. Obvinění nerozumí, proč druhé odlišné výpovědi svědka D. G., kterou považují za pravdivou, odvolací soud neuvěřil, když jen tento svědek musí vědět, zda si od obviněných půjčoval peníze na automaty či nikoli. Podle jejich názoru je výpověď poškozené svědkyně G. a dalších osob zcela irelevantní, protože jde o to, zda obvinění právem či neprávem vyžadovali po poškozené svědkyni G. peníze, které jim dlužil její syn, svědek D. G. Existence takového nároku je podle nich klíčová pro posouzení, zda spáchali trestný čin podvodu či nikoli, protože pokud byl nárok důvodný, pak jejich žádost o úhradu dluhu rodinným příslušníkem dlužníka není protizákonná. 6. K nedůvěryhodnosti výpovědi svědka G. obvinění uvádějí, že je patologický hráč, uživatel omamných a psychotropních látek, a je osobou simplexní. Z těchto důvodů jsou v jeho výpovědi mezery a rozpory, a naopak pokud by jeho výpověď byla přesná a úplná, šlo by podle dovolatelů o výpověď strojenou. Obvinění nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemohli svědkovi G. půjčovat peníze, když neměli z čeho, protože soud se nezabýval majetkovou situací obviněných. Přestože jsou v exekucích, nezaměstnaní a závislí na sociálních dávkách, nelze je automaticky považovat za nemajetné. 7. Obvinění namítají špatnou interpretaci nově předloženého důkazu v podobě čestného prohlášení a následného opětovného výslechu svědka G. Ze všech výše uvedených důvodů vnímají rozhodná skutková zjištění jako rozporná právě s výslechem svědka G. a jeho čestným prohlášením. 8. Dále obvinění namítají neprovedení navrženého důkazu, konkrétně výslech svědka P., který by mohl popsat okolnosti vzniku čestného prohlášení a zásadní změny výpovědi svědka G. 9. V návaznosti na vše uvedené tedy navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. 10. Dovolání obviněných byla ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a reagovala na předložená dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnula argumentaci dovolatelů a konstatovala, že obvinění svými dovolacími námitkami naplnili pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplnili, neboť pouze polemizovali s hodnocením důkazů ze strany zejména odvolacího soudu. 11. Státní zástupkyně spatřuje těžiště námitek obviněných ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, přičemž ona žádný, natož extrémní rozpor neshledala, ani v radikálně změněné výpovědi svědka G. Následně se podrobně zabývala důkazní situací a dospěla k závěru, že odvolací soud postupoval správně, když neuvěřil druhé změněné výpovědi svědka G. a neprovedl výslech svědka P. z důvodu nadbytečnosti. 12. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. 14. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnila i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné záko