3 Tdo 1094/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1094/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 2. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1094/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1094.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1094/2024-1170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný Josef Jícha, trvale bytem Kostelní 364/26, 170 00 Praha 7, doručovací adresa Kpt. Stránského 982/21, 198 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2024, č. j. 5 To 145/2024-1107, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 27/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Josefa Jíchy odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 2 T 27/2023-1064, uznal obviněného Josefa Jíchu (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit zkráceně řečeno tím, že v době od 25. 5. 2018 do 24. 3. 2019 v Praze 8, Trojská 13a, na adrese sídla Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8, jako jednatel obchodní společnosti LAVRA s.r.o., IČ 28527551, se sídlem Braunerova 563/7, Libeň, Praha 8, podával jménem této obchodní společnosti u tohoto finančního úřadu daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců dubna 2018 až července 2018 a září 2018 až února 2019, přičemž v úmyslu snížit výši této daně do jejího výpočtu nezahrnoval níže uvedené faktury za nákup zboží – textilu a obuvi, v celkové částce 22.630.449 Kč od dodavatelů v SRN, ačkoli podle § 25, 40 odst. 1 písm. a), 108 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, této společnosti vznikla povinnost přiznat daň v základní sazbě 21 %, vždy k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží v zemích Evropské unie pořízeno, a to faktur uvedených v přehledu ke každému daňovému přiznání za příslušný měsíc zvlášť (viz skutková věta v plném znění), čímž zkrátil daň z přidané hodnoty nejméně v rozsahu 4.755.635 Kč ku škodě českého státu zastupovaného Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8. 2. Za to a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 6. 2022, č. j. 3 T 137/2020-746, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2022, č. j. 44 To 238/2022-812, a za sbíhající se přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 2. 2023, č. j. 2 T 182/2023-5038, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2023, č. j. 13 To 190/2023-5165, byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil T. P. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč (dvě stě tisíc korun českých), sestávající se z 200 (dvě stě) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činila 1.000 (jeden tisíc) Kč. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokury v obchodních společnostech a družstev, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 3 (tří) roků a v zákazu výkonu činnosti související se zpracováním účetnictvím a s účetním poradenstvím na základě plné moci, stejně jako prostřednictvím obchodních korporací na dobu 5 (pěti) roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 6. 2022, č. j. 3 T 137/2020-746 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2022, č. j. 44 To 238/2022-812, a z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 2. 2023, č. j. 2 T 182/2023-5038, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2023, č. j. 13 To 190/2023-5165, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný do výroku o vině i trestu a státní zástupkyně v jeho neprospěch toliko do výroku o trestu. O těchto opravných prostředcích rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 5 To 145/2024-1107, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem T. P. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný Josef Jícha podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z vlastní dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil především do výroku o vině. 5. Obviněný po uvedení zákonných náležitostí dovolání nejprve předeslal, že vydání odsuzujícího rozsudku, respektive usnesení odvolacího soudu předcházela řada pochybení v oblasti dokazování i právního posouzení. Odvolacímu soudu vyčetl, že soudu prvního stupně vnutil vlastní skutkový názor, na jehož základě pak došlo k deformaci skutkových zjištění bez náležité opory v dokazování. Po následovném shrnutí průběhu řízení včetně uplatňované obhajovací argumentace uvedl své dovolací námitky poukazem na § 2 odst. 5 tr. ř., kterému ovšem soudy nevyhověly, když shledaly vinu toliko na základě nedostatečně podložené pravděpodobnosti a domněnek. 6. Z důkazního hlediska nebylo možno uzavřít, že by zboží skutečně nebylo dovezeno na Ukrajinu, neboť nebyla opatřena dokumentace přímo z této země, ale toliko ze Slovenska a Polska. Zároveň pak zjištění, zda došlo k celní deklaraci, nebylo vůbec předmětem zkoumání a zároveň by ani nebylo relevantní. Naopak pro vývoz zboží svědčila dokumentace dodavatele zboží ze SRN, daňové tvrzení dodavatele a daňového subjektu a výpověď obviněného a svědka H. V případě pochybností mělo být provedeno další dokazování, a nikoliv odmítnout věrohodnost dovolatele a svědka H. V tomto směru se jedná toliko o domněnku soudu, ne o podložený skutkový závěr. Tím se ovšem soudy zpronevěřily pravidlu in dubio pro reo a presumpce neviny. Stejně tak nebyla zohledněna skutečnost, že zmíněné obchody obstarávala jiná osoba, což limitovalo informovanost obviněného o relevantních skutečnostech – například o tom, které osoby se o zboží na Ukrajině staraly, se dovolatel dozvěděl až v odvolacím řízení. Navrhl jejich výslech podpořený vyjádřením opatřeným formou notářského zápisu, který ovšem odvolací soud jako nevěrohodný apriori odmítl, ačkoliv prakticky vyvracel verzi obžaloby. Stejně tak se až nyní podařilo zajistit sepis předmětného zboží notářem, který ovšem do uplynutí dovolací lhůty nebyl kompletní. 7. Za další ničím nepodložený argument odvolacího soudu pak označil tezi, že výsledná prodejní cena zboží musela být vyšší než nákupní cena na vstupu, z čehož dovozuje, že obviněný, respektive jím jednající společnost zboží prodala. 8. Odvolacímu soudu vytkl i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, zejména pak ve vztahu k odmítnutí navrhovaných důkazů a současně pak rozhodování na základě domněnek. K tomu připomněl judikaturu Ústavního soudu stran porušení zásady volného hodnocení důkazů a presumpce neviny (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98, nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1291/12, nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 3044/22). Zdůraznil, že orgány činné v trestním řízení musí postupovat nestranně a souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného a objektivně se vypořádat s obhajobou obviněného a jím navrženými důkazy. Tomuto však odvolací soud nedostál.