3 Tdo 1116/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1116/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1116/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1116.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Grafické dílo Poškození cizí věci Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 228 odst. 2 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1116/2024-203 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podala obviněná T. Š., proti usnesení Městské soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 44 To 223/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 9/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné T. Š. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 5 T 9/2024, byla obviněná T. Š. uznána vinnou přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustila se spoluobviněným J. T., jednáním spočívajícím v tom, že dne 10. 2. 2024 v čase okolo 15:58 hodin, v Praze 4, v ulici XY v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. XY, za pomoci jimi přinesených sprejů poškodili vnitřní betonovou zeď v podchodu tím způsobem, že nejprve T. Š. na ni namalovala v její střední části tři obrazce v podobě auta s americkou koblihou tzv. „Donutem“ a dvou vzrostlých palem vyplněných převážně oranžovou a růžovou barvou o rozměrech 3 x 2 metrů, na něž J. T. namaloval černou barvou obrazec klobouku, očí a volantu, přičemž oba byli na místě zadrženi hlídkou PČR, čímž způsobili poškozené společnosti Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s., IČO: 03447286, škodu ve výši 7.170,69 Kč. 2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. 3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné T. Š. dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 kus spreje zn. MTN – tmavě oranžová barva, 1 kus spreje zn. MTN – světle oranžová barva, 1 kus spreje zn. MTN – růžová barva, 1 kus spreje zn. MTN – tmavě žlutá barva, 1 kus spreje zn. MTN – světle žlutá barva, 1 kus spreje zn. MTN – béžová barva, 1 kus spreje zn. MTN – bílá barva, 1 kus spreje zn. MTN 94 – křiklavá žlutá barva, 1 kus spreje zn. Montana – tmavě fialová barva, 1 kus spreje zn. Montana – tmavě růžová barva, 1 kus spreje zn. Montana – černá barva. 4. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. T. 5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 5 T 9/2024, podala obviněná T. Š. odvolání směřující do výroků o vině a trestu vztahujících se k její osobě. 6. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 44 To 223/2024, a to tak, že k odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o vině a výroku o trestu propadnutí věci). II. 7. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná T. Š. prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 185–192 spisu), v rámci něhož uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněná dovoláním namítá porušení svých práv na spravedlivý proces, vč. pravidla in dubio pro reo, rozpor určujících skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a nesprávné právní posouzení celého skutku a jeho hodnocení jako trestného činu. 8. Obviněná má za to, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu kladeného jí za vinu, zejména pak úmyslné zavinění. Trvá na tom, že na zdi v ulici XY sprejovala v přesvědčení, že toto místo je místem označeným na webových stránkách Městské části Praha 4 jako železniční přemostění v ulici XY, kde je graffiti legální. Jak však později zjistila od policistů, legální zeď se měla nacházet o kousek dál. Celého jednání se tak dopustila omylem a nikoli s úmyslem poškodit cizí věc, materiální hodnotu věci či sprejovat na nelegálním místě. Její jednání tak mělo být posouzeno v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku maximálně jako přestupek a nikoli jako trestný čin. 9. Závěry soudů stran naplnění subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu shledává rozpornými s provedenými důkazy. Poukázala na to, že na webových stránkách Městské části Praha 4 je jako tzv. graffiti wall označeno železniční přemostění v ulici XY. Toto místo však není blíže konkretizováno, přičemž je věcí Městské části Praha 4, aby v zájmu ochrany vlastnictví a právní jistoty vymezovala taková místa zcela konkrétně a určitě. Nejasnost tohoto vymezení jí tak nelze klást k tíži. Ze sdělení na webových stránkách se pak dá implicitně dovodit, že by každá tzv. graffiti wall měla být řádně označena. Ve skutečnosti však téměř žádná taková zeď takto není označena a nebylo tak její povinností aktivně vyhledávat, zda je konkrétní plocha označena jako „graffiti wall“ či nikoliv. Z označení míst k legálnímu graffiti tak, jak je na stránkách uvedeno, lze dospět k závěru, že všechny podchody, které jsou v ulici XY, jsou legálními plochami, neboť jejich specifikace je i pro místně orientovaného člověka nepřehledná. Nadto aplikace Google Maps, kterou použila, ulici nad podchodem, ve kterém sprejovala, označuje jako ulici XY (byť se ve skutečnosti má jednat o ulici XY), tedy jí užitá aplikace ukazovala, že ulice XY kolmo křižuje ulici XY, a to právě formou podchodu, který je veden jednak pod silnicí a jednak dále pod tramvajovou a železniční tratí. Tento podchod je celistvý a jsou pouze odděleny výstupy na jednotlivé formy komunikace. Vycházela tedy z aktuálních dat a požadavek na to, aby si ověřovala, zda jsou názvy ulic v různých mapových aplikacích totožné, je zcela nepřiměřený. 10. Obviněná je rovněž přesvědčena, že zachovala potřebnou míru opatrnosti. Pokud jde o tvrzení, že existence graffiti na určité zdi nezakládá odůvodněný závěr o její legálnosti, nemůže než s odvolacím soudem souhlasit. Nicméně tento argument je logický a platný pouze v případě, že by vycházela z přítomnosti graffiti na zdi jako jediného a rozhodujícího faktoru, na jehož základě dané místo vyhodnotila jako legální pro tvorbu graffiti. Dovolatelka však provedla celou rešerši o tzv. graffiti wall a vymezení takových ploch. O absenci úmyslu svědčí i skutečnost, že se jednání dopustila v sobotu kolem 15:00 hodin, tedy v podstatě za plného denního světla. Z doložené vzájemné komunikace mezi ní a spoluobviněným J. T. se podává, že se spolu předem domlouvali výslovně na tom, že půjdou sprejovat na legální plochu. Je proto přesvědčena, že závěry soudů o nepřímém úmyslu jsou postaveny na pouhé jeho presumpci, tedy, že tento nebyl prokázán. Naopak má za to, že bylo prokázáno, že si nebyla vědoma toho, že by svým jednáním mohla způsobit ohrožení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem a nebyla srozuměna s tím, že její jednání má trestněprávní relevanci. 11. Dále obviněná namítla, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s její skutkovou alternativou, že jednala v „pozitivním skutkovém omylu“ o okolnosti, která vylučuje protiprávnost jejího činu. Tento omyl spočíval v jejím přesvědčení, že místo, kde tvořila, je určeno pro tvorbu graffiti, a tedy, že její činnost byla legální. Ani odvolací soud však tento nedostatek nezhojil, neboť se k možnosti existence pozitivního omylu o okolnosti vylučující protiprávnost nikterak nevyjádřil. 12. Dále soudům vytýká, že se nikterak nezabývaly zkoumáním jejího jednání prizmatem zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost jejího jednání je nutné vyhodnotit jako velice nízkou či téměř žádnou. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 4/03, obviněná uvedla, že pokud jde o význam chráněného zájmu, ve vztahu k trestnému činu podle § 228 tr. zákoníku „lze dovodit, že objektem, nikoliv však hlavním, jsou rovněž další nemateriální hodnoty, resp. ochrana hodnot estetických či ochrana kulturních statků v převážně urbánních částech životního prostředí.“ Obviněná sprejovala v oblasti, kde se v celém podchodu, který je sám o sobě ponurou a čistě účelovou šedou betonovou stavbou, nacházejí nejrůznější nevzhledné graffiti, zkratkovité vzkazy, nápisy apod. Jí sprejovaný obrázek měl vyšší