3 Tdo 1120/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1120/2025-487 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 39 T 1/2025-384, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 roků ve věznici se zvýšenou ostrahou. Současně mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky majetkovou škodu ve výši 9 010 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se souzeného jednání dopustil zkráceně tím, že dne 15. 7. 2024, ve večerních hodinách, v XY, v prostoru před opuštěnou budovou bývalé armádní radiostanice, řečené „hláska“, fyzicky napadl poškozenou M. A., kterou přinejmenším střední intenzitou bodl kuchyňským nožem o délce čepele 11,5 cm do zadní části hrudníku vlevo, čímž jí způsobil bodnořezné poranění v oblasti pod levou lopatkou délky 1,5 cm a s bodným kanálem o hloubce nejméně 5 cm, provázené průnikem vzduchu do pohrudniční dutiny (pneumothorax) a s přítomností tekutiny v pohrudniční dutině, zranění poškozené si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci v nemocnici, přičemž s ohledem na intenzitu a způsob útoku vedeného popsaným nástrojem proti místu, kde se nachází životně důležité orgány, muselo být obviněnému zřejmé, že poškozené hrozí v důsledku jeho útoku vznik bezprostředně život ohrožujícího poranění s reálně možným důsledkem vykrvácení či udušení a k takovému fatálnímu následku u poškozené nedošlo jen díky souhře okolností na vůli obviněného nezávislých. 3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně. Dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 2 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak se soudy vypořádaly s hodnocením subjektivní stránky trestného činu. Ohradil se proti závěru, že jednal v úmyslu nepřímém a že tedy byl při útoku na poškozenou srozuměn s tím, že ji může usmrtit. Soud na jednu stranu uzavřel, že výpověď poškozené nebyla věrohodná, na druhou stranu ji učinil podkladem pro své rozhodnutí. Z popisu poškozené vyvozuje soud rovněž intenzitu útoku. Soud odmítl uvěřit tomu, že poškozená se k dovolateli chovala agresivně. Její agresivitu popisují i osoby, se kterými se stýkala. Pokud soud neuvěřil tomu, že se před incidentem chovala poškozená agresivně a příčiny konfliktu spatřuje pouze na straně dovolatele, pak takový závěr nemá oporu v dokazování. Pokud se týká intenzity útoku, dovolatel nebyl schopen vyvinout větší sílu (levá ruka není jeho dominantní, v pravé má omezenou hybnost) a nezvýšil tedy u poškozené riziko možného smrtelného následku. Soud tedy hodnotil intenzitu útoku v rozporu s provedeným dokazováním a výlučně v jeho neprospěch. Dovolateli není zřejmé, na základě čeho dospěl soud k závěru, že útočil nožem, který byl nabroušený. K intenzitě samotného útoku také vyzdvihl, že poškozená je velmi drobné postavy, a proto nemusel být srozuměn s tím, nakolik bodná rána poškozenou zasáhne. Nadto obviněný připomněl, že při znaleckém zkoumání nebyly použity zobrazovací metody, které by spolehlivě určily délku a směr bodného kanálu. Také posouzení chování obviněného po činu může přispět k tomu, zda byl srozuměn s rizikem smrtelného následku. Soudy nepřihlédly k výpovědi svědka M., pouze z ní selektují části v neprospěch obviněného. Dovolatel zdůraznil, že M. výpověď byla rozporná. Závěr o věrohodnosti tohoto svědka nemůže být správný a nelze na ní stavět hodnocení subjektivní stránky. 6. Obviněný konečně také vytknul odvolacímu soudu, jak se vypořádal s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1263/2020, a ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 568/2021. Poukázal také na skutečnost, že pokud se týká jeho předchozích odsouzení, nebylo za skutkově obdobných okolností jeho jednání kvalifikováno jako pokus vraždy. 7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 39 T 1/2025-384, a zrušil i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí navazující, a podle § 265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K dovolání obviněného se nejvyšší státní zástupkyně k momentu rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním námitek vznášených již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 11. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Jeho námitky však příliš nerespektují koncepci dovolání coby mimořádného opravného prostředku, který lze podat pouze z konkrétně vymezených dovolacích důvodů. Obviněný tak ze svého podání, s nadsázkou řečeno, činí jakýsi další řádný opravný prostředek, v němž agregovaně vznáší různé výhrady a nutí dovolací soud k tomu, aby si sám jednotlivé námitky pod příslušné dovolací důvody přiřadil. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají důvodům dovolání, dále zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadených rozhodnutí. 12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek