3 Tdo 1124/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1124/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1124/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1124.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Výslech svědka Těžká újma na zdraví Ohrožování výchovy dítěte Zneužití bezbrannosti Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 102 odst. 1,2 tr. ř. § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1319/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1124/2025-755 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. A. R. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 2 To 14/2025-601, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 72/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. R. A. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2024, č. j. 6 T 72/2024-515, uznal obviněného M. A. R. A. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že: od blíže nezjištěného dne v druhé polovině roku 2023, nejpozději v listopadu roku 2023, do dne 17. 2. 2024 ve XY, okres XY, v bytě v ulici XY v domě čp. XY ve druhém patře, který obýval se svou manželkou Š. A., s jejich společnými třemi dětmi a s poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), dcerou jeho manželky, v prostorách dětského pokoje a koupelny, minimálně ve čtyřech případech vykonal s poškozenou nezletilou AAAAA v době víkendů, kdy její matka nebyla doma, když byla v zaměstnání, sexuální aktivity, když poškozenou osahával na těle, včetně prsou, zadku či přirození, do kterého jí i sahal rukou a olizoval jí je, vkládal jí penis do úst či do ruky a požadoval, aby mu poškozená ústy či rukou stimulovala penis až do vyvrcholení, kdy toto jednání poškozené vysvětloval tím, že dle zvyklostí v jeho rodném Egyptě je běžné, že starší rodinní příslušníci mužského pohlaví zaučují dospívající dívky sexuálním praktikám, přičemž využil její bezbrannosti, která vyplývala z její osobní charakteristiky, důvěřivosti a nezralému zpracování emočně vztahových obtíží, kdy poškozená mohla obtížně jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, současně si obžalovaný musel být vědom, že jeho jednání ovlivní mravní vývoj nezletilé ve smyslu vytvoření postojů, návyků a vzorců chování, jež mohou vést k nežádoucím projevům a způsobu života nezletilé poškozené, osvojením si praktik neodpovídajícím jejímu věku, ohrožující její další mravní vývoj nevhodným způsobem a předčasným zájmem o sexualitu, přičemž v důsledku jednání obžalovaného došlo u poškozené vzápětí po činu ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která se projevuje flashbacky událostí, poruchami spánku, úzkostí a lekavostí, subdepresivním prožíváním, poruchami sebehodnocení, pocity bezmoci a viny, což narušilo její celkovou duševní pohodu a právo na bezstarostné dětství, kdy poškozená byla těmito příznaky omezena v běžném způsobu života nejméně do 17. 5. 2024. 2. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozené AAAAA (dále jen „poškozená“) nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 200 000 Kč, jdoucím od 26. 7. 2024 do zaplacení, a to k rukám matky poškozené, Š. A. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem dne 10. 4. 2025, č. j. 2 To 14/2025-601, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozené zrušil pouze ve výroku o uplatněném nároku poškozené a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč ve formě prožitých duševních útrap, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 200 000 Kč, jdoucím od 25. 7. 2024 do zaplacení, a to k rukám matky poškozené. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 4 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 11. 4. 2025 do zaplacení, a to k rukám matky poškozené. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Svým dovoláním pak napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině, trestu a ve výroku o náhradě škody. 5. Po zopakování dosavadního průběhu řízení a podmínek dovolacího řízení, včetně zákonného vymezení dovolacích důvodů, konstatoval dovolatel naplnění důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle jeho názoru se soudy nižších stupňů nesprávně zabývaly skutkovými zjištěními, na to navazujícím právním hodnocením, hmotněprávním posouzením, přičemž v řízení mělo dojít podle obviněného k porušení práva na spravedlivý proces, neboť nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Dále obviněný tvrdí, že neměl možnost se plnohodnotně účastnit prvního hlavního líčení u Krajského soudu v Praze dne 30. 9. 2024 ve svém mateřském jazyce. Soudy dále neprovedly důkazy nezbytné k objasnění stavu věci a provedené důkazy (konkrétně výpověď poškozené) hodnotily podle jeho názoru jednostranně a nikoli ve vzájemných souvislostech. 6. Konkrétně obviněný, s odkazem na požadavky Ústavního soudu na hodnocení jediného usvědčujícího důkazu, uvádí, že soudy zcela rezignovaly na prověření tohoto důkazu, na jeho doplnění jinými (nepřímými) důkazy, na zkoumání jeho věrohodnosti a porovnání s ostatními provedenými důkazy. Obviněný poukazuje na absenci zkoumání vztahu s poškozenou a důvodů pro vymyšlení obvinění ze strany poškozené, což podle jeho názoru výrazně snižuje věrohodnost poškozené. Dovolatel vyjmenovává důvody negativního vztahu s poškozenou, například výchovné zásahy, domácí práce, pomoc s péčí o sourozence, požadování přípravy do školy, zabavení mobilního telefonu. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že poškozená měla psychické obtíže již před tvrzeným jednáním obviněného ani s tím, že poškozená se netajila tím, že obviněného nesnáší a udělá všechno pro to, aby s nimi nebydlel. Obviněný také upozorňuje na to, že poškozená popsala události jinak v rámci výpovědi před policejním orgánem a jinak před znalkyněmi, které vypracovávaly znalecký posudek. Dále dovolatel upozorňuje na tvrzení poškozené týkající se doby trvání skutku, který měla časově změřit pomocí hodin, které však na místě činu nebyly. 7. Dovolatel považuje neprovedení doplňujícího výslechu poškozené jednak k rozporům v její výpovědi a také ke vzhledu jeho penisu za opomenutý důkaz. Má za to, že ochrana poškozené by neměla převýšit jeho právo na spravedlivý proces a na objasnění věci. V této souvislosti obviněný též rozporuje postup soudu prvního stupně, který odmítl přehrát výpověď poškozené, protože pořízený záznam je nekvalitní. 8. Posttraumatická stresová porucha, která byla u poškozené zjištěna, není podle názoru obviněného se 100% jistotou následkem jeho jednání vůči poškozené, které je mu kladeno za vinu. Proto nepovažuje znalecké posudky za usvědčující důkazy, a zároveň předkládá jiné důvody vzniku posttraumatické poruchy (konkrétně inkluzivní spolužačku, vyhrožování znásilněním jejími bývalými partnery). 9. Obviněný považuje zamítnutí výslechu členů jeho rodiny k prokázání lhavosti poškozené za nedůvodné. Je přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností, jediný usvědčující důkaz