3 Tdo 1127/2004 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1127/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 3. 2005 Spisová značka:3 Tdo 1127/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1127.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1127/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2005 dovolání obviněných Ing. J. A. (nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v K.) a Ing. arch. V. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 45/2004 ze dne 25. 5. 2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2001, a rozhodl takto: 1.Z podnětu dovolání obviněného Ing. J. A., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v K., se podle § 265k odst. 1 trestního řádu a za použití § 261 trestního řádu a § 265k odst. 2 věty třetí trestního řádu též ohledně obviněného Ing. arch. V. K., rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 45/2004 ze dne 25. 5. 2004, ohledně skutku popsaného v bodě 1) jeho výroku o vině, zrušuje. 2.Z podnětu dovolání obviněného Ing. arch. V. K., se podle § 265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 45/2004 ze dne 25. 5. 2004, ohledně skutku popsaného v bodě 2) jeho výroku o vině, zrušuje. 3.Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se současně zrušují výroky o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4.Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5.Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 1) výroku zrušeného rozsudku se dovolání Ing. arch. V. K., odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 8/2001 ze dne 25. 2. 2004 jako soudem prvostupňovým byli obvinění Ing. arch. V. K. a Ing. J. A. uznáni vinnými jednak přípravou trestného činu podvodu podle § 7 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), ve znění zákona č. 65/1994 Sb. (úplné znění zákona), jednak obviněný Ing. arch. V. K. sám přípravou trestného činu úvěrového podvodu podle § 7 odst. 1 k § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za uvedené trestné činy byli odsouzeni obviněný Ing. arch. V. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, obviněný Ing. J. A. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen rovněž do věznice s ostrahou. V předmětné věci podali odvolání pouze oba jmenovaní obvinění. Rozhodl o něm Vrchní soud v Olomouci pod sp. zn. 2 To 45/2004 dne 25. 5. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Ing. arch. V. K. a Ing. J. A. uznal vinnými jednak přípravou trestného činu podvodu podle § 7 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchanou ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., zakládající se skutkově na tom, že (citována skutková věta výroku o vině): 1)„poté, co obžalovaný Ing. arch. V. K. opatřil listiny označené jako certifikáty na jméno V. K. údajného D. T. L., který však nemá sídlo v místě označeném na těchto listinách v Lucembursku, ani není registrován v zemi původu označené v emisi – v Lucemburském velkovévodství, v počtu 23 kusů formálně emitované od 5. 8. do 22. 12. 1995 a nepravdivě deklarující celkovou nominální hodnotu 19.050.000,- GBP, ve dnech 15. 2. a 19. 2. 1996 v B., v pobočce V. ú. b., a. s. B. – c. uložili jako cenné papíry v celkové nominální hodnotě 10.100.000,- GBP do bankovní úschovy celkem 13 kusů těchto certifikátů v celkové nominální hodnotě 10.100.000,- GBP, s úmyslem využít je na základě vystavených depozitních potvrzení tohoto peněžního ústavu k bankovním a obchodním operacím se švýcarskou firmou B. a G. F. AG C. nejméně ke škodě V. ú. b., a. s. B., a to do celkové výše nepravdivě deklarované nominální hodnoty uvedené v těchto listinách, k čemuž však nedošlo díky operativnímu zásahu představenstva V. ú. b., a. s.; nejméně jmenované V. ú. b., a. s. B. tak hrozil vznik škody ve výši až 420.099.400,- Kč “, jednak obviněného Ing. arch. V. K. samotného přípravou trestného činu úvěrového podvodu podle § 7 odst. 1 k § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., zakládající se skutkově na tom, že (citována skutková věta výroku o vině): 2) „dne 26. 1. 1998 v H., v pobočce B. H., a. s. uložil jako pravé do bankovní úschovy celkem dalších 10 kusů těchto listin označených jako certifikáty, které jsou uvedeny ve skutkovém popisu pod bodem 1) tohoto rozsudku v celkové nepravdivě deklarované nominální hodnotě 8.950.000,- GBP a poté, když neuspěl s žádostí o vystavení depozitního potvrzení, dne 27. 1. 1998 po pracovnících této pobočky B. H. a. s. opakovaně telefonicky požadoval, aby kopie uzavřené smlouvy o úschově těchto listin vydaných jako cenné papíry byla faxem odeslána korespondenčnímu peněžnímu ústavu v Belgickém království – G. D. B. B., což bylo odmítnuto, a proto informaci o úschově těchto listin odeslal faxem sám, přičemž takto jednal v úmyslu využít tohoto dokladu k úvěrovým operacím ke škodě B. H., a. s., a to do celkové výše nepravdivě deklarované nominální hodnoty uvedených listin, k čemuž však nedošlo; nejméně B. H., a. s., případně G. D. B. B., tak hrozil vznik škody ve výši 518.196.050,- Kč.“ Za uvedené trestné činy byli odsouzeni obviněný Ing. arch. V. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, obviněný Ing. J. A. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen rovněž do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění dovolání (dále jen dovolatel J. A., dovolatel V. K.), a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí. Dovolatel J. A. v dovolání zpracovaném jeho obhájcem JUDr. A. N. opírá svůj mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Má za to, že soud dovodil existenci trestněprávního následku v podobě škody při právní kvalifikaci podle § 7 odst. 1 k § 250 odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jako obligatorního znaku této skutkové podstaty, aniž měl pro tento právní závěr vytvořeny potřebné předpoklady. Zmíněný závěr je pochybný zejména v tom, že je dovozován z uzavření smlouvy o fortfaitingu mezi společností B. a G. F. AG a D. T. L., ve spojení s potvrzeními o depozitu „certifikátů“, které vydala V. ú. b. B., a. s. Fortfaiting představuje podle tohoto dovolání postoupení pohledávky bez možnosti zpětného postihu proti postupiteli. Postoupení pohledávky je právní úkon upravený v §§ 524 – 530 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakládající se na písemné smlouvě (smlouva o postoupení pohledávky) mezi postupitelem a postupníkem. Zpětným postihem je v případě pohledávky situace, kdy má postupník právo v případě nezaplacení pohledávky dlužníkem, vymáhat hodnotu pohledávky od postupitele. V posuzovaném případě lze podle názoru dovolatele J. A. dospět k jednoznačnému závěru, že potvrzení o depozitu vydané V. ú. b. B., a. s. nebylo právní skutečností, na jejímž základě by mohl vzniknout platební závazek banky k zajištěné pohledávce. Naopak, jednalo se o situaci, kdy pohledávka nebyla zajištěna platebním závazkem banky. Předmětné potvrzení o depozitu je osvědčením o tom, že mezi V. ú. b. B., a. s. a společností D. T. L. vznikl smluvní vztah ve smyslu § 747 občanského zákoníku, tedy smlouva o úschově. Tato smlouva nezakládá žádný platební závazek banky k zajištěné pohledávce. Za dané situace je dovolatel J. A. toho názoru, že je nesprávný právní závěr soudu o tom, že se v jeho jednání spatřuje trestný čin podvodu, jak byl právně kvalifikován výše, neboť zde chybí trestněprávní následek předvídaný v § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., tedy škoda velkého rozsahu, resp. trestněprávní následek ve formě škody vůbec. Dovolatel J. A. v dovolání zpracovaném jeho druhým obhájcem JUDr. J. B. opírá svůj mimořádný opravný prostředek rovněž o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru (citováno předmětné dovolání): „ … soudy prvního i druhého stupně ve