3 Tdo 1136/2024 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1136/2024-922 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podala obviněná P. I., rozená Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 61 To 416/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 53/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné P. I. odmítá.Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 3 T 53/2022, byla obviněná P. I. uznána vinnou přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že na pracovišti společnosti C. P. s.r.o., IČ: XY, se sídlem XY, jako zaměstnankyně na pozici asistentka servisu a vedoucí recepce se svěřenou pokladnou číslo 1, kde byly ukládány jednotlivé hotovostní platby za servis, prodeje a zálohy na koupi vozidel od zákazníků, se záměrem získat finanční prospěch, následně 1. dne 30. 12. 2020 vědomě zaúčtovala v pokladně výdajový pokladní doklad č. 211210068 na nákup zboží od společnosti LPP Czech Republic s.r.o. ze dne 24. 11. 2020 na částku ve výši 15.745 Kč, na který byl návazně dne 8. 1. 2021 společností LPP Czech Republic, s.r.o., vystaven opravný daňový doklad na nákup zboží „oblečení recepce zima 2020“ ze dne 24. 11. 2020 na částku 5.764 Kč za nedodané/vrácené zboží, který následně nezaúčtovala a tuto finanční částku si ponechala pro svoji potřebu, 2. dne 30. 12. 2020 vědomě zaúčtovala v pokladně výdajový pokladní doklad č. 211210069 na nákup zboží od společnosti LPP Czech Republic, s.r.o., ze dne 24. 11. 2020 na částku ve výši 26.415 Kč, na který byl návazně dne 26. 1. 2021 společností LPP Czech Republic, s.r.o., vystaven opravný daňový doklad na nákup zboží ze dne 24. 11. 2020 na částku ve výši 17.926 Kč a téhož dne na částku ve výši 8.489 Kč za nedodané/vrácené zboží, tedy na celou uhrazenou částku, které následně nezaúčtovala a tuto finanční částku si ponechala pro svoji potřebu, 3. v době od 22. 1. 2021 do 25. 2. 2021 neoprávněně odčerpala z pokladny částku ve výši 1.290.644 Kč, kterou bezprostředně před dnem 22. 1. 2021, kdy proběhl audit všech pokladen ve společnosti C. P. s.r.o., převzala jako odvod tržeb z firemní pokladny Servis od zástupkyně vedoucí recepce M. L., kdy tyto finanční prostředky pouze administrativně doúčtovala do pokladny jako příjmové dne 23. 2. 2021, kdy tuto finanční částku si ponechala pro svoji potřebu, čímž poškozené společnosti C. P. s.r.o., IČ: XY, se sídlem XY, způsobila škodu v celkové výši 1.322.823 Kč. 2. Za to byla odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložena na zkušební dobu v trvání 45 měsíců. 3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradila podle svých sil škodu trestným činem způsobenou. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti C. P. s.r.o., IČ: XY, se sídlem XY, částku 1.320.550 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbývající částí nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Dále byla obviněná podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 sp. zn. 3 Zt 19/2022-44, pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 7. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 3 T 53/2022, podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině i trestu. Odvolání podala rovněž poškozená společnost, a to do výroku o náhradě škody. 8. O podaným odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 61 To 416/2024, a to tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 9. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání (na č. l. 900–905 spisu), v němž označila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Obviněná svými námitkami brojí zejména vůči dílčímu jednání popsanému pod bodem 3. výroku o vině. 10. Obviněná rozporuje „objektivní skutečnosti“ uvedené v bodě 70. odůvodnění soudu prvního stupně. Zejména, že by měla dne 22. 1. 2021 sdělit účetní M. Ř., že si zapomněla jak klíče od své pokladničky, tak klíče od trezoru. Předmětného dne u sebe totiž neměla pouze klíče od pokladničky a sama navrhovala provedení inventury euro pokladny, k níž klíče měla, přičemž tyto byly připojeny k první sadě klíčů od trezoru, kterými disponovala. Má za to, že všechny skutečnosti v rámci časové osy popsané v bodě 70. rozsudku soudu prvního stupně smysluplně vysvětlila a propojila, přičemž žádný z provedených důkazů nebyl schopen vyvrátit pravdivost její výpovědi. Odmítá konstrukci soudů, které na základě sledu jejích operací, tedy na základě nepřímých důkazů, dospěly k závěru o její vině. Je přesvědčena, že ze strany soudů byly opomenuty základní zásady trestního řízení, a to zásady in dubio pro reo, presumpce neviny a povinnosti obžaloby prokázat vinu. Obviněná poukazuje na nesoulad závěrů soudů o iracionalitě jejího jednání, pokud odkládala zaevidování příjmu z pokladen jiných recepčních. Soudy své závěry staví na porovnání časových nároků na provedení dílčích úkonů a zcela ignorují ničím nezpochybněné, natož vyvrácené tvrzení dovolatelky o její pracovní vytíženosti, jelikož ve společnosti C. P. s.r.o. vykonávala širokou škálu činností nad rámec její pozice hlavní recepční. Přitom právě díky této vytíženosti lze vysvětlit drtivou většinu jejích kroků. Nemělo by být tedy přihlíženo k tomu, jak dalece časově náročný by byl úkon zaúčtování příjmu hotovosti do pokladny, neboť plnila i řadu úkolů mimo svou recepci, mimo přihlášený počítač a bez spuštěného programu pro evidenci příjmů do pokladny. Je zcela pochopitelné, že celý tento proces mohla vnímat jako časově náročnější a neurgentní, a z toho důvodu ho upozadit více, než bylo záhodno. Obviněná dále vysvětluje, že si uvědomila, že se nedostala k přijetí peněz, kdy část z nich ponechala v pokladničce a část vrátila do trezoru. Dospěla k závěru, že nejlepší bude, pokud se výdejky stornují a převedou na svědkyni M. L., která přijetí peněz dokončí. Snažila se o to, aby příjmový a výdajový doklad byly ze stejného dne. Samotný laxní přístup z její strany podle hodnocení dovolatelky ještě neprokazuje jakýkoliv úmysl svěřené peníze zpronevěřit. Poukazuje na to, že ve společnosti C. P. nebyly veškeré procesy nastaveny správně, a i její mnohaletá praxe by na znalosti toho, co je řádný postup a co ne, nic nezměnila. Obviněná dále brojí proti tomu, že soudy dovozují její vinu i z faktu, že v době, kdy pracovala z domova a měla k dispozici notebook se vzdáleným přístupem, nedokončila účetní operaci. Uvádí, že plné zaúčtování přijetí peněz bylo možné pouze za její fyzické přítomnosti v zaměstnání, respektive za fyzického předání a podepsání přijímacích protokolů. Za nelogický a nepodložený označila i závěr soudů, že příjmový doklad vystavila až na základě avizované inventury. Tím, že doklad vystavila, by právě zajistila odhalení chybějících peněz. Obviněná rovněž poukázala na nelogičnost přisouzeného jednání, jehož se měla dopustit právě v době inventur. Konstatuje, že takové jednání z její strany by postrádalo smysl. Je-li zohledňováno její počínání již od 22. 1. 2021, pak v dané době ještě nebyla známá skutečnost o zpronevěrách recepční S. Z pohledu ledna 2021 tedy není nijak zřejmé, jak by její kroky zastřely tvrzené zpronevěření peněz, když nadále absentoval příjmový doklad paní L. Jakákoli prodleva s vystavením příjmového dokladu po okamžiku prvního auditu by pouze zvyšovala pozornost ohledně nedořešených peněz. Zcela pak odmítá závěr soudu prvního stupně, že jediným vysvětlením je fakt, že věděla, že obálka s finančními prostředky neexistuje a šlo o její přípravu na budoucí obhajobu s odcizením obálky. Konstatování, že žádná obálka s penězi vydanými svědkyní L. neexistovala, nemá oporu v provedeném dokazování. Dále dovolatelka napadá způsob, jakým se soudy vypořádaly se skutečností, že přístup do trezoru byl zajišťován klíči, které měly k dispozici minimálně tři lidé. Existovalo tedy více osob s de facto volným přístupem do trezoru. Provedené dokazování zcela zřetelně označilo jako jednu z těchto třetích osob V. S., která společnosti C. P. s.r.o. zpronevěřila rovněž nemalou finanční částku, přičemž ke zpronevěře se sama doznala. Obviněná vytýká soudům, že vyloučily zapůjčení klíčů V. S. na základě výpovědi svědka J. S., který vypovídal výlučně ve vztahu ke své osobě. Poukazuje rovněž na to, že zde nebyl důvod vyvozovat nevěrohodnost výpovědi svědkyně L. ve vztahu ke svědkyni S. Soudy zjevně nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Obviněná rovněž obsáhle brojí proti výpovědi