3 Tdo 1142/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1142/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1142/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1142.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku ve znění do 31.12.2025 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1142/2025-356 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 6 To 258/2025-326, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 132/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 4 T 132/2024-274, uznal obviněného J. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, kterého se dopustil ve výroku popsaným jednáním. 2. Za to byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 6 To 258/2025-326, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, kterého se dopustil tak, že nejméně od února 2023 do 12. 6. 2024 v místech společného bydliště na adrese XY, v XY ulice XY, v blíže nezjištěné rekreační chatě v XY a v rekreační chatě umístěné na parcele č. XY v k. ú. XY, okres XY, opakovaně psychicky a fyzicky napadal svou družku Z. H. J., narozenou XY, v případech, když nejednala dle jeho představ, vulgárně ji urážel a ponižoval, což někdy doprovázel fyzickým násilím v podobě úderů rukou do těla, které mu občas poškozená oplatila, nebo vyhrožoval, že dceru poškozené, která žije u jejích rodičů, nechá znásilnit a dá jí drogy, žádným způsobem se finančně nepodílel na chodu domácnosti, nechával se poškozenou živit, a nutil ji pod pohrůžkou bití k tomu, aby mu odevzdávala veškeré finanční prostředky pobírané od státu, které si následně nechal pro svou potřebu s vědomím, že se poškozená dostala do finanční nouze, a trpěla nedostatkem jídla, které byla nucena vyhledávat v jeho doprovodu v popelnicích, čímž významně poškozené ztěžoval společné soužití ve společné domácnosti, což vyvrcholilo dne 12. 6. 2024 okolo 8:00 hodin v rekreační chatě na parcele č. XY v katastrálním území obce XY, když vzal do ruky asi 30 cm dlouhý nůž černé barvy, vyhrožoval poškozené zabitím, následně ji vyzval k sepsání dopisů na rozloučenou, a poté, co to poškozená odmítla, ji začal urážet různými velmi vulgárními výrazy, přičemž jí přiložil nůž na kůži krku, čemuž se poškozená bránila tím, že jej uchopila v temenní oblasti hlavy rukou za vlasy, načež nůž upustil, poté poškozenou shodil na zem, klekl jí kolenem na hrudník a přitom ji začal škrtit oběma rukama na krku, přičemž na ní spočíval celou vahou svého těla, až poškozená nemohla dýchat, otáčela oči v sloup a obávala se, že zemře, kdy zanechal jejího dalšího napadání, a v důsledku tohoto jednání obžalovaného utrpěla poškozená nejméně hematomy a škrábance na krku s nutností následného lékařského ošetření. 4. Za to byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a výrok v rozhodnutí byl neúplný. 6. V rámci samotné dovolací argumentace obviněný namítal nedostatečnou věrohodnost poškozené, která byla podle jeho mínění zpochybněna dlouhodobým užíváním omamných a psychotropních látek a psychiatrickou léčbou. Poškozená trpěla psychotickými poruchami a bludy, které mohly ovlivnit její vnímání reality a paměťové schopnosti. To ovšem soudy nereflektovaly, stejně jako nevzaly v úvahu motivaci poškozené a její vztah k obviněnému či to, že svoji výpověď měnila. Dovolatel tedy označil výpověď poškozené za účelovou a nepravdivou. 7. Stejně tak zpochybnil i výpovědi svědkyň Č. a K., které vypovídaly jen to, co věděly z doslechu, a důkazní hodnota jejich svědectví tak byla omezena a nemohla vytvořit základ pro výrok o vině obviněného. 8. Dále pak obviněný soudům vyčetl i absenci přesného vymezení skutku, které je však pro odsouzení zásadní a má vliv i na správnou právní kvalifikaci. Bez jeho konkretizace totiž nelze dospět k závěru o trvajícím trestném činu v celém rozsahu. V tom obviněný spatřoval vadu nepřezkoumatelnosti rozsudku. 9. Dovolatel tedy shrnul, že ve věci jsou dány pochybnosti, které nebyly odstraněny ani postupem odvolacího soudu, a naopak mělo být aplikováno pravidlo in dubio pro reo. 10. V návaznosti na vše uvedené tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 6 To 258/2025-326, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. „věc znovu projednal a rozhodl“. Současně navrhl, aby dovolací soud zvážil postup podle § 265m tr. ř. a obviněného obžaloby zprostil, neboť dosavadní výsledky řízení nedávají spolehlivý podklad pro závěr o vině. 11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnul argumentaci dovolatele a konstatoval, že předložené dovolání je v podstatě doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích fázích řízení. Po zopakování podstaty dovolacího řízení a obecných východisek dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě uvedl, že obviněný nevyjádřil, s jakými důkazy mají být skutková zjištění soudu v rozporu. Jeho argumentace je toliko nesouhlasem s hodnocením provedených důkazů. Státní zástupce souhlasil se soudy nižších stupňů v tom směru, že výpověď poškozené nestála osamoceně, ale byla podpořena svědectvím paní Č. a paní K., protokolem o prohlídce těla, lékařskými zprávami z nemocnice, zprávou Městského úřadu v Roudnici nad Labem, odboru sociálních věcí a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Zejména poslední uvedený důkaz podpořil schopnost poškozené i přes její zdravotní handicap podat kvalitní svědectví. Stejně tak nebyla shledána ani motivace k podání nepravdivé výpovědi. V podrobnostech pak odkázal na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů a doplnil, že nebyly dány ani podmínky pro uplatnění pravidla in dubio pro reo. 12. K druhému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce připomněl jeho obecná východiska s tím, že v dané věci pod něj žádné výhrady podřadit nelze, neboť výtky obviněného směřovaly výlučně do rozporování skutkových zjištění soudů a nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů. 13. Co se pak týkalo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l tr. ř. státní zástupce konstatoval, že byl uplatněn ryze formálně a žádnou z námitek pod něj podřadit nelze. Dovolatel sám nespecifikoval, v čem neúplnost výroku a kterého spatřoval. Pokud měl na mysli absenci časového vymezení skutku, to bylo obsaženo hned v úvodu skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku. 14. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť uplatněné námitky se rozcházejí s reklamovanými dovolacími důvody a nelze je podřadit pod žá