3 Tdo 1161/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1161/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 2. 2024 Spisová značka:3 Tdo 1161/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.1161.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Dotčené předpisy:§ 208 odst. 2 tr. zákoníku § 586 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1161/2023-307 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 6 To 208/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 59/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 59/2020, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že na základě smlouvy o podnájmu bytu ze dne 1. 6. 2017 pronajal na dobu neurčitou byt č. 1 na adrese XY, ul. XY, P. P. přičemž přes tuto skutečnost dne 24. 7. 2019 v 04:30 hodin přišel k tomuto bytu, kam ho P. P. pozval a následně mu sdělil, že žádá, aby tento byt opustil, avšak poté co P. P. byl nucen odejít do práce, obviněný u tohoto bytu vyměnil vložku zámku fab u vstupních dveří, čímž znemožnil P. P. byt nadále užívat. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. P. a D. D. odkázáni s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 59/2020, podal obviněný P. K. odvolání směřující do výroku o vině a trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 6 To 208/2023, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 6 To 208/2023, podal obviněný dovolání (č. l. 290-293 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 7. Obviněný uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za nesprávná a neztotožňuje se s nimi. Má za to, že nebylo přihlédnuto z úřední povinnosti k absolutní neplatnosti podnájemní smlouvy, tudíž nebyla správně posouzena ani předběžná otázka podle ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř., zda existuje platný právní vztah mezi poškozeným P. P. a dovolatelem, aby bylo možno stanovit, zda poškozený je či není osobou oprávněnou k užívání družstevního bytu ve smyslu ustanovení § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedené ustanovení poskytuje ochranu jen osobám oprávněným k užívání bytu, tedy osobám s existujícím právním důvodem bydlení. Stejné ochrany však nepožívají osoby, kterým tato práva nesvědčí, byť nejsou splněny podmínky pro svépomocné jednání vůči nim podle § 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Vybočení z mezí svépomoci v takových případech, je-li použito přiměřených prostředků, nelze trestněprávně postihnout jako trestný čin podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, ale v úvahu přicházejí jen odpovídající prostředky jiných odvětví práva (srov. TR NS 20/2005-843). Kdyby poškozenému v době posuzovaného skutku již platně zanikl právní důvod k užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru, chyběla by v jednání pachatele protiprávnost, která je podmínkou trestnosti u citovaného trestného činu. 8. Ačkoli odvolací soud námitce obviněného, že nebyla vyřešena předběžná otázka, zda podnájemní smlouva je platná či nikoli a zda poškozenému vzniklo či nevzniklo užívací právo k předmětnému bytu, přisvědčil, obviněný se neztotožňuje s nápravou učiněnou odvolacím soudem. Odvolací soud dovodil platnost smlouvy o podnájmu na podkladě skutečnosti, že byť podnájemní smlouvu nepochybně stíhá relativní neplatnost, nemůže se této dovolatel dovolávat, neboť sám tuto zapříčinil, když uzavřel podnájemní smlouvu, aniž by mu byl udělen souhlas ze strany pronajímatele. Obviněný však trvá na tom, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, tedy působí ex lege a soud k ní měl přihlédnout z úřední povinnosti. Dále uvedl, že na závěr o její neplatnosti nemá vliv skutečnost, zda některý z účastníků absolutní neplatnost právního jednání sám způsobil. 9. Za další důvod absolutní neplatnosti předmětné smlouvy označuje obviněný nedostatečnou specifikaci osoby pronajímatele (chybějící název dohledatelný ve veřejném rejstříku, IČ) a předmět pronájmu, tedy řádné označení bytu, ke kterému se má smlouva vztahovat. Rovněž má obviněný za to, že projev vůle není dostatečně určitý. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. >1< 10. S ohledem na skutečnost, že předmětná smlouva nesplňuje předepsané náležitosti, nelze než zhodnotit, že mezi poškozeným a dovolatelem nebylo platně uzavřeno právní jednání, a tudíž poškozenému nevzniklo právo podnájmu k předmětné bytové jednotce, které mu mělo být dovolatelem narušeno, neboť mu k užívání bytové jednotky nesvědčil žádný právní titul. Poškozený tak není osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 208 odst. 2 tr. zákoníku, a tudíž nemůže být obětí takového trestného činu a dovolatel tak svým jednáním (u kterého má stále za to, že v řízení nebylo prokázáno) nemohl naplnit všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, ze kterého je v současnou chvíli pravomocně uznán vinným. 11. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 6 To 208/2023-281, zrušil, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 2. 2023, č. j. 29 T 59/2020-212, stejně jako další rozhodnutí obsahově navazující na citovaná rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 12. 2023, sp. zn. 1 NZO 894/2023. 13. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolací argumentaci nelze přiznat žádnou míru opodstatněnosti, a to v celé šíři uplatněných dovolacích výtek hmotněprávního zaměření. Státní zástupkyně s odkazem na znění § 1760 obč. zák. uvedla, že absence souhlasu vlastníka bytu (bytového družstva) s uzavřením podnájemní smlouvy platnost takového právního úkonu, resp. právního jednání, natož pak absolutní povahy, nezpůsobuje. Dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, která v obdobných případech dovozovala (absolutní) neplatnost takového jednání, tak za současné právní úpravy již nelze považovat za aplikovatelná [viz Dvořák, B. § 1760 In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Praha: C. H. Beck, 2023, 2. vydání (2. aktualizace), marg. č. 4.]. Takový závěr se ostatně nachází v plném souladu se soukromoprávním principem in favorem negotii, jenž klade důraz na autonomii vůle smluvních stran a ve svém důsledku tak odpovídajícím způsobem zrcadlí čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod do sféry podústavního práva [srov. též § 574 obč. zák. či obecná východiska uvedená v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 3379/19 (N 43/99 SbNU 62), zejména body 12. až 16. jeho odůvodnění]. Předmětná podnájemní smlouva tak netrpí vadou své absolutní neplatnosti, přičemž jediným důsledkem takového právního stavu předmětné podnájemní smlouvy zůstává skutečnost, že tento právní úkon nemá vůči bytovému družstvu jako vlastníkovi bytu žádné právní účinky [k této problematice srov. např. Janoušková, M. § 2275 In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Praha: C. H. Beck, 2023, 2. vydání (2. aktualizace), marg. č. 8.]. Při nesplněných podmínkách § 2275 odst. 1 obč. zák. je třeba předmětnou podnájemní smlouvu považovat toliko za relativně neplatnou. 14. Státní zástupkyně se neztotožnila s námitkou neurči