3 Tdo 1176/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1176/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:6. 10. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1176/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1176.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1176/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 10. 3. 2009, č. j. 14 To 35/2010-157, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 17/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 10. 2009, č. j. 13 T 17/2009-134, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem týrání zvířat podle § 203 odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a obviněná K. K. návodem k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 203 odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v přesně nezjištěný den v měsíci říjnu 2007 v T., okr. T., poté, co jejich pes míšené rasy způsobil sousedům škodu na domácích zvířatech, na popud obžalované K. na pozemku u domu tohoto strčili do látkového pytle a na pokyn obžalované K. jej obžalovaný K. na stavebním kolečku odvezl k rybníku pod zahradou, kam pytel se psem hodil a do pytle píchal vidlemi tak dlouho, než se pytel potopil, pes tak byl vystaven šokujícímu prožitku a nepřiměřené bolesti a utrpení, a došlo k jeho usmrcení“. Za to byl obviněnému J. K. podle § 203 odst. 2 tr. zák. za užití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák.uložen peněžitý trest ve výměře 6000,- Kč a K. K. podle týchž ustanovení peněžitý trest ve výměře 4.000,- Kč. Pro případ, že by peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, soud oběma obviněným stanovil náhradní tresty odnětí svobody v délce třiceti dnů (J. K.) a dvaceti dnů (K. K.). O odvolání obou obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 10. 3. 2010, č. j. 14 To 35/2010-157, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 3. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel setrval na své dosavadní obhajobě, podle níž pes, kterého měl usmrtit, byl viděn po inkriminované události, tj. po říjnu 2007 živý, a to konkrétně starostkou obce. Soudu prvního stupně vytkl, že k závěru o jeho vině dospěl pouze na základě výpovědi nezletilého D. M., přestože ten vůči němu chová averzi, zejména proto, že na něj v minulosti podal trestní oznámení. Skutek, který oba soudy vzaly za prokázaný, se podle dovolatele ve skutečnosti nikdy nestal. Přinejmenším pak nelze dovodit, že by k němu mělo dojít v říjnu 2007. V další části dovolání obviněný zmínil špatný zdravotní stav své manželky, jehož zhoršení mělo zapříčinit právě probíhající trestní řízení. Dovolání nepodala pouze z toho důvodu, že již „chce mít celou věc za sebou“. To však neznamená, že by se snad dopustila jednání, jímž byla shledána vinnou. Své dovolání pak obviněný uzavřel konstatováním, že pokud by byl necitelné povahy, jak je uváděno v odsuzujícím rozsudku, pak by se podobných činů dopouštěl zřejmě opakovaně a po celý život. Jestliže se tak ovšem nikdy nedělo, sotva by se mohl dopustit i nyní stíhaného skutku. Tomu nenasvědčuje ani odvolacím soudem zdůrazňovaná skutečnost, že již dříve usmrtil psa, neboť před lety bylo obvyklé utratit psa, který byl nemocen či jinak postižen. Rozhodnutí obou soudů tak podle něj trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, když bylo přihlédnuto jen k některým důkazům, aniž by byly vzaty v úvahu „rozhodující skutečnosti“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení zrušil a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni, jíž byl doručen dne 15. 7. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Obviněný J. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený r